Skutečnost, že Váš manžel podal výpověď (což je jeden ze způsobů zániku pracovního poměru) a v současnosti běží výpovědní doba, rozhodně nebrání tomu, aby mohl okamžitě zrušit pracovní poměr (což je jiný způsob ukončení pracovního poměru), jsou-li pro tento způsob ukončení pracovního poměru splněny příslušné podmínky (tj. v předmětném případě zejména to, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti– viz § 56 písm. b). V takovém případě bude Vašemu muži náležet i odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 odst. 1 zákoníku práce).

Podotýkám, že opačná úvaha (tj. že po dobu běhu výpovědní lhůty není možné pracovní poměr ukončit jeho okamžitým zrušením) jednak nemá oporu v zákoně, ale zejména by vedla k absurdním následkům: ochrana zaměstnance po dobu běhu výpovědní doby by byla značně snížena – zaměstnavateli by zejm. nehrozila žádná sankce za pozdní platbu mzdy. A to je s ohledem na skutečnost, že mzda tvoří u většiny domácností stěžejní zdroj příjmů pokrývajících základní životní potřeby, zcela neakceptovatelné.

Pokud jde o skutečnost, že zaměstnavatel Vašemu muži odmítá umožnit výkon práce (a tím jej s největší pravděpodobností fakticky poškozuje, protože mu neumožňuje dosáhnout eventuálních prémií), potom doporučuji obrátit se s podnětem na místně příslušný inspektorát práce.