Pouze několik měsíců vydržel klid, který se nad Bulharskem rozprostřel, když únorové rozsáhlé protesty vyústily v demisi tehdejší středo-pravicové vlády. Vody Černého moře se v polovině června začaly čeřit znovu a Bulhaři volají, podobně jako Egypťané, již podruhé za krátké období po pádu vlády. Na vlně demonstrací se sedmimilionové Bulharsko nese již padesátým dnem a situace stále nabírá na síle spolu s rostoucím hněvem protestantů.

Bulharsko se i přes své členství v NATO a EU řadí mezi nejchudší evropské země. 1 500 000 Bulharů se nachází pod hranicí chudoby a dvě třetiny obyvatel tvrdí, že se ekonomická situace během posledního roku zhoršila. Rapidní nárůst ceny elektřiny v únoru znamenal pomyslnou poslední kapkou a nespokojenost bulharských občanů se proměnila v činy, které vedly k rozpuštění vlády a předčasným volbám.

Volby proběhly v květnu a v čele nového kabinetu stanul Plamen Orešarski. Jeho menšinová vláda ale již po několika týdnech úřadování vyvolala další řadu nepokojů. Tentokrát se „spouštěčem“ stalo kontroverzní jmenování Delyana Peevského, spolumajitele mediální velmoci podezřelého z účasti v korupční aféře, do funkce šéfa tajné služby. Navzdory tomu, že pouhý den po svém zvolení Peevski na post rezignoval, protesty pokračují.

Zpočátku poklidné demonstrace v posledních dnech nabraly mnohem prudšího rázu. Ulice nejen hlavní metropole zaplavily desetitisíce nespokojených občanů a rozhořčené davy dokonce 23. července zablokovaly sofijské Náměstí Nezávislosti. Budova bulharského parlamentu, kde se právě hlasovalo o prvním návrhu mnohokrát kritizovaného rozpočtu, se na 8 hodin pro 100 poslanců a jejich asistentů proměnila v politické vězení.

Ven se dostali až po zákroku policie, která v davu uvolnila cestu k úniku. Ministr vnitra Yovčev prohlásil, že jeho kolegové reagovali adekvátně a zachovali i za těchto podmínek klid. Tvrzení přítomných zástupců nevládních organizací se však liší. Dle Reportérů bez hranic a Bulharského helsinského výboru policie využila k potlačení protestantů nepřiměřeně hrubých sil.

Demonstrace proti korupci, závislosti na Rusku i přežitému myšlení

Důvodů, proč protesty pokračují a trvají, je hned několik. Bulharští občané považují vládu za zkorumpovanou a mají za to, že se straní zájmů vlastních voličů a jejich konáním se Bulharsko ještě více odlučuje od evropských hodnot. Mnoho Bulharů také trápí stálá závislost na Rusku, co se týče zdrojů energie.

Okolo 90% zemního plynu zpracovávaného v Bulharsku pochází z Ruska a někteří proto vyslovují obavy, aby se tato závislost na ropě a plynu nerozšířila i na elektřinu a neohrozila tak svým způsobem vlastní suverenitu státu. Týdeník TIME navíc nedávno informoval, že Bulhaři brojí i proti zpátečnické mentalitě, která v nich prý od dob komunismu přetrvává.

Protestanti požadují okamžitou rezignaci vlády a změnu politického systému. Premiér Orešarski se nechal slyšet, že vláda neodstoupí a agresivitu demonstrantů odsoudil. Nicméně i na bulharské politické scéně se nepokoje projevily. Politici na sebe začali vzájemně ukazovat prsty a obviňovat se z toho, že některé strany dmýchají oheň protestů záměrně, aby urychlily příchod voleb.

Konkrétně strany, které se v květnových volbách nedostaly do parlamentu a bývalá vládní frakce Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB), jež se dle obvinění snaží získat politický čas na zastavení investigace jejich selhání a afér.

Situace nadále zůstává nejistou a ani analytici či politologové si netroufají odhadnout další vývoj. Neurčitý stav komentoval i socialistický poslanec Georgi Kadiev: „Protestanti nejsou silní natolik, aby svrhnuli vládu a vláda není silná natolik, aby odstoupila sama.“

Bottom line: Neuplynulo ani půl roku a po únorových protestech se Bulharsko bouří znovu. Orešarského kabinet prozatím demisi nechystá, ovšem situace se nadále vyhrocuje a protesty pokračují.