Stál jsem před velitelem policejního zásahu a říkal mu, že stojí na špatné straně. Že nemůže zasahovat proti lidem, kteří brání ilegální těžbě dřeva. Jmenoval se příznačně – Myslivec. Blazeovaně se na mě usmíval a říkal mi: „My na to máme jiný právní názor.“  Pocit frustrace byl obrovský. Stát porušuje vlastní zákony a pak pošle policii, aby perzekvovala vlastní občany, kteří se proti tomu staví – 20 let po pádu komunismu. 20 let, které už vůbec nikoho nemohou omlouvat.  

Policejní zásah

Policejní zásah v zóně kácení

Naštěstí už přeci jen nějaký ten pátek od revoluce uplynul. A tak 11. prosince krajský soud v Plzni konečně řekl ve svém rozsudku přesně to, co jsme věděli všichni, kdo jsme tehdy na Šumavě byli – celá těžba byla nezákonná a zásah proti nám občanům byl nespravedlivý. Měli jsme právo se postavit zvůli!

To, že je to celé jedna velká levárna, jsme nevěděli jenom my, co jsme přijeli na blokádu, ale dobře to musel vědět tehdejší šéf NP Šumava Stráský. Dobře to musel vědět také zmiňovaný šéf zásahu pan Myslivec i jeho nadřízený, který se pro změnu jmenuje Jaromír Kníže. Jak se k celé věci postaví policie dnes? Vyvodí ze soudního verdiktu osobní odpovědnost?

Jedna z postižených, kterou policista napadl. Opisuji si jeho služební číslo.

Jedna z postižených, kterou policista napadl. Opisuji si jeho služební číslo.

Právník běhá po lese

Ale vraťme se ještě na chvíli zpět. Je léto roku 2011. Volá mi Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Říká, že na Šumavě se bude nelegálně těžit. Určitě bude blokáda a oni potřebují právní pomoc. A nechce toho málo. Chce přítomnost našich právníků dnes a denně na místě zásahu. Jak dlouho? Pravděpodobně bude blokáda probíhat celé týdny. Nadšený z toho nejsem. Vím, jak jsou lidé u nás vytížení. Jenže Jára Bláha není jen tak někdo. Znám ho od svých 15 let. Pořád vytrvale a nezištně pracuje ve veřejném zájmu – za záchranu Šumavy. A co za to dostává? Proříznuté gumy, poškozené brzdy (Jára zatím přežil) a ustavičný teror v podobě anonymních hrozeb. Je to otec tří dětí, dobrý veterinář, který by si mohl žít blaze. Místo toho bojuje s úřady, ministry typu pana Drobila a Chalupy. I když z toho nejsem vůbec nadšen, jdu burcovat naše lidi. A tak u nás začala akce přímé právní pomoci na Šumavě. Blokáda se pro mě stala sérií skvělých momentů, které završil právě vydaný rozsudek.

Briefing aktivistů na šumavské blokádě. Snažili jsme se být co nejvíc v kontaktu s policií a velitelem zásahu Myslivcem, aby věděli, že případná policejní brutalita by se jim nemusela vyplatit.

Briefing aktivistů na šumavské blokádě. Snažili jsme se být co nejvíc v kontaktu s policií a velitelem zásahu Myslivcem, aby věděli, že případná policejní brutalita by se jim nemusela vyplatit.

V prvé řadě, naši právníci vzali s nadšením rozhodnutí právně podpořit šumavskou blokádu. Začali se střídat na blokádě, která pro většinu z nás byla vzdálena takřka 300 km. Vůbec jsem to nečekal a jsem svým kolegům dodnes vděčen. Přeci jen, právník je zvyklý spíš sedět u počítače nebo jednat na soudě či úřadě, a ne běhat někde po lese.
Na mě vyšla řada zrovna, když se očekával první větší zásah policie. Nikdo nebyl po ruce, a tak jsem uprostřed noci vyrazil vypůjčeným autem. Nad ránem jsem dorazil do Borové Lady. Všichni dávno spali. Ještě po mně dorazil Janek Rovenský z Greenpeace. Člověk, kterého jsem zažil v řadě vypjatých okamžiků a vždy byl pozoruhodně klidný. A tak jsme se opět po letech sešli. Tentokrát na Šumavě. Na některé lidi se jednoduše můžete spolehnout.

Policejní inspekce krouží okolo

Moc jsme toho nenaspali. Brzy ráno jsme vyrazili, abychom byli na místě dřív než dřevorubci. Když jsme šli na místo těžby, procházeli jsme místy, která byla opravdu nádherná. Šumavu znám, ale tahle místa předčila má očekávání.
Když jsme dorazili na místo, lidé se rozptýlili po lese. Jenom pár nás zůstalo čekat na mýtině, kde jsme očekávali příjezd policie. A postupně začali přijíždět. Velitel zásahu, pan Myslivec, byl nepřehlédnutelný. Mým cílem bylo jediné – vytvořit dostatečný tlak na to, aby si policisté uvědomovali, že jsou pod dozorem a nemůžou si dělat s lidmi v lese, co chtějí. Proto jsem těsně před odjezdem sehnal číslo na odpovědného pracovníka policejní inspekce a přemluvil ho, aby přijeli dohlédnout na to, co se na Šumavě děje. K mému překvapení skutečně přijeli. Tvářili se jako velice rozumní lidé, ale v průběhu policejního zásahu mi došlo, že nechtějí dozorovat vůbec nic. Jezdili autem sem a tam, ale zajít přímo do lesa, kde policie zasahovala, to se jim nechtělo.

Na jednání s policejní inspekcí. Dotáhl jsem ji tam, ale byli k ničemu. Jezdili autem okolo a vůbec se nechtěli jít podívat do lesa na probíhající zásah.

Na jednání s policejní inspekcí. Dotáhl jsem ji tam, ale byli k ničemu. Jezdili autem okolo a vůbec se nechtěli jít podívat do lesa na probíhající zásah.

V přestupkových komisích sedí i normální lidé

S přibývajícím časem nálada houstla. Policisté začínali být netrpěliví. Nakonec se rozhodli naložit všechny do antonů a odvézt do Kašperských Hor na služebnu. A tak se rozběhla další mašinerie. S každým zadrženým bylo zahájeno přestupkové řízení. Kousli jsme se a poskytli jsme právní podporu v každém přestupkovém řízení, které se k nám dostalo. Jednotlivá řízení se vedla po celé republice – podle bydliště „blokádníků“. Postupně jsme vybudovali právní argumentaci a plošně ji používali. A přestupkové komise nás začaly překvapovat. Lidé v nich sedící evidentně pochopili, o co na Šumavě šlo. A tak začali odmítat dávat pokuty. Když jsem držel některá z těch rozhodnutí v ruce, měl jsem konečně pocit, že ještě žiju v normální zemi. 

Ještě před kácením. To jenom projel stroj na místo „zásahu“ proti kůrovci.

Ještě před kácením. To jenom projel stroj na místo „zásahu“ proti kůrovci.

Na místě a čase nezáleží

Nakonec bych se měl zmínit o tom, jak vlastně vznikl dnes přelomový rozsudek krajského soudu, který k blokádě a pro blokády příští říká, že: „… za této situace se nelze vůbec divit tomu, že jako poslední možnost, jak zabránit zvůli správních orgánů, bylo zvoleno vyhlášení blokády nezákonné těžby.“

Popravdě řečeno, začalo to neslavně… Sedím takhle jednoho dne na záchodě a volá mi Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv (organizace, kterou jsme zakládali před více než deseti lety a jednou z jejích důležitých aktivit je „watchdog“ policie). Zvažoval jsem, jestli to mám vzít, ale dobrá, probíhá blokáda, třeba to bude něco urgentního. Zuzana mě začala přesvědčovat, že je třeba podat žalobu proti zásahu policie. V té době jsem vymýšlel, jak právně co nejrychleji eliminovat policii a pomoci blokádníkům. O podání žaloby jsem příliš neuvažoval, protože jsem si nedovedl představit, že by si soud troufl zastavit zásah, ale Zuzana mě přesvědčila. Pravdou je, že soud do samotného zásahu skutečně nepromluvil. Po několika letech však vydal důležitý rozsudek. Rozsudek, který říká, že se máme brát za svá práva, i když proti nám stát nasadí policii. Zuzano, děkuji!

Související