Vážená tazatelko,

v uvedeném případě zaměstnavatel koná v rozporu se zákoníkem práce, za co mu může být orgánem inspekce práce uložena pokuta do výše 200 000 Kč.

Každý zaměstnanec, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, má nárok na dovolenou. Podle ustanovení § 213 činí výměra dovolené nejméně 4 týdny v kalendářním roce u zaměstnance, který vykonává práci pro zaměstnavatele po celý kalendářní rok. Od uvedeného ustanovení se lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance - zaměstnavatel tedy může zaměstnanci poskytnout dovolenou v delším rozsahu, ale ne v kratším.

Týdnem dovolené je tolik pracovních dnů, kolik jich zaměstnanec dle rozvržení pracovní doby odpracuje týdně. V případě nerovnoměrně rozvržené pracovní doby se zjišťuje průměr počtu pracovních dnů v jednom týdnu tak, že se počet pracovních dní v kalendářním roce, na které je naplánovaná směna, sečte a vydělí se počtem týdnů (52). Výsledek se vynásobí počtem týdnu dovolené, na které má zaměstnanec nárok (4).

Pro výpočet dovolené se zohledňují pouze pracovní dny a nepřihlíží se k délce pracovní směny.

U zaměstnance, který odpracuje 15 dní v měsíci, vychází počet pracovních dnů v roce na 180, ty se vydělí počtem týdnů 52, a následně vynásobí počtem týdnu dovolené, na které má zaměstnanec nárok (4). V tomto případě činí dovolená zaměstnance 13,84 dní v roce, po zaokrouhlení 14 dní.

Zaměstnanci čerpajícímu dovolenou přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou náleží zaměstnanci pouze v případě skončení pracovního poměru.

Čerpání dovolené určuje zaměstnavatel tak, aby mohla být vyčerpána zpravidla do konce kalendářního roku, ledaže mu v tom brání naléhavé provozní důvody nebo překážky v práci na straně zaměstnance. Aspoň jedna její část musí činit dva týdny vcelku, nedohodnou-li se strany jinak.

Související