Představte si mozek jako kredenc, kde jsou v každé zásuvce jiné schopnosti. V jedné máte základní znalosti, v další čtení a psaní, jinde třeba hru na klavír nebo znalost pravidel ragby. A někde máte šuplíky na jazyky. Já mám zatím obsazený jen angličtinářský a němčinářský, protože skomírající francouzštinu jsem uklidil vedle malování a znalostí klasické filozofie. Není to příliš, ale stalo se mi, že i to bylo moc.

Před několika lety jsem se na několik dní ocitl v rakouském Linci. Kousek od hranic, všechno tam vypadá velmi podobně jako v mých rodných jižních Čechách. Vlak mě vyhodil na hlavním nádraží, odkud jsem se jedinou hlavní ulicí potřeboval dostat do centra k břehu Dunaje.

Těšil jsem se, jak si procvičím němčinu a zároveň jsem byl už poměrně vyhladovělý. Plánoval jsem si, jak navštívím nejbližší krámek a dám si něco k snědku. V duchu jsem si připravoval, co řeknu, aby to po několika letech, kdy jsem německy nepromluvil, nebyl zas až takový trapas. Tak si pod vousy říkám: Hello, could I get one cake, please?

Počkat! Co to bylo? To nebylo německy... Jak to? Vždyť jsem v Rakousku. Až po nějaké chvíli, dlouho poté, co pekárna zůstala daleko za mnou, jsem si uvědomil, co se vlastně stalo.

Okamžik, kdy jsem vystoupil z vlaku, pro mě byl startem k přepnutí na režim - jsem v zahraničí, musím mluvit cizím jazykem. Problém byl v tom, že to byla angličtina, co mi naskočilo. Otevřel jsem jednoduše ten nesprávný šuplík a cizí jazyk se mi spletl.

Nebylo by to tedy s dalším jazykem ještě horší? Ale ne, tak strašné to nebude. Tento příběh, který se mi mimochodem opravdu stal, je jen drobností v porovnání s tím, co vám mohou jazyky přinést. Určitě nebudu přehánět, když řeknu, že vám mohou doslova změnit život.

Jste na pohovoru, vše běží hladce a máte už celkem dobrý pocit. Počáteční nervozita se vytratila a dokonce i manažerka českého zastoupení větší mezinárodní firmy a vaše případná nadřízená se lehce, leč znatelně usmívá.

Najednou do rozhovoru vstoupí její kolega z personálního oddělení s naučeným britským přízvukem: "Would you mind if we switch to English for a while?"

Zrychlí se vám tep, protože na to jste tak úplně připraveni nebyli, ale místo toho, abyste na oplátku s úsměvem vypálili "No, not at all." a získali tak trochu času na uklidnění, zadrhnete se. Vteřina, dvě. Obličeje osob na druhé straně stolu se vám slijí a vy se soustředíte jen na pozdvižené obočí toho nepříjemného člověka z personálního. Tři vteřiny, čtyři, pět.

Zakoktáte nějaké "well", ale už je pozdě. Úsměv té paní, co mohla být vaší šéfovou, se ztratí a posledních 15 minut pohovoru se nese v trochu napjatém duchu. Odcházíte s pocitem, že to nebylo ono a po dvou třech dnech vám do telefonu stroze oznámí, že vám děkují za účast, ale že vybrali jiného, vhodnějšího kandidáta.

A stačilo tak málo. Možná byste řekli, že jde o náhodu, nervozitu nebo o štěstí. Ale kdepak: jediné, co chybělo, byla rychlá reakce ve správném jazyce. Otevřít ve správný čas ten správný šuplík a použít to, co už víte.

Stále častěji se totiž i v praxi jazykové školy setkáváme s tím, že se naši klienti nechtějí naučit jazyk jako takový, ale jak a kdy ho správně použít. Jak zareagovat v pravou chvíli. Jak odpovědět dostatečně rychle, ale přitom si nechat čas na setřídění myšlenek. Jak odmítnout, ale neurazit, což je třeba na angličtině jedna z nejtěžších jazykových schopností. Jak v pravém okamžiku vstoupit do hovoru a nebýt příliš hrubý.

Teprve správné použití jazyka, nikoli jen jeho znalost, z nás dělá jeho pány. Někomu stačí, když bude cizí jazyk jen znát.

Na několika veletrzích a konferencích týkajících se trhu práce jsme v posledním roce testovali zájemce z řad veřejnosti. Měřili jsme jejich jazykové znalosti a chtěli jim dát zpětnou vazbu, jestli by jejich znalost byla dostačující, kdyby se měli účastnit pohovoru vedeného například částečně v angličtině. Dokázali by správně zareagovat? Dokázali by použít ten správný šuplík? Nebo by je to mohlo stát možnost získat lepší zaměstnání?

Přestože jsme kvůli omezením testovali pouze pasivní dovednosti, došli jsme k nepřekvapivým, ale o to smutnějším výsledkům. Nejednalo se samozřejmě o reprezentativní vzorek populace, na druhou stranu v převážné většině šlo o lidi ucházející se o práci nebo takové, kteří o změně zaměstnání uvažují.

Ze statistiky 456 v angličtině otestovaných osob vyšlo, že celých 61 % z nich není připraveno na to, aby pracovní pohovor v tomto jazyce úspěšně absolvovalo. To je poněkud tristní zpráva vzhledem k tomu, že se to může stát rozhodujícím faktorem při rozhodování, jestli vás přijmou nebo odmítnou.

Všem těmto lidem může znalost jazyka pomoci k lepší práci, všem může opravdu změnit život.

Když už jsme u životní změny zapříčiněné cizím jazykem, napadá mě ještě jeden jazykový příběh. Před několika lety jsme měli na pozici personalistky jednu kolegyni, říkejme jí třeba Zdenka. Její kancelář byla hned vedle jedné z jazykových učeben, takže měla skoro každý den možnost potkávat se s lektory a se studenty, kteří se v naší škole učili.

Jednou si lektorka nechala přiotevřené dveře a Zdenka zaslechla, jak se z místnosti ozývají podivné zvuky nepřipomínající žádný jazyk, který by aspoň vzdáleně znala. Slyšela spoustu divně artikulovaných "ch" a "r". Asi jste už uhodli, že v učebně právě probíhala hodina holandštiny. Zdenku to zaujalo a dala se o přestávce do řeči s lektorkou Sabinou.

Už za pár týdnů jsem při schvalování vzdělávacích plánů měl na stole žádost o přidělení individuální výuky holandštiny. K mému překvapení se Zdenka do tohoto jazyka pustila s nesmírnou chutí a po čase přibrala i svého manžela. Nakonec mne ani nepřekvapilo, když mi po několika měsících přišla říci, že by se v dohledné době chtěli s manželem do Nizozemska odstěhovat.

Samozřejmě jsem se ptal, proč, co je za tím a tak podobně. Prý oba nadchnul ten jazyk, že (v kombinaci s trochou dobrodružství) by si chtěli najít někde v Amsterodamu nebo nějakém dalším městě práci a vyměnit Českou republiku za něco jiného. Oba dva posunul cizí jazyk na úplně jinou trajektorii života, kdy místo toho, aby zůstali v Praze spolu se všemi svými příteli a rodinami, rozhodli se vydat se dál.

A teď? Zdenka zůstala u personalistiky. Po několika měsících pomocných prací a dalšího vylepšování jazyka mi v e-mailové poště přistála prosba o reference od HR manažerky jedné rotterdamské výrobní firmy, kde se Zdenka ucházela o místo. A úspěšně!

Takhle může cizí jazyk změnit život. Dokážete se díky němu dostat na místa, na která by vás nepřijali, může splnit vaše představy a otevřít nové obzory. Slušelo by se říci, že učit se cizí jazyky znamená splnit si sen, ale spíše platí, že to je otázka silné vůle nebo peněz. Přesto neusínejte na vavřínech a popadněte za pačesy příležitost ke změně.

 

Vyšlo v příloze HN Kariéra&vzdělávání.

 

Související