Vatikán v poslední době vystupuje rozhodně a neváhá trestat. Zveřejnit církevní podolky a dokonce vynést některé informace, to se nenechává bez odezvy. Taktéž kritika se nebude tolerovat. Jasné velikonoční vystoupení papeže vůči rakouským kněžím a laikům asi také  nebude posledním slovem. Nepřekvapuje mne to. A ani nevím, proč by mělo!? Jistě s touto možností počítali všichni, kteří řekli to, co museli. I Robert Bezák ví, kam vstoupil. Věděl, že mu někdo tleskat bude a jiný nebude.

Jsem přesvědčen, že tak, jako Vatikán, mohou reagovat i jiné církve či společnosti, které vždycky dokážou najít způsob, jak nepohodlného člověka uklidit. Chce to jen víru v to, že se spravedlnost ještě chvíli může držet na uzdě a že je možné ututlat to, co křičí. Naproti tomu bude vždycky stát víra v Krista, která ví, že to, co je třeba říct, má smysl říct i kdyby následovalo cokoliv. V tom je Bezák velký.

Vatikán jistě svá odvolání neodvolá. Tak to je a tak to bude. A lid by se namísto velkých protestních akcí měl odhodlat k tomu, aby začal věřit v Krista tak, jako Bezák. To znamená právě tam, kde jsem a kde jsou moje odpovědnosti - byť malé - dělat to, co on. Nesedět na zadnici, protože potřebuju splatit hypotéku či jiné. Kristus říkal, že tam, kde je můj poklad, tam je i moje srdce. Ne naopak. Čeká se tedy na ochotu riskovat své teplé bydlo a věřit, že svým dětem jasným postojem dám víc, než teplé hnízdečko. A to není jen slovenský příběh. To je uvítání pro nového ministra spravedlnosti a slovo pro všechny, kteří se budou snažit hrát diplomaticky “politiku shody”. Krade se a zametá pod koberec ne proto, že by byla špatná vláda. Ale proto, že jsme se rozhodli sedět pohodlně ve svých křeslech. Včetně té naší vlády. Naším bohem je “klid a pohoda”. Hrdiny, jako Bezák a jiní, budeme slavit, podpoříme je protestem nebo alespoň “lajkem” na internetu. Ale to je vše. Hrdinou přece, podle nás, nemůže být každý...

Tak, zvedněte zadek a jděte! Má to smysl. Věřte v Krista!

Související