Po příletu do vlasti byl Jaromír Jágr v dobrém rozpoložení, i když na něm bylo vidět, jak moc ho mrzí, že se spousta hokejistů před nadcházejícím mistrovství světa omluvila. On sám i kvůli němu dva měsíce poctivě na Sibiři trénoval, přestože Omsk vypadl už v prvním kole play-off Kontinentální ligy.

Kromě tréninku také podepsal s Avangardem novou roční smlouvu. Její základ je nižší než u té stávající (podle ruských médií si měl Jágr dosud v Omsku vydělat 8 milionů dolarů ročně), ale její výši by v případě týmového úspěchu v play-off dorovnaly bonusy a prémie.

Můžete přiblížit, jak vaše příprava na MS vypadala?
Dostali jsme týden volno, trénovali jsme společně s týmem. Mělo to docela význam. Byl tam nový trenér, většina hráčů tam zůstane i příští rok. Trénovali jsme dvakrát denně, zároveň jsme se učili herní systém. Bylo to dost náročné, asi víc, než v sezoně. Já jsem měl chuť, horší to bylo pro hráče, kteří věděli, že pak budou mít dva měsíce volno.

Jak dlouho jste trénoval sám?
Vycházelo to na poslední dva týdny, ale pak jsem onemocněl, takže jsem ten jeden týden netrénoval. Chodil jsem sám na led.

Už jste úplně zdravý?
Ano, už je to dobrý. Tisíckrát lepší, než to bylo.

Jaké to je, když vás trénuje Fin Raimo Summanen?
Jiné. Ale musím říct, že je to pozitivně jiné. Jsem rád, že jsem tam zůstal a mohl jsem se těch tréninků zúčastnit. Je to taková finská škola. Vrací se doba, kdy hráči kladou míň důrazu na cvičení s činkami a posilují spíš vlastní vahou. To se dělalo, když jsme byli mladí, během let v komunismu. Je to náročnější, jdeš víc na maximum.

Povídá se o něm dost historek, o bláznivých praktikách. Jak působí na vás?
Zvyknul jsem si, že co se povídá, musíš vydělit pěti a pak ještě dvakrát. Každý trenér má svoje historky, hráči si to ještě rádi přibarví, aby to znělo přitažlivější pro druhé lidi. Je vidět, že hokej hrál. Pořád ho to baví. Poznáte, že to hrál na vysoké úrovni, udržuje se. Takoví trenéři jsou důležití, pokud si zrovna na tebe nezasedne. Dokáže strhnout tým, má v sobě spoustu energie.

V Omsku máte novou roční smlouvu. Co bylo při jednání o ní nejdůležitější faktor?
Mně se tam prostě líbí. To je důležité. Lidi, město, zázemí… Zvyknul jsem si tam. Ne všechno je ideální, někde se musíš uskromnit. Ale to se nedá nic dělat.

Bylo při vašem rozhodování důležité, že cítíte vůči Omsku jistý dluh?
Odcházel jsem tam s nějakým cílem a ten jsem nesplnil. Jasně. Když se vyhrává, je to šťastnější. A naše letošní play-off bych nazval jedním slovem: ostuda. Oni nás přejeli, my neměli žádnou šanci. Mně připadalo, že hrajeme proti kanadskému národnímu týmu. Nebyl jsem ani tak zklamaný, že jsem vypadli. Byl jsem hlavně překvapen z jejich výkonu.

Jak se cítíte fyzicky? Trenér Vladimír Růžička se obával, že se v Omsku přetrénujete.
Cítím se dobře, pět dní jsem nic nedělal. Byl jsem trošku nastydlý, ale dneska už je to dobrý.

Reprezentaci zasáhla před MS vlna omluvenek. Co říkáte na současný výběr?
Je věcí hráčů, proč nechtějí jet a z jakých důvodů se omluvili. Je zbytečné to hodnotit, akorát by to zvedlo vlnu otázek, co jsem řekl. Určitě to zamrzí, nejen mě jako spoluhráče hráčů, kteří mohli jet, ale hlavně české fanoušky. Každý by si přál, aby Česká republika byla reprezentovaná nejlepšími hokejisty. Bohužel se tak nestalo. Na druhou stranu věřím, že hráči, kteří pojedou, odevzdají maximum a dokážou, že jsou stejně dobří jako hráči z NHL.

Reprezentace bez hvězd se představila o víkendu na Švédských hrách. Co jste jejímu výkonu říkal?
Viděl jsem jen kus posledního utkání s Ruskem, to jsme vyhráli. Porazit Rusko je výborný výsledek, doufám, že v tom budeme pokračovat.

Nemrzí vás, že na šampionát nejede Dominik Hašek?
To je choulostivá otázka. Trenér se rozhodl, jak se rozhodl. Tisíc trenérů, tisíc názorů, tisíc různých sestav. Hašan prokázal, že je v 45 letech vynikající gólman. Kdybyste se mě zeptali před sezonou, jak bude chytat, tak bych řekl, že tady bude nejlepší. Akorát jsem čekal, že mu to zabere trošku víc času. Ale je vidět, že to je profesionál a nevrátil se jen si zahrát. Ale být nejlepším. A to dokázal. Je parodie, že brankář, který by udělal všechno pro to, aby jel na mistrovství světa, nejede a hráči, kteří mohli jet, nechtějí.

Mohla vlna omluvenek nějak ovlivnit vaše rozhodnutí, zda jet na MS?
To mě určitě nemohlo ovlivnit. Do hlav hráčů nevidím, nevím, jak na tom doopravdy jsou. Navíc to není důležité, rozhodl jsem se hned, že pojedu. Hrozně brzy jsme vypadli z play-off a dva měsíce jsem nehrál, bude to pro mě těžké. Posledních čtrnáct dní jsem trénoval sám. Čím jsem starší, tím je to těžší. Zabere mi to pár dní, než se do toho dostanu. Snad to dobře dopadne.

V čem bude návrat k zápasovému rytmu nejtěžší?
Je hrozně těžké se přinutit trénovat v takovém tempu a frekvenci, v jaké se hraje hokejový zápas. To je asi to nejtěžší. Rychlost a přehled ve hře mi bude scházet.

V osmatřiceti letech hráč jako vy dva měsíce trénuje kvůli MS. Nemrzí vás ty omluvenky o to víc?
Nemám právo nikoho soudit. Já se rozhoduji podle nejlepšího pocitu. Pokud možnost reprezentovat je a cítím, že můžu pomoct, tak rád pojedu. Tak to cítím teď a na jejich omluvu musím říct, že když jsem byl mladší, tak jsem to tak silně necítil. Nevím, jestli jsou uražení, nebo se jim nechce. Postupem času dospějí k tomu, že to byla hloupost, co udělali. Příště už budou rádi, že mohou reprezentovat.

Hrála ve vašem rozhodování nějakou roli frustrace z nepovedené olympiády a snaha ji napravit?
Nenazval bych to frustrací. Měli jsme ve čtvrtfinále nejsnazšího soupeře, jakého jsme mohli mít. A přesto se nepodařilo postoupit. Možná to je realita českého hokeje. Prostě jsme odehráli, co jsme mohli odehrát.

Hlavně udělat play-off. Pak se uvidí

Může tolik omluvenek ovlivnit reálné české cíle pro MS?
I když se omluvilo strašně moc kvalitních hokejistů, tak bychom měli mít cíl pořád stejný: udělat play-off a pokusit se postoupit mezi poslední čtyři. Věřím, že se to dá. Na druhou stranu si fanošuci musí uvědomit, že to bude daleko složitější, než kdyby nám přijeli ti nejlepší.

Přijde vám normální volit nového trenéra reprezentace, když se ten stávající chystá na poslední velkou akci?
To je na delší přemýšlení, nedokážu říct, jestli to dává smysl. Ale věřím, že máme ve vedení svazu natolik chytré lidi, že vědí, co dělají a mají k tomu důvod.

Sledoval jste volbu Aloise Hadamczika?
Že bych čekal u internetu, tak to ne. Neříkám, že to byl jediný kandidát, ale... trenér je hodně důležitý pro mužstvo. Nejdůležitější je, aby nejlepší hráči jezdili na srazy. Nejsme taková velmoc, abychom si mohli dovolit, že dvacet nejlepších hráčů nejelo a pořád jsme mysleli na dobré umístění. Nejsme Kanada, nejsme Rusko. Dokud si hráči neuvědomí, že český hokej potřebuje úspěch a bez nejlepších hráčů to nejde udělat, tak je jedno, kdo tam bude za trenéra.

Trenér Hadamczik se pochvalně vyjadřoval o Haškovi. Dovedete si představit, že se s ním za rok v reprezentaci potkáte?
Takže už máme pro rok 2011 trenéra i brankáře! To je dobrej základ, to jsou dvě nejdůležitější věci v týmu (úsměv). Ne, co je důležité: musí mě někdo chtít. A musím být týmu ještě co platný.

V posledních letech jste chtěl být v reprezentaci spíš v závětří, teď jste ale jasně největší hvězda. Jak to berete?
Nikdy to s mým výkonem už nebude takové, jako to bývalo. To možná očekáváte vy novináři. Já na sebe už nevytvářím tlak. Ve svých letech už můžu akorát překvapit. Co si budeme namlouvat. Ale budu rád součástí týmu, který bojuje a snaží se udělat co nejlepší výsledek. Na který budou fanoušci pyšní.

Ani nevím, kdo je v týmu

Je výhoda, že se letos od Čechů moc nečeká?
Nejdůležitější turnaj, na kterém se od nás nic nečekalo, bylo Nagano. Jenže to byl taky první velký turnaj po Světovém poháru 1996, což byla mimořádná ostuda. Nikdo to už nechtěl zažít. Jak jsme tenkrát jeli po debaklu 1:7 s Německem domů a viděli jsme ty zklamané lidi. Už na hranicích to bylo hodně nepříjemné. V nás byl ohromný strach z další ostudy. Samozřejmě plus neprůstřelný Hašan. Pro výsledek a psychiku je pochopitelně lepší, když od tebe nikdo nic neočekává.

Kolik hráčů z týmu pro MS znáte?
Abych řekl pravdu, ani pořádně nevím, jací hráči tam jsou. Sice jsem v ruské televizi viděl část zápasu proti sborné ze Švédských her, ale tamní komentátoři jména moc nezmiňují, mluví o všem možném, jen ne o hokeji. Nanejvýš zakřičí gól. Hlavní je, že ti kluci mají odhodlání. Že chtějí hrát.

NHL? Prostě tam nejsem

Máte ještě touhu po NHL?
Teď je pro mě číslo jedna Omsk. Kdyby tohle nevyšlo, rozhodoval bych se jinak. Zase na druhé straně jsem ale nechtěl dlouze vyjednávat. Jsem radši, když zvažuju jenom jednu nabídku, ono je to někdy lepší.

A za rok do NHL?
To mi bude 39 let. Nevěřím, že by mě chtělo moc mužstev. Musíme být realisté. Taky si myslím, že po trénincích s naším současným finským koučem budu za rok lepším hokejistou, než jsem teď. Pokud se nezraním, zúročí se to. Jeho tréninky se mi líbí. Pak už bude záležet jen na jejich zájmu a na mém rozhodnutí.

Není vám líto, že se s vámi pořádně v NHL nerozloučili?
Že bych tam jezdil dvě kolečka, jako že je to můj poslední zápas? Nechci nikoho urazit, ale pro mě tyhle věci nikdy nebyly moc důležité. Chci být šťastný tam, kde hraju. Aby tam byla dobrá parta, aby se nám dařilo. O rozlučku nejde. Jinak nejsem první ani poslední, s kým se nerozloučili.

Sledujete zápasy o Stanley Cup? A nemrzí vás, že už v nich neúčinkujete?
Sledoval jsem klíčové zápasy prvního kola. Třeba jsem koukal na sedmé utkání Washingtonu s Montrealem. Bylo to těžké, Tomáš Plekanec je můj kamarád. Přál jsem mu, aby se dostali v play-off co nejdál, na druhou stranu bych byl rád, kdyby jel s námi na mistrovství světa. Věřím, že kdyby vypadli, že by přijel. Je to srdcař. Nevěděl jsem teda, komu fandit. Jestli bych tam rád hrál? Prostě tam nehraju.