Ropa, černá mazlavá tekutina zajišťující život, tak jak ho známe. Bývá také nazývána krev dinosaurů, ďáblův výměšek či krev Země. Tyto rozmanité názvy nás nutí zamyslet se nad tím, jak s onou „krví Země“ jako lidstvo zacházíme. A co se vlastně stane, až tuto tekutinu spotřebujeme? Vrátíme se zpátky v čase? Najde geniální lidská mysl nový způsob, kterým by ropu nahradila? Nejen na tyto otázky nám odpovídá dokument A Crude Awakening: The Oil Crash, v české distribuci ho můžeme hledat pod názvem Až dojde ropa – drsné varování.

Ropa, alfa a omega dnešní společnosti

Dokumentární film z roku 2006 Basila Gelpkeho a Raye McCormacka je naléhavým apelem vědců na dnešní společnost, která je až příliš apatická vůči faktu, že svět je až příliš závislý na fosilních palivech. V dokumentu promlouvají majitelé ropných společností, kteří vesměs věří, že lidský mozek nalezne způsob, jak se z ropné krize vymanit. Poté jsou zde i vědci, kteří varovně zdvihají prst a prohlašují, že pokud se s ropou nezačne v nejbližší době šetřit, lidstvo bude v řádu desítek let zcela paralyzováno tím, že ropa dojde.

Dokument švýcarských tvůrců je nejen zastrašujícím snímkem, je také filmem poučným, možná až historickým. V první půli má divák možnost pozorovat dobové snímky opatřené komentářem vědců, kteří popisují rok 1914 jako rok, kdy bylo nalezeno první větší množství ropy ve Venezuele. Tehdy ještě samovolně vyvěrala ze země.

V dalších desítkách let popisují obrovský boom ropného průmyslu, kdy se začalo těžit rok od roku více a více ropy, přičemž si lidé tehdy mysleli, že ropa je nevyčerpatelným zdrojem energie. Vše nám režiséři zdůrazňují a ilustrují záběry ropných nalezišť, aby nám v zápětí ukázali stejný úhel pohledu na onen ropný vrt, nicméně o hezkých pár let dopředu. Z obrovského vrtu je rezavý vrak, který stojí osamocen v pustině. Tehdy si lidstvo uvědomilo, že ropa tu nebude věčně.

Čísla jsou neúprosná

Dokument na diváka zároveň chrlí obrovské množství čísel, která však v zásadě znamenají jen jedno: lidstvo si na ropu zvyklo a bere ji jako samozřejmost. Přitom si však, podle vědců promlouvajících v dokumentu, lidé neuvědomují, že ropou plýtvají a přispívají tak k brzkému konci éry, v níž lidstvo používá fosilní paliva jako primární zdroj energie. Tvůrci dokumentu nechávají diváka hltat hrůzu nahánějící čísla třeba o tom, že pokud dojde ropa, alternativní energie „uživí“ jen necelé dvě miliardy lidí, kterých za dvě desetiletí bude na Zemi zase o něco více.

Když už mluvíme o číslech, musíme si uvědomit, kým jsou nám sdělována. V dokumentu se praví, že například politická a mocenská uskupení zemí, ať už Evropy nebo Ameriky, nám sdělují čísla nadhodnocená, to znamená, že lidi udržují v optimismu. Při sledování dokumentu pak nutně musí napadnout každého diváka otázka, zda by se lidstvo začalo chovat jinak, kdybychom měli reálná, dosti pesimistická čísla, která jsou nastíněna ve filmu.

Alternativní zdroje v plenkách

Závěr dokumentu je, jak jinak, pesimistický. Vědci a přední odborníci se v něm pouští do diskuze, jak by lidstvo mohla zachránit alternativní energie. Postupně vypočítávají, co vše máme k dispozici a v jaké míře. Ale i tento výčet je pesimistickým pohledem. Vodík jako zdroj energie bychom mohli, hrubým odhadem, používat tak za třicet až padesát let. Nicméně, dnešní společnost se nijak neangažuje, aby vodík jako plnohodnotný zdroj energie přivedla k životu, visí totiž nad ním spousta otázek, jako efektivnost výroby či přeprava samotné látky.

Kapitolu samu o sobě a velkou část dokumentu tvoří otázka biomasy. Produkce biopaliv však není a nikdy nebude srovnatelná s produkcí a efektivností ropy. Je zde ale také otázka „těžby“ biologické hmoty. Kolik mají společnosti zabrat polí, aby biomasa měla smysl a navíc neomezovala zemědělskou produkci potravin? Vědci se shodují, že tato otázka je zatím neřešitelná, a tak zůstává biomasa zbožným přáním a záložním plánem, který by však pravděpodobně nefungoval.

A co kapku optimismu?

Basil Gelpke a Ray McCormack chtějí divákovi naservírovat tímto dokumentem fakta, kterými by šokovali. Mám ale dojem, že díky tomuto cíli šokovat, se nezeptali na názor majitelů ropných společností. Dokument až příliš křičí větu: „Vše spěje k nevyhnutelnému konci!“, aniž bychom zde měli odezvu a názor i z druhé strany barikády.

Možná, že tam by svitla naděje, kapka optimismu, kterou by divák po zhlédnutí tohoto dokumentu jistě uvítal.
Dokument Až dojde ropa je kvalitním svědectvím o tom, že lidstvo se nepotýká jen s přírodními katastrofami, ale také se k jedné velké katastrofě blíží, a samo si ji zavinilo. V dokumentu obviňují tvůrci a vědci jako hlavní příčinu zmenšujících se ropných zásob peníze. Ano, s tím se dá jistě souhlasit, ale je to jediný viník?

Bottom line: Dokumentů nazývajících věci pravým jménem je po čertech málo, tento je ale jedním z nich. Viděli jste už tento dokument? Jaký máte názor na danou problematiku?

Profil filmu na ČSFD.