Paní Jungwirthová je řadová občanka. Já vím, je to pitomost, ale povaha myšlení a řeči se projevuje právě v takových bezděčných detailech. Představuji si řadu občanů, kteří stojí kolem cest, po nichž jezdí neřadoví občané. Či stojí v řadě nedočkavě čekající na pořadí, aby se dočkali toho, že budou jednou zvláštní a důležití občané. Řadoví občané si mohou říkat, co chtějí, nikdo je neposlouchá a velmi lehko je vyloučí. Zvláštní občané pronášejí jenom klenoty a zaznamenávají je média. Obvodní soud má jen laické přísedící, proto je jeho spravedlnost nižší a vyšší soudy mají kvalitnější spravedlnost, protože tam už řadoví občané nejsou. Vzdělání je doklad mimořádnosti.

Že byla Marie Jungwirthová odvolána, to je zcela v pořádku. Nemá se vyjadřovat, leda při formulaci rozsudku či ve stenografovaném líčení. Možná chtěla být odvolána. Mně by se chtělo zvracet taky. V parku se prý chtělo zvracet všem.

Pamatuji si, že se před lety Petru Nečasovi chtělo z politiky plakat. Vytrval v ní a nijak jej nechci snižovat, ale už dlouhou dobu mu nerozumím. A pokud nás mimo některé vyvolence vidí všechny jako řadové, pak by měl odejít taky. A sám. Obyčejní občané jsme totiž všichni.

Je to jako když se Ježíš vyjádřil svým blahoslavenstvím o chudých duchem. Nemyslel tím na psychicky nemocné, protože pak by jeho blahoslavenství bylo jednovatou ironií pasoucí se na bolesti a trápení druhých. Myslel tím na ty, kteří si připouští, že nejsou více, než obyčejní lidé. Oproti bohatým duchem a často i majetkem, kteří jsou přesvědčeni o své výjimečnosti.

Bohatí duchem si totiž vždycky dovedou poradit, mají literaturu, znalosti, judikáty a precedensy, mají komu zavolat a ten jim poradí či se jich zastane. Prostě: Ví jak na to! Chudí duchem říkají, že to, co provozujeme v této společnosti, nemůže pokračovat dál tak, jako dosud. Nejsou agresivní, nemyslí si, že jsou lepší, než jiní, neútočí na druhé a neškodí společnosti - ale nemůžou pochopit, jak je možné v téhle žumpě (řečeno slovy paní přísedící) či v tomto asociálním státě (řečeno s Eliškou Wagnerovou) žít dále, jako by se nic nedělo. Nebo s ředitelem divize prestižní banky Glodman Sachs, který nemůže snést, když se kolegové vyjadřují o klientech jako o "blbečcích" a mluví o tom, jak jim (pravděpodobně nabídkami) "utrhnou oční bulvy". Raději ztratí dobře placené místo. A zachová se v očích mnohých jako blázen.

Nehájím zmíněné lidi, neříkám, že jsou morálnější a lepší než jiní, ale říkám, že už nemohou dál. A končí. A proto jsou blahoslaveni, což znamená, že mají šanci najít řešení. A to jenom proto, že jej hledají. A taky proto, že existuje. A taky proto, že jej ten, kdo blahoslaví chudé duchem, hledajícím zjevuje.

 

(O prvním z osmi Ježíšových blahoslavenství...)

Související