Předsedkyně Jednoty tlumočníků a překladatelů Amalaine Diabová a šéfredaktor časopisu ToP (tlumočení - překlad) Petr Kautský hovoří i o úskalích tohoto zajímavého povolání.

HN: Říká se, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověk. Takže s kolika ženami a muži vlastně budeme nyní hovořit?
Diabová: Jazyky, to je vlastně celý můj život. Pracuji samozřejmě s češtinou, dále s francouzštinou, arabštinou a částečně angličtinou. Ostatní jazyky, jako jsou němčina a latina, ty jsem se sice učila, ale neumím je tak, abych v nich mohla tlumočit.
Kautský: Překládám a tlumočím jen z a do italštiny, angličtinu ovládám na úrovni střední školy - jen na domluvení.

HN: Vraťme se k uvedenému tvrzení. Co skutečně znamená znát jazyk, co to umožňuje?
Kautský: Dobré zvládnutí jazyka je jenom základ. Úroveň se může hodnotit různými mezinárodně uznávanými certifikáty. Ovšem to je jen osvojení si pracovního prostředku. Ale aby se člověk naučil řemeslo tlumočníka, musí zvládnout podstatně více. Včetně reálií dané země, respektive jazyka, z kterého překládá.
Diabová: Domnívám se, že celou hloubku problematiky může člověk zvládnout až po víceletém životě v dané oblasti, kdy pochopí místní zvyklosti, způsob uvažování a tak dále. Když si tyto poznatky nějakým způsobem utřídí.
Kautský: Pokud člověk nezná dobře reálie, může se mu stát, že přeloží Attorney General, což je generální prokurátor a ve Spojených státech také ministr spravedlnosti, jako generál Attorney. Také jsem to slyšel - v televizi.
Diabová: To je dokonce neznalost spisovného jazyka, ale jsou i obtížnější věci. Můžete v angličtině slyšet, že je to Kavkazan. Ale angličtinář by měl vědět, že je to také slangový výraz pro bělocha. A dalo by se pokračovat.

HN: Jak chápete hlavní rozdíl mezi tlumočením a překládáním?
Kautský: To je otázka asi pro mne, protože se živím jak tlumočením, tak překládáním. Italština je malý velký jazyk a jen jedna věc by mě neuživila. Překlad je přetlumočením, převedením písemného sdělení do písemného jazyka. Tlumočení je pak ústní převod ústního (nebo i písemného) sdělení. Je tam jeden společný jmenovatel - pokud možno perfektní znalost daného jazyka. Ale jinak to jsou dvě zcela odlišné činnosti. Tlumočení musí respektovat čas, rychle vyjádřit pokud možno doslova smysl sdělení. Musí obsahovat také to, čemu se říká "překlad účinku", překlad gest. Nedělejme si iluzi, že gesta jsou významově stejná u Čechů a Italů, a Amalaine by mohla hovořit o Francouzích či Arabech. Dobrý tlumočník musí umět převést i neverbální komunikaci, čili to, co není řečeno, ale naznačeno. Překlad naproti tomu je činnost, která může být pomalá, i když ne mnozí zákazníci nám to dovolí, ale více času na to je vždy. Písemný překlad by logicky měl být daleko přesnější než ústní tlumočení. Měl by být tak kvalitní, aby se dal ihned tisknout.

HN: Zdá se, že tlumočení v posledních letech prožívá velký boom, a je tedy lukrativním zaměstnáním. Možná to vede i ke snižování kvality nabízených služeb.
Diabová: S otevřením se světu se samozřejmě poptávka změnila a v něčem dramatičtěji, než jsme čekali. Kvalifikovaní tlumočníci dnes často chybějí. Ale celkově bych vývoj hodnotila, že probíhá v určitých sinusoidách, podle jednotlivých jazyků. Stačí nějaká velká zahraniční investice a je poptávka po určitém jazyku.
Kautský: Kvalitu členů nehodnotíme a ani nemůžeme. Jednota tlumočníků a překladatelů je otevřená profesní organizace - ne výběrová. Pravdou je, že členské příspěvky nejsou malé a zaplatí je spíše kvalitní tlumočník či překladatel. Jinak si myslím, že kvalitu zde skutečně hlídá trh. Stačí, když někdo udělá nějaký lapsus, odvede špatnou práci a divil byste se, jak rychle se to mezi klienty rozkřikne. Samozřejmě, že u tlumočníků je ta odezva rychlejší. Jednou zklame a podruhé ho nepozvou. U knížek je to složitější. Není to jen otázka kvalitních překladatelů, ale i absence redakční práce řady současných nakladatelství. Tam by měl být určitým filtrem redaktor. Ne vždy tomu tak je. Je tu i jiný nešvar. Někteří podnikatelé zadají různým překladatelům určité časti textu - jako na zkoušku. Vyberou překlady, nikomu nic nezaplatí, protože se opět jakoby neosvědčili, texty složí dohromady a použijí. Věřím, že těch případů není mnoho, ale jsou.

HN: Když shání tlumočníka, v řadě případů klient neuvažuje o tom, že jsou mezi nimi určité specializace. V databázi vaší jednoty najdeme to hlavní dělení - simultánní a konsekutivní. Ale mohlo by se určitě jít do větší hloubky. Co by o tom měl zákazník vědět, aby neudělal chybu?
Diabová: Máte pravdu. Tlumočení se dělí do dvou hlavních skupin, které se pak dále dělí do jakýchsi jednotlivých technik. Dá se také dělit na konferenční a takové to "běžné". Na konferencích se používá dnes hlavně kabinové tlumočení - to je simultánní, nebo chcete-li souběžné. Pokud tam kabina není, pak jde o konsekutivní. Tedy řečník hovoří a tlumočník čeká, až mu řečník dá prostor. To je takzvaná vysoká konsekutiva, kdy se tlumočník musí spoléhat na svou paměť, třeba deset minut. Samozřejmě si dělá poznámky.
Kautský: Myslím si, že nejdůležitější při shánění tlumočníka je, aby si sám klient přesně uvědomil, co potřebuje. A podle toho hledal. V databázích je většinou uvedeno, co který tlumočník ovládá. Samozřejmě nejen jazyk, ale i způsob práce. A pak si sehnat reference. Někteří naši členové mají i své vlastní internetové stránky. I tam se dají najít důležité informace.

HN: Konference nechme stranou. Co ty běžnější situace, nebo naopak obtížnější?
Diabová: Při běžném tlumočení - třeba při obchodním jednání - tlumočník může v příhodném okamžiku skočit řečníkovi do řeči. Například řada manažerů si také situaci uvědomuje a mluví po kratších kouscích a dělá přestávky. Samozřejmě těch situací je mnohem více a ne každý tlumočník je vhodný na tu danou. Vezměte si třeba tlumočení filmu na nějaké akci, který jste předtím nikdy neviděli, žádné podklady k němu nejsou. Nebo tlumočení v televizi. To chce někdy duši kaskadéra a hodně se to podobá adrenalinovému sportu. Ale člověk většinou ví, do čeho jde.

HN: Je televize skutečně tak náročná?
Diabová: Při simultánním tlumočení většinou potřebujete prvních pár minut - někdy pět jindy patnáct - k tomu, abyste se orientoval v tématu, sžil se s výslovností řečníka. V televizi však často vše končí právě po těch pěti minutách.
Kautský: Člověk si musí předem udělat dobrou přípravu. Dnes je to o něco lepší. Řadu informací o řečníkovi můžete získat třeba na internetu. Mnozí organizátoři vám dají předem podklady - například při karlovarském festivalu nebo na Febiofestu. Někdy máte možnost si film předem prohlédnout... Prostě člověk by neměl přípravu podcenit. S reáliemi se můžete seznámit díky cizím programům v kabelové a satelitní televizi, chce to neustále číst noviny... Jazyk a reálie se vyvíjejí rychleji, než si někdy myslíme. Ovšem když vám organizátor pustí do kabiny na konferenci zvuk až po nějaké třetí páté větě, už to nedoženete. A snad ještě perličku. Svého času se do češtiny titulkoval italský film Strom na dřeváky. Problém byl v tom, že i v Itálii musel být promítán s italskými titulky, protože celý film je v bergamštině - tedy v dialektu. Pokud překladatel dialekt nezná, musí si na něj sehnat odborníka. Tlumočit však takový film bez znalosti daného dialektu nelze.

HN: Když už jsme u perliček - jak vypadá krizová situace? Té se žádný člověk alespoň jednou v životě nevyhne.
Diabová: Neustálé překvapení. Člověk se stále učí. Někdy i na chybách. Prodělala jsem šok, když mě poprvé pozvali na tlumočení filmu do kina Ponrepo. Byl to němý film. Řekla jsem si, nemusím se bát. Film se rozjel a najednou bylo celé plátno popsáno hustě písmem. Propadla jsem panice. Až za chvilku jsem si všimla, že jde o stejný text, kde polovina je vlámsky a polovina francouzsky. Takže nejhorší je tlumočit němý film!

Informace o tlumočení na českém webu

  • Jednota tlumočníků a překladatelů nabízí spoustu informací na adrese http://www.jtpunion.org. Zdaleka není určena jen pro členy. Velmi užitečná je databáze členů JTP, v které se dá hledat podle jména, podle druhu služby a samozřejmě i podle potřebných jazyků.
  • Asociaci konferenčních tlumočníků lze najít na adrese http://www.askot.cz nebo http://www.oxygene.cz/askot/. I ona nabízí jako výše uvedená databáze nejen jazyky, které ovládají jednotliví tlumočníci, ale i kontakty na ně.
  • Konečně je tu třetí informační zdroj www.kstcr.cz, který je věnován Komoře soudních tlumočníků. Také zde je databáze členů s potřebnými kontakty. Stejně jako databáze Jednoty tlumočníků a překladatelů umožňuje vyhledávat i podle jednotlivých regionů České republiky.