Václav Havel a Herman Van Rompuy. Dvě listopadové mediální hvězdy. Oba prezidenti, i když se zcela rozdílnými předpoklady a životními zkušenostmi. Přesto si myslím, že toho mají mnoho společného. Oba stáli v čele států, jejichž vznik a složení nelze považovat za zcela přirozené. V případě Československa se alespoň jednalo o útvar, pojící v jeden celek dva příbuzné slovanské národy, zatímco konstitutivní složky „belgického národa“ o sebe nikdy příliš nestály. Belgii, vzniklou v roce 1830 z rozhodnutí cizích mocí, tvoří z 60% Holanďané (Vlámové) a z 40% Francouzi (Valoni). Jejich soužití nebylo nikdy jednoduché a ještě před dvěma lety se rozpad Belgie zdál téměř nevyhnutelný. V této zemi jste buď Vlám či Valon, Belgičanů vyznáním je jen malý počet. Snad i proto byl „prezidentem EU“ určen (nikoli zvolen!) představitel státu, o jehož umělém udržování při životě snad nemůže být sporu.

Co by též mohlo V. Havla s H. Van Rompuyem sbližovat, je i snaha legitimizovat evropský integrační proces odkazem na vyšší, mimolidskou instanci. Zatímco V. Havel se nedostal dále, než k jakýmsi blíže neurčeným „horizontům bytí“, Van Rompuy se již v osmdesátých letech profiloval jako křesťansky orientovaný politik, odvolávající se na důležitost náboženských hodnot ve veřejném životě či nedotknutelnost lidského života a transcendentně ukotvených mravních zásad. Čím výše však stoupal po žebříku moci, tím jeho duchovní portrét ztrácel jasné kontury. Znamením duchovního pádu a naopak upevněním si svých mocenských pozic je událost z roku 1990. Toho roku schválil belgický parlament, na návrh vlády s křesťanským demokratem v čele, liberální potratový zákon. Belgický král Baudouin (1930 – 1993), nikoli jen matrikový katolík, na uzavřeném jednání s představiteli vlády i parlamentu oznámil, že spíše abdikuje, než aby zákon, legalizující potraty, podepsal. A tak se také stalo. Potratový zákon vstoupil v platnost podpisem Rady ministrů, zastupující krále v situaci uprázdněného trůnu. Načež byl Baudouin hned následujícího dne opět uveden do úřadu… Bližší informace o tomto incidentu si můžete přečíst zde.

Belgická křesťanská demokracie, vedená „dobrým katolíkem“ Hermanem Van Rompuyem, nese plnou politickou zodpovědnost za smrt desetitisíců nenarozených dětí. Lidských bytostí, jež si už nikdy nepřečtou jediné Van Rompuyovo haiku.

Václav Havel i Herman van Rompuy jsou přesvědčenými europeisty. Lisabonská smlouva, aby zaplašila obavy euroskeptiků, že zakládá Spojené státy evropské, cudně mlčí o hymně. A kde není hymna, není prý ani stát. Její absence je však možná jen příležitostí, jak dosavadní neoficiální hymnu EU, totiž Ódu na radost, nahradit skladbou, jež by ducha Nové a Nerozborně Sjednocené Evropy dobře vyjádřila i textem.

Píseň, jež by se pro tento účel nanejvýš hodila, zazněla na Havlově sametovém koncertu v bývalém chrámu sv. Anny. Když jsem s dojetím četl, jak nám při poslechu Joan Baezové slzel Jiří Peňáz (Joan Baezová začala Lennonovou Imagine a člověk si řekl, že je to pech, že se John Lennon nedožil, že by možná byl tady taky, protože by se jistě chtěl kamarádit s Havlem), jal jsem se kontrolovat, zda si v důsledku svého rozrušení nepopletl název sklady, kterou v původně sakrální prostoře americká levicová aktivistka zapěla. Nemýlil se. V žádné recenzi koncertu jsem však nezaznamenal pochybnost nad vhodností zvolené písně. Snad proto, že tak dobře vystihuje realitu, v níž dnes žijeme. Ideál, ke kterému se budovatelé šťastných evropských zítřků přinejmenším podvědomě vztahují. Již žádné nebe, žádné peklo, jen svět bez majetku, hranic, států a náboženství… Imagine… Syntéza nic neříkajících horizontů bytí a potratových zákonů, šance pro velké vize i zákulisní mocenskou politiku. To vše s razítkem Bilderbergu, na jehož nedávném zasedání vystoupil do té doby neznámý (haha) Herman Van Rompuy s návrhem na zavedení přímé evropské daně.

 

Imagine (John Lennon, 1971)

 

Představ si, že není nebe
Je to lehké, když se snažíš
Pod námi není žádné peklo
A nad námi pouze obloha
Představ si, jak všichni lidé
žijí tímto dnem…

Představ si, že nejsou státy
Není to tak obtížné
Není pro co zabíjet nebo umírat
Ani žádné náboženství
Představ si, jak všichni lidé
žijí spolu v míru…

Možná řekneš, že jsem snílek
Ale nejsem jediný
Snad se k nám jednou dáš i ty
A celý svět bude takový

Představ si, že není majetek
Nejsem si jist, zda to dokážeš
Žádný důvod pro chamtivost nebo hlad
Bratrství všech lidí
Představ si, jak tento svět
patří všem…

Možná řekneš, že jsem snílek
Ale nejsem jediný
Snad se k nám jednou dáš i ty
A celý svět bude takový