Slavoj Czesaný: Co brzdí růst české ekonomiky?

Česká ekonomika v posledních letech rostla rychleji než průměr zemí EU, které se nacházely v sestupné fázi ekonomického cyklu. Ovšem v porovnání se státy, které se připravovaly na přijetí do unie, byl její růst podprůměrný. Co ji brzdí? Jak se na jejím vývoji podílejí dlouhodobé růstové faktory? Co by nemělo chybět v prorůstové politice?
Růstový potenciál podvazuje dlouhodobě stupňovaná vnitřní i vnější nerovnováha. Projevů vnitřní nerovnováhy je několik. Patří k nim především "udržování" mezery mezi produkčním potenciálem a skutečně dosaženým růstem ekonomiky. Ta byla spjata zejména s déle trvající (tříletou) kontrakční fází hospodářského cyklu v EU, jež oslabila vývozní výkon české ekonomiky. Do určité míry mohla zápornou produkční mezeru ovlivnit i nižší efektivnost alokace investičních zdrojů. Kombinace těchto faktorů ovlivnila míru využití produkčních kapacit doprovázenou poklesem zaměstnanosti.
Na odklonu tempa růstu hrubého domácího produktu od trendové trajektorie se podílely i proměny měnových podmínek. V posledních letech reagoval růst ekonomiky citlivěji pouze na výraznější změny v kursovém a cenovém vývoji. Na zpomalení tempa růstu v roce 2002 se podílelo především dvojciferné posílení kursu koruny, doprovázené poklesem cen průmyslových výrobců. Vysvětlení útlumu ekonomické a především investiční aktivity můžeme hledat v omezení prostoru pro růst ziskovosti podnikatelského sektoru.
Přeliv vnitřní nerovnováhy mezi mírou úspor a investic do nerovnováhy vnější je indikován růstem deficitu běžného účtu platební bilance. Jeho zrychlení a přiblížení se do koridoru kritických hodnot mohou zahraniční investoři vnímat jako signál zvýšených rizik udržitelnosti předchozího růstu a schopnosti jej financovat. Důsledkem pak bylo oslabení přílivu přímých zahraničních investic či zesílení repatriace zisku přes hranice státu. Tyto procesy oslabují zázemí růstového potenciálu.
Nerovnováha mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů vytváří velmi omezený prostor pro nejdůležitější dlouhodobé růstové faktory, kterými jsou vzdělání, výzkum a vývoj. V mezinárodním srovnání podílu vysokoškoláků na populaci, počtu patentů a podílu výdajů na výzkum a vývoj na hrubém domácím produktu má Česko podprůměrnou pozici.
Ve světě se přitom prohlubuje úloha inovací. Podíl inovovaných produktů přesahuje zpravidla 30 procent. Je výsledkem růstu podílu výdajů na výzkum a vývoj, který například v zemích OECD dosáhl 2,2 procenta. Současně se mění struktura výdajů na výzkum a vývoj - vzrůstá podíl podnikatelského sektoru. Významné příspěvky k růstu dosáhly především informační a telekomunikační technologie.
V ČR se projevují také rozdíly ve výkonnosti firem pod zahraniční kontrolou a malých a středních podniků. První mají v porovnání s ostatními hospodářskými subjekty výrazně vyšší růst tržeb, vývozu, produktivity práce a zisku. Rentabilita vlastního jmění je dokonce dvojnásobná. Je to výzva pro zvýšení úlohy malých a středních podniků v růstu výkonnosti ekonomiky.
Základem hospodářské politiky je politika prorůstová (zaměřená na podporu hlavních zdrojů růstu v dlouhém období) a stabilizační (orientovaná na eliminaci nerovnováh v krátkém a ve středním období). Inspiraci hledejme zejména u těch vyspělých zemí, které v poslední dekádě zrychlily růst: Irsko, Nizozemsko, skandinávské země, USA, Austrálie. Dokázaly podpořit ekonomickou výkonnost nejen na základě růstu produktivity práce a kapitálu, ale též vytvářením nových pracovních příležitostí, které pomohly snížit míru nezaměstnanosti do rozmezí čtyř až šesti procent. A významnou pozornost věnovaly podpoře inovací a vzdělávání.
Autor je hlavním analytikem Českého statistického úřadu