Dovedu si představit, že každý politik, který má reálnou moc, má nad sebou démona (on mu určitě říká anděl) a ten jej chrání. Politicky řečeno: “Kryje jej.” Neptejte se mne, zda má démon povahu lidskou, nebo nemá. Nevím. Když se ale démon stáhne, pak se politik stane obyčejným člověkem a mohou jej třeba zavřít a nebo jinak ponížit.

Humor a odlehčení vyvyšuje naprosto všechny, kteří nepotřebují žádné krytí, protože se nesnaží o nějakou moc. Ba, je to velmi zdravé, když si ze sebe děláme legraci. 
Politika lze ponižovat humorem a kritikou kdykoliv. Tenhle typ ponížení může paradoxně politikům pomáhat a dokonce je vyvýšit. Dokonce plánovaně a cíleně. To ovšem jen tehdy, když má politik nad sebou ochranu démona. Pokud se démon stáhne, je zle.

Každý politik, který má reálnou moc - rozuměj moc hýbat penězi, majetkem a lidmi - vypadá spravedlivě a vyjadřuje se jako spravedlivý, vyžaduje spravedlnost od ostatních a pronáší plamenná vyjádření, jimiž obviňuje a soudí. Ale to vše jen tehdy, když má nad sebou ochranu démona. Když se démon stáhne, je zle. Může zcela pravdivě říkat, že ten či onen krade, manipuluje a nikdo jej neslyší. Může předkládat důkazy, nikdo na ně nebere ohled. Nad ostatními je zatím ochrana jejich démona.

A protože to všichni cítí, zbývá jim zoufalý humor a lidová spravedlnost. Takové veselí bezzubých a slabých. Tančí kolem pranýře a vylévají z putny odpadky na toho nešťastníka, který na něm stojí pečlivě uvázán. Ten nechápe, protože dosud měl svého démona a neznal skutečné ponížení. Ponižují jej tím, že sledují jak jí, jak močí, jak jej cpou rizotem či hovězí polévkou, jak se klepe při sčítání vazebně stíhaných. Lidská radost návštěvníků exekucí je hnací silou strachu, nenávisti a žluči. Tu si pečlivě sbor démonů pěstuje, neb je světově důležitá.

Lid tomu říká spravedlnost. Dokonce si opakuje, že lačnící a žíznící po spravedlnosti vypadají přesně tak, jak to cítí oni. Rozezlení a rozhněvaní. Ale protože vše řídí démoni, jedinou pozemskou spravedlností zůstává to, že nikdo neví, kdy přijde řada na něho, aby byl také ponížen na pranýři.

Jenže spravedlnost je nedosažitelná. Zbývá nám právo, které je třeba ctít jako omezený nástroj chápání té spravedlnosti, poplatné času a místu. Právem vyjadřujeme svou žízeň a lačnost po spravedlnosti. A buď jsme lační a žízniví hodně a jsme ochotni na úplnou spravedlnost čekat třeba až na věčnost. Pak budeme postupovat podle práva. A především v tom, že budeme ctít základní lidské normy svobody a úcty.

Postup podle práva znamená v případě bývalého středočeského hejtmana ztichnout a nekomentovat jeho současnost. Svým způsobem je zapomnění ten nejlepší trest. Žádní obvinění by neměli mít zvláštní režim. Vlastně nikdo z nás by neměl mít jiný režim. Všichni by měli mít stejný režim, to je to právo a to je ta naše pozemská spravedlnost. A jednou to tak bude, až všichni démoni odstoupí a nikdo nikoho nebude chránit. A myslím, že se jednou budeme divit! Lačnost a žízeň po spravedlnosti si nelze představit bez čekání na Mesiáše.


O čtvrtém Ježíšově blahoslavenství: Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
(Matoušovo evangelium 5:6)

Související