Od počítačů k sektorovým radám

Jak a kdy jste se vlastně dostal k personalistice?

K personalistice jsem se dostal poněkud oklikou. Původním povoláním jsem počítačový technik, tedy technik elektronických počítačů. Vystudoval jsem elektrotechnickou fakultu ČVUT, specializaci na elektronické počítače. Končil jsem studium v roce 1980, počítače tehdy byly velké skříně, kterých byly plné sály... Byla to jistě perspektivní práce, kterou jsem se živil dvacet let, ale pak, v porevolučním kvasu roku 1990, jsem dostal nabídku, která vše změnila. Tehdy se jednoho dne ozval telefon, volal sekretariát ministra práce a sociálních věcí Milana Horálka. Myslel jsem si, že je to vtip mých veselých kolegů, ale opravdu volal ministr a pozval mě na schůzku. Dostal jsem od něj nabídku vést jeden z prvních úřadů práce v republice. Domluvili jsme se, nabídku jsem přijal a stal jsem se ředitelem úřadu práce v Praze. Tedy ředitelem úřadu, který ještě neexistoval, a já dostal za úkol vytvořit jej, promyslet koncepci a řízení Služeb zaměstnanosti v Praze. V té době začínal fungovat ještě Úřad práce v Kladně a postupně vznikaly další v ostatních krajích a okresech.