Jedná se o dva rozdílné instituty. Příležitostným zaměstnáním se podle již neúčinného zákona o nemocenském pojištění rozumělo nahodilé jednorázové zaměstnání, které podle ujednání nemá trvat a ani netrvalo déle než sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích, nebo zaměstnání, jehož obsahem je pouze pracovní činnost malého rozsahu. V současnosti platný zákon o nemocenském pojištění 187/2006 Sb, v platném znění zavedl institut zaměstnání malého rozsahu. Jde o situaci, kdy jsou splněny všechny podmínky výkonu zaměstnání v ČR, délky trvání zaměstnání, ale ve kterém je sjednán započitatelný příjem nižší než rozhodný příjem, nebo není sjednán vůbec. Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl aspoň příjmu v příslušné rozhodné výši. To znamená, že nejde o nějaký specifický druh pracovního poměru, ale jenom vymezení pro účely nemocenského pojištění.
Dohoda o pracovní činnosti zakládá pracovněprávní vztah, na základě kterého zaměstnanec koná pracovní činnost za odměnu. Rozsah práce je ale omezen. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.
