Nepřekvapilo vás, že jste zůstal jediným kandidátem?
Přemýšlel jsem o tom. Z mnoha pohledů. Měl jsem představu, že vhodným kandidátem by mohl být Petr Bříza. Bývalý výborný hráč, inteligentní, komunikativní. Jenže Petr dal přednost práci v klubu. A moc dalších variant nebylo.
Chybí tedy osobnosti schopné řídit český hokej?
Když začnete přemýšlet, kdo by mohl řídit firmu, což hokejový svaz vlastně je, a umí jednat, má zkušenosti a zároveň je olympijský vítěz, tak potom variant opravdu moc není. Prostě je takové hluché období. Padala i jména jako Robert Reichel, Jiří Dopita. Jejich manažerská kariéra určitě přijde, ale dnes ještě ne, protože stále hrají. Předseda svazu je ale podle mě spíš manažerská funkce, hokej je pouze jedním z úseků a budou ho řídit lidé k tomu kompetentní.
Pokud v sobotu uspějete, jaké budou vaše první kroky. Už jste se v minulosti zmínil, že vaší prioritou bude ekonomika...
V posledních dnech si začínám sumarizovat věci, které je nutné řešit okamžitě. Například nevyplacené dotace na mládež. Budeme se muset bavit o struktuře a počtu sportovních středisek, jednat okamžitě s novým generálním partnerem.
Sféra věcí, které se musí řešit, je obrovská. Nejen sport a ekonomika, ale i legislativa, organizační struktura, pracovně právní a mezinárodní vztahy, kritizovaná mládež. Problémů je dost. Je otázka, jak a v jakém horizontu je řešit. Zažil jsem něco podobného v Plzni. Před pěti lety byl klub téměř v konkurzu, dnes je to stabilizovaný.
Podle vašich slov to vypadá, že český hokej je vážně nemocný?
Nevidím to tak černě. Řada problémů je dána objektivním stavem společnosti. Změnily se podmínky. Těžko vyčítat svazu, že je v klubech úbytek dětí. Dnes mají mladí tisíce možností, jak se zajistit, jak cestovat do zahraničí. Hokej bolí, je to dřina. Pryč jsou také roky, kdy podnikatelé sypali peníze do sportu. Ale, že je hokej nemocný, to je příliš silné slovo.
Nakolik ohrožuje český hokej absence generálního partnera? Hokejovému svazu údajně chybějí peníze...
Že by hrozil krach, to ne. Tak vážné to není. Fakt je, že jsme v minusu, a to je vždycky komplikace. Ale nebavíme se o chybějících stamilionech. Svaz hospodaří s rozpočtem kolem sta milionů korun, takže pokud chybí patnáct milionů, což je skoro pětina nutných peněz, je to komplikace.
Ekonomika je tedy prioritou?
Ekonomika je na prvním místě. I ve sportu. Problém je, že nemáme jistotu v generálním partnerovi, ani v dalších partnerech, kteří jsou hned ve druhém sledu.
Nový předseda navrhne trenéra reprezentace. Stále by to byl Vladimír Růžička?
To platí. Ale to není žádný objev. Když Vláďa řekl, že má zájem, stal se okamžitě nejžhavějším kandidátem. Cítím to jasně. A nejen já.
Nebude překážkou, když bude dál trénovat i Slavii?
Nevidím to jako překážku. Je třeba zvážit každodenní realitu. A když si vezmeme počet akcí a zápasů národního týmu, pak jsou jeho argumenty logické. Může to být naopak plus. Osobně si myslím, že podíl hráčů z extraligy v reprezentaci by měl být možná větší. I v závěrečných fázích. A jestliže uvidí extraligu třikrát týdně ze střídačky, bude to jen ku prospěchu.
V případě zvolení musíte opustit pozice v Plzni. I s tím počítáte?
Bylo řečeno, že nový předseda by neměl zastávat žádnou manažerskou funkci. To splním, ale vazby s Plzní bych určitě úplně nezpřetrhal. Bylo by falešné říkat, že člověk není spojen s žádným klubem. Máme tu spoustu věcí rozdělaných, nelze ze dne na den zavřít dveře. Ale nebylo by to na úkor předsednictví.
