Nicméně: člověk je pořád stejný. Má stejné tendence a jen málo se mění. Změna ze strachu a pod nátlakem vede nakonec k ještě větším propadům. To není cesta dopředu, to je přešlapování. Kdyby byly volby do léta, koho chcete zvolit?! Snad si nemyslíte, že za ty dva měsíce mediálních školení a navazující kampaně vyprodukujete politika? Nesmysl. Zvolíme zase ty samé v jiném složení. A velmi se obávám, že pod záminkou úspor a tak zvané odpovědnosti se v jakékoliv další vládě potopí pod hladinu mnoho užitečných činností, které stát neumí dělat levně a například charitám a diakoniím za ně neumí zaplatit.

A když tam zůstanou dnešní koaliční poslanci - což je nejpravděpodobnější, když se zaklínají odpovědností - pak budeme pokračovat v eskapádách špatné vlády a špatných reforem. Konečné, důsledné a nezměnitelné sliby nejmenší vládní strany - v úterý a na dva roky dopředu? To je přece naivita, to ani pátek velikonočního pokání a nedělní zmrtvýchvstání nezvládne. A i kdyby se upsali, výsledné redukce všeho, zkrácení, zmenšení a šetření? Takže ty diakonie a charity se potopí skutečně a někdy i nevratně. Přitom na staroušcích a dětech se dost dobře vydělat nedá.

Nemá smysl moralizovat a děsit. Člověk se ani tak nezmění. Filmový magnát produkoval před několika lety velkofilm, při kterém Ježíše utopil do krve a cárů masa. Jakkoli byla smrt  bičováním a křižováním brutálním koncem pro jednoho obyčejného člověka, nejhorší bylo bezpráví, které se filmovat nedá. Jako by ani nebyla vnitřní muka nenávisti po celé tři roky Ježíšova působení, finální nespravedlnosti v nepochopení, zradě a zapření nejbližších a hlavně, jako by nebylo naprosto zmanipulovaného soudu. Ale přece o tu skrytou nespravedlnost šlo nejvíce!

Pokud byl Ježíš souzen ještě v noci a také shledán provinilým, pak je to mimo platné právo tehdejší židovské samosprávy. Tam stojí: Hrdelní procesy se ukončují téhož dne jen v případě osvobozujícícho výroku, v případě odsouzení však teprve následujícího dne. A proto se nesoudí v pátek (předvečer šabatu) a ani v předvečer svátku. Ježíš byl ale odsouzen okamžitě, pokud by bylo vše podle Lukáše či dalších, pak stejně proces probíhal v pátek.
Ježíš byl obžalován z nejtěžších věcí a usvědčován křivými svědky, kteří přinášeli rozporuplná svědectví. Ale právo říká, že: Hrdelní zločiny se začínají s polehčujícími argumenty, nikoliv s přitěžujícími.
Ježíš byl obžalován z rouhání, ale zákon popisuje, co to rouhání je: Člověk není vinen rouháním, dokud nevykládá a zřetelně po souhláskách nevyslovuje Boží jméno. Udělal to?
Ježíše prohlásil za vinného velekněz a ostatní se k němu připojili, ale správně to má být naopak. U hrdelního rozsudku se při vynášení rozsudku postupuje od nejmladšího. a výkladem tohoto traktátu je tvrzení, že pokud byl někdo odsouzen jednohlasně, je propuštěn. Bylo by to totiž podezřelé...

Stejně jako záplavy krve ve filmu, tak i současné mediálně vděčné strašení hrozícími kolapsy je jen zástěrkou a koloritem vnitřního nepořádku. Nespravedlnost bují dále. A prokazuje to mimo jiné existence skrytých kamarádských dohovorů, ale také jejich dementi skloňovaných podle vzoru Bárta a nebo Bém, či rod střední podle vzoru Klaus. O to jde a to je nejbolavější. Ač nevíme, kdo odposlechy pořídil, víme, že muži, kteří tam mluví, říkají to, co říkají. A všichni to věděli. A všichni se dnes tváří jakoby nic a diví se, jak můžeme ty kamarádské řeči poslouchat, jaký je to zásah do soukromí. A to samo už je strašné.

Člověk se nezmění. Člověk může být jen změněn shůry, zázrakem, z lásky. Zatímco nyní se to zdá nesmyslné, výsledkem Velikonoc je změna. Jenže ta spoléhá na moc Boží, na sílu z jiných než lidských zdrojů. A projevuje se ve zjištění jedince, že je vlastně možné nehřešit. Projevuje se v pravdomluvnosti a v pokání. A to i za cenu vlastní oběti. A tuhle naději si musíme navzájem zachovat. Nejen do úterý, ale i nadále.


(Blog užívá porovnání zprávy o ukřižování v evangeliu Markově a v Mišně, traktátu Sanhedrin)