Na člunu k velrybám, horskou cestou za gorilami nebo v kleci tváří v tvář žralokům. Odpůrci cestování na unikátní místa planety poukazují na ničení přirozeného prostředí zvířat. Zastánci tvrdí, že jakmile jednou ohrožená zvířata žijící často v mizející přírodě spatříte, stanete se jejich velvyslanci. Pochopíte, proč jsou tak vzácná, a sami se budete zasazovat o jejich záchranu.
Snímek: ARCHIV (LEGUÁN MOŘSKÝ, GALAPÁGY)
Přírodní ráj Galapágy - Ekvádor
Studium života ojedinělých živočichů na tomto souostroví přivedlo anglického přírodovědce Charlese Darwina k základní myšlence jeho evoluční teorie. Cesty na Galapágy za endemickými živočichy, kteří žijí přirozeně jen na určitém místě, pořádají mnohé naše cestovní kanceláře. Zájezdy sem mají příchuť skutečné exkluzivity. Želvy sloní, leguány mořské, bezkřídlé kormorány, Darwinovy pěnkavy nebo galapážské tučňáky totiž nikde jinde ve volné přírodě neuvidíte.
Galapágy leží přímo na rovníku, zhruba tisíc kilometrů západně od ekvádorského pobřeží. Během expedice jste ubytovaní na lodi a podnikáte túry po ostrovech. Na ostrově Santiago se procházíte mezi pozoruhodnými lávovými formacemi a uvidíte galapážského lachtana. S delfíny se potápíte na Bartolomé a na ostrově Floreana, který je domovem velké kolonie lvouna hřívnatého, zavítáte na úchvatnou lávovou pláž Playa Negra. Právě tyto tři ostrovy mají nejlepší podmínky pro potápění. Lehce se tak octnete obklopeni korálovými útesy, mezi nimiž proplouvají rejnoci, mečouni nebo kladivouni.
Když budete hledat dobré místo na plavání, zkuste pláže Ochoa (San Cristóbal), Tortuga (Santa Cruz) nebo zátoku Gardner (Espaňola). V lagunách největšího ostrova Isabela spatříte plameňáky, prozkoumáte jeskyně na břehu, budete pátrat po velrybách, mořských želvách a rybách mola mola. Na Genovese vás přivítají fregatky, při námluvách ukazující červený nafukovatelný vak pod krkem, a skvělí potápěči, červenonozí terejové. Tanec jejich modronohých příbuzných můžete obdivovat na ostrovech North Seymour nebo Espaňola, chlubících se dále endemickými albatrosy galapážskými nebo leguány mořskými. Ti jako jediní ještěři loví potravu v moři, jinak se vyhřívají na skalách. Pelikány, nelétající kormorány a galapážské tučňáky uvidíte na sopečně činné Fernandině. Stezky vlnící se mezi kaktusy a mangrovy vedou po ostrově Santa Cruz, kde se plazí jedinečné, i přes 300 kg vážící želvy sloní.
Putování za varany komodskými - Indonésie
Je to největší žijící ještěr na Zemi. Dorůstá ke třem metrům a váží až 150 kilogramů, takže si klidně může dovolit k obědu naservírovat hada, divoké prase, jelena nebo i menšího buvola. A že je to podívaná! Kořist roztrhá na kusy, a protože ji nemůže žvýkat, nadhodí si ji do vzduchu a celou polkne. Nejčastěji ale žere zdechliny, které cítí až na pět kilometrů.
Varana komodského, který se jako druh plazí po Zemi už více než čtyři miliony let, získala darem od indonéského prezidenta třeba plzeňská nebo pražská zoo. Ovšem v plné své síle, svobodný a nezkrocený, žije jen na několika ostrovech v Indonésii. A vy se za ním můžete vypravit do Komodského národního parku, který byl v roce 1991 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Bát se moc nemusíte, zatím tu zaznamenali "jen" osm útoků tohoto dravce na člověka. Spatřit je můžete i na stromech, kde mladí tráví většinu času kvůli kanibalismu svých dospělých druhů. Kromě těchto plazů objevíte na ostrově i makaky, divoká prasata nebo divoké buvoly. ¨
Trek za horskými gorilami - Rwanda
"Když poznáte hodnotu života, nezabýváte se tolik tím, co bylo, a soustředíte se víc na záchranu budoucího." To jsou poslední slova v deníku slavné americké etoložky Dian Fosseyové, která strávila s gorilami horskými osmnáct let, než ji v roce 1985 v jejím příbytku v pohoří Virunga zavraždili pytláci.
Ve Rwandě, Ugandě a Kongu, v národních parcích Volcans, Virunga, Bwindi Impenetrable a Mgahinga, dnes žije už ani ne 650 těchto vzácných primátů. V jedinečném horském ekosystému prvního z nich, který objímá stále zelený deštný prales, pastviny, bažiny a vřesoviště, máte možnost za velmi přísných podmínek na chvíli vidět gorily, jak si hrají, odpočívají v bambusovém háji nebo vychovávají mladé. Jsou větší než ze zoologických zahrad známé gorily nížinné. Samci, na hřbetě stříbrně zbarvení, dorůstají ke dvěma metrům a dosahují váhy 180 až 225 kilogramů.
Pravidla chování v parku na severozápadě země jsou přísná. S ozbrojeným místním průvodcem, hovořícím anglicky nebo francouzsky, vyšplháte často až do výšky 2700 metrů nad mořem. Pozorovat gorily můžete ve skupině maximálně osmi lidí jen hodinu, a aby se minimalizovalo riziko přenosu lidských nemocí - hlavně dýchacích cest a zažívacího ústrojí, nesmíte k nim blíže než na sedm metrů. Pokud máte rýmu, chřipku nebo další přenosné nákazy, k opicím nesmíte. V parku neplivejte, a jste-li na dohled gorilám, nedělejte prudké pohyby a šeptejte.
V kleci k žraloku bílému - Jižní Afrika
Kdo hledá napětí, má poslední dobou mnohem širší možnosti než jen skákat na gumě z mostů a výškových budov. Jen v loňském roce přicestovalo do Jižní Afriky na sto tisíc lidí, aby se v ocelové kleci střetli tváří v tvář snad s nejobávanějším predátorem planety - žralokem bílým. Nádhernému tvoru, který dorůstá i k šesti metrům a jehož obraz tak zjednodušeně 
představily filmové Čelisti. Ačkoliv je možné jej ojediněle zahlédnout i ve Středozemním moři, hlavně kolem Sicílie a na Maltě, mnohem jistější je to kolem nejjižnějšího cípu Afriky nebo podél jižního pobřeží Austrálie.
Cestovní kanceláře v Kapském Městě nabízejí pozorování zde chráněného predátora nejen z lodě, ale také přímo z vody. Výchozím bodem bývá nejčastěji rybářská vesnice Gansbaai. Nedaleko odtud, mezi ostrovy Dyer a Geyser Rock, žije početná kolonie lachtanů a hlavně nejpočetnější populace žraloka bílého.
Lodí vyplujete na místo potápění, kde na čtyři až pět hodin zakotvíte. Zatímco se potápíte s ostatními několika lidmi v kleci, ne víc než metr pod hladinou, posádka rozhazuje kolem návnadu z ryby, oleje a krve. Kritici tvrdí, že tak žraloky učí, aby si potravu spojovali s lidmi, a přispívají k většímu počtu útoků na člověka. Nalákaní žraloci se čas od času o klec otřou ocasem, ale nikdy prý na ni nezaútočí. Jsou hodně zvědaví a plují až těsně k vám. Přemýšlí, a čím jsou starší a větší, tím bývají opatrnější. Jak dlouho v kleci strávíte, závisí na počasí a výskytu žraloků, obvykle je to 15 až 20 minut na jeden ponor; ty absolvujete dva tři. Viditelnost bývá mezi čtyřmi a šesti metry, ale můžete dohlédnout až na 15 metrů.
Ornitologický ráj Afriky - Gambie
O sledování ptáků by mohly vyprávět generace Britů. Jen členů proslulé Královské společnosti pro ochranu ptactva je přes milion. "Birdwatching" je populární rovněž ve Spojených státech, v Texasu se dokonce koná festival, kam se sjíždějí "ornitologové" z celé země. Pravým rájem ptačího světa jsou ovšem africké země, mezi nimiž se vyjímá Gambie.
Tato malá západoafrická země, jejíž rozloha jen o málo "trumfne" Jihočeský kraj, je domovem nejenom "obvyklých" opic, antilop a hrochů, ale hlavně více než 550 druhů ptáků. Taková pestrost barev, tvarů a zvuků vás spolehlivě nadchne. Alespoň na chvíli se stát součástí této bohaté říše můžete v ptačích rezervacích v pobřežní vesnici Tanji nebo v národních parcích Kiang West a Ginack Island. Případně - stejně jako téměř každý gambijský školák, když se učí o přírodě - v přírodní rezervaci Abuko, s plochou 1 km2 snad nejmenší v Africe.
Založena byla v roce 1968 a najdete ji poblíž vesnice Lamin, ležící deset minut autem od hlavního města Banjul. Spatříte zde nejenom mnohé z více než 250 druhů ptáků, ale také krokodýly, motýly, opice, antilopy nebo nilské varany. V horkém poledni, stejně jako v chladném večeru, kdy se slunce rozpouští za obzor, jsou ptáci a jejich zpěv stále kolem vás. Jak půvabný je lovící ledňáček, snovač oranžový, pelikán se žlutýma nohama a šedým ocasem, brodící se kladivouš nebo fialový turako, proplétající se křovím jako myš.
Pozorování velryb - Norsko
Jejich nepřáteli jsou islandští nebo japonští lovci, srážky s loďmi, znečistěná voda, tenčící se stavy ryb v mořích, úbytek jejich přirozeného prostředí nebo klimatické změny. Setkání s velrybami je pro mnohé mystický a zároveň hluboce dojemný zážitek.
Za severním polárním kruhem, ještě nad souostrovím Lofoty, leží ostrov Andoya a na něm městečko Andenes. Dostanete se sem autem, trajektem i letecky. Severozápadně odtud, na hraně kontinentálního šelfu, lze v Norském moři pozorovat vorvaně, kosatky a další velryby. Alespoň u vorvaně - hrdiny Melvillova románu Bílá velryba - je to vzácné. Vidět tohoto tmavošedého savce, který se potápí za krakaticemi a chobotnicemi i do dvou kilometrů, není právě jednoduché.
Z Andenes se na potravní základny velryb dostanete lodí asi za hodinu. Na lodi se vám od posádky, tvořené studenty a vědci z mnoha zemí, dostane odborného výkladu o životě a ochraně kytovců. I když jsou vzácní, bát se, že je neuvidíte, nemusíte. Podle zkušeností místních průvodců je zahlédnete v 95 až 99 procentech vyjížděk.
Na které mořské krasavce se můžete těšit? Určitě na zmíněného vorvaně, největší ozubenou velrybu, která dorůstá v průměru 18 metrů. Často plave ve skupině blízko sebe, dotýká a mazlí se s ostatními. Třetinu jeho délky tvoří běžně hlava a jeho mozek je tím vůbec největším mezi savci na Zemi. Oproti ostatním velrybám není vorvaňova kůže hladká, hrbolatý hřbet připomíná sušenou švestku. Než se potopí, zahlédnete nad hladinou jeho ohromnou ocasní ploutev. Nad vodou se ukáže rovněž kosatka, kterou kromě typického vzhledu prozradí také bílé skvrny kolem očí, pod čelistí a na břichu. Setkat se můžete i s kulohlavci, delfíny nebo keporkaky, jak vyskakují nad hladinu, ve vzduchu se otáčejí a s mohutným šplouchnutím se pod ni zas vracejí.
Ledová krása Antarktidy
Na Antarktidu jezdí turisté už od 60. let minulého století. Dnes jich na nejsušší, nejchladnější, největrnější a nejvyšší kontinent světa zavítá ročně kolem 30 tisíc. Nejvíc Američanů, Britů, Němců a Australanů. Nejblíže je to sem z Ohňové země, z argentinského města Ushuaia na argentinskou stanici Vice Comodoro Marambio je to 1238 km.
Během expedice budete pozorovat některé z asi 45 druhů ptáků a z necelé dvacítky mořských savců. Někteří z nich, jako třeba královští tučňáci, antarktičtí buřňáci nebo chaluhy jihopolární, se vyskytují jen zde. Mezi hory ledu, který je místy až čtyři kilometry silný, přijíždějí turisté nejčastěji na lodi. V létě je čeká teplota lehce nad nulou, ale i mezi minus 20 a minus 35 stupni Celsia, v zimě klesá také až k minus 70 stupňům.
Nejčastěji se jezdí na úzký a hornatý Antarktický poloostrov, ovšem se zvláštním povolením můžete navštívit také subantarktické ostrovy Macquarie nebo Heard, zapsané na listině Světového dědictví UNESCO. Vaše cesta bude vypadat zhruba takto. Z města Ushuaia zamíříte skrz Drakeův průliv směr Jižní Shetlandy. Míjíte Livingstonův ostrov a ostrov Krále Jiřího, kde je kromě stálých vědeckých stanic také letiště a kde žijí početné kolonie tučňáků.
Ve společnosti plejtváků malých, nejmenších z kosticových kytovců, pokračujete na jih, až proplujete Bransfieldovým průlivem a dosáhnete západního pobřeží poloostrova. V přístavu Port Lockroy na hornatém Wienckeově ostrově objevíte vedle muzea také kolonie tučňáků oslích a kormorány modrooké. Vrcholem expedice je návštěva Rajské zátoky, jednoho z nejkrásnějších míst Antarktidy. Dál na jih připlujete do nádherného Lemairova průlivu a pokračujete na Petermanův ostrov, obývaný tučňáky kroužkovými.
