Zíračské weby mají občas i denní update A byť je to sezónní jev pocházející ze znechucení politikou, stojí to za pozornost. V případě minulého severokorejského diktátora záplavu oficiálních zíračských fotek nezastavila ani jeho smrt, protože je jich pořád dost v záloze. A on už zírá i ten mladý! Mne tam brala hrůza z těch, kteří zíračskou scénu doplňovali, z lidí vybavených notýsky, aby si zaznamenali nebeské rady. Fascinován jsem také zůstal záběry lkaní a klanění před sochami a obrazy zemřelého. Připomnělo mi to biblický příběh z knihy Daniel, kde se těm, kteří nepadnou před zlatou sochou vládce, hrozí rovnou krematoriem. A protože to čtu často, zesílila ve mně pochyba, zda bych odolal a zůstal stát. V lepším případě: Měl bych odvahu nepřijít a nezírat?

Fotky zíračů patří ke tvorbě kultu, mohou být objednávány a zhotovovány mechanicky a bez přemýšlení. Zíračské fotky ale mají ještě další vysvětlení. Fotka potřebuje kontrast světla, dějů, výrazů, detailů. A to se těžko hledá v politických fotkách. Politické tváře jsou buď šíleně unavené a zničené a už na nich není co nafotit a retuší z nich nelze nic zachránit. Nebo se politická tvář tváří záměrně tak nevýrazně, protože je důležitější její křeslo, než její výraz a už vůbec nezáleží tom, co si myslí. Co máte fotit na politicích, kteří si téměř nic nemyslí?!

Nouze Evropy není v krizi trhů a jednotné měny. Je v osobnostech, které nic neříkají. Spoutáni tisícerými ohledy opakují jen nicneříkající fráze a kalkulují svoje neměnné odměny. Oč zajímavěji musí mezi nimi vypadat člověk, který říká opak všech evropských hlášek. Už jenom jeho famózní “Ne!” stojí za pozornost. Než se pozná, že nemá žádný reálný plán a že je stejně opatrnický, jako jím kritizovaní vůdci Evropy. Samé žvásty!

Dnešní politik už hovoří jen v kuloárech a na půl pusy, není snímatelný ve vzrušeném rozhovoru, ve kterém by bylo vidět nějaké napětí. Sice zápletku politik ještě může sehrát, třeba když loví vzácné amfory s potápěči, střílí po medvědech a nebo sedá do vojenského bitevníku jako copilot. Také nemá smysl jej fotit zírajícího někam mimo obraz, protože je to moc patetické a nebo zoufale nejisté. Taková fotka už potřebuje výklad. A už vůbec se politik nemůže dívat stále do kamery. To jsou fotky z volební kampaně, kde se podívá voličům do očí a naznačuje, že je upřímný a pravdivý. Proto radši na všech dalších fotkách zírá na piškoty, na běžící pás, na porcelánové hrníčky, na čokoládové bonbóny, na křišťálové sklo, na plnící linky, na traktorová kola a na vrtulníkové opravny. Zadumaně hledí na hlavně zbraní, poražené svině, výrobní linky aut.

Fotografové mají práci (taky se musí živit) a my máme zíračské fotky.

Související