Závažným problémem České republiky je vysoké zatížení nákladů na pracovní sílu. Markantní je především u kvalifikovaných pracovníků s vyšší než průměrnou mzdou.
Přitom vezmeme-li průměrné údaje o zatížení sociálním a zdravotním pojištěním, tak se Česká republika nachází na poměrně obstojné pozici, někde uprostřed evropských zemí. Nestačí však porovnávat jen průměrné zatížení, ale také jeho rozvržení na jednotlivé platové kategorie zaměstnanců. U plateb sociálního a zdravotního pojištění pro lidi v pracovním poměru existuje v převážné většině srovnatelných zemí horní strop. V České republice tato hranice zatím chybí.
Pracovníci s nadprůměrnými příjmy tak dostávají po dobu nemoci velmi nízkou nemocenskou v porovnání s odvody pojištění, které činí 12,5 procenta pro část zaměstnance a 35 procent pro část zaměstnavatele. V případě starobních důchodů je nepoměr ještě víc patrný. Podobně je tomu v oblasti zdravotní péče.
Vysoké mzdy proti průměru
Kromě tohoto spíše morálního hlediska je patrné, že odvody zdražují pracovní sílu. Rozdíl je vidět především u zaměstnávání pracovníků se špičkovou kvalifikací.
Zajímavé je srovnání se Slovenskem. Systém našich sousedů se odlišuje od českého jednotnou sazbou daně z příjmu 19 procent (u nás je progresívní daň z příjmu fyzických osob s nejvyšší sazbou 32 procent), ale také stropy na sociální a zdravotní pojištění nastavené pro měsíční platby jednotlivých typů povinného pojištění v rozmezí zhruba 20 tisíc až 40 tisíc slovenských korun. Rozdíl mezi zatížením u nás a na Slovensku začíná být velmi výrazný od trojnásobku průměrné mzdy. Relativní ukazatele jsou vhodným nástrojem mezinárodního srovnání, podnikatelé však při svém praktickém uvažovaní raději pracují s kvantifikací úspor vyjádřenou v korunách.
Takové srovnání může vyjít z informace o průměrné mzdě. Současná průměrná hrubá mzda na Slovensku představuje 68,7 procenta průměrné mzdy v České republice. Pro další srovnání byl zvolen jako základ zaměstnanec s trojnásobkem průměrné hrubé mzdy u nás. Uvedená mzda 54 105 korun vyvolá celkové měsíční osobní náklady českého zaměstnavatele ve výši 73 042 korun. Zaměstnanec sám dostane měsíční čistou mzdu 36 504 korun. Přestože se jedná o nadprůměrný příjem na trhu práce v České republice, stále širší kategorie zaměstnanců se mu blíží.
Otázkou je, jak určit srovnatelného zaměstnance na Slovensku a jeho čistou mzdu. Východiskem byla úvaha, že jeho odstup od českého reprezentanta bude stejný jako v případě hrubé mzdy, tedy 68,7 procenta. To znamená v přepočtu 25 078 českých korun čistého měsíčně. Po propočtech lze dojít k závěru, že takovýto srovnatelný zaměstnanec by bral na Slovensku měsíčně hrubou mzdu 42 771 slovenských korun. Celkové roční náklady zaměstnavatele u nás jsou 876 501 korun, na Slovensku ale jen 529 725 korun (676 532 slovenských korun). Rozdíl ve výdajích nutných pro zaměstnání srovnatelné pracovní síly tedy celkem činí 346 776 korun.
Dvě části rozdílu
Celkový velmi výrazný rozdíl lze zhruba rozložit na dvě složky. Částka 136 316 jde na vrub rozdílu mezi čistou mzdou vyplácenou srovnatelnému zaměstnanci v obou zemích, odrážející rozdílný trh práce a vliv kursu měny. Takovéto rozdíly jsou pochopitelné a odrážejí paritu kupní síly. Zbývající, mnohem větší část rozdílu v nákladech na srovnatelnou pracovní sílu (209 664 korun) je však spojena se zatížením plynoucím z vyšší příjmové daně a sociálního a zdravotního pojištění v důsledku neexistujících stropů. I na toto srovnání působí kurs měny, daně a pojištění jsou na Slovensku při přepočtu do českých korun levnější, pro investory však není rozhodující, nakolik se na tom podílejí kursové vlivy, ale celkový nákladový efekt.
Česká vláda nedávno schválila návrhy novel zákonů, které by měly zavést stropy u vyměřovacího základu sociálního a zdravotního pojištění. Stropy jsou ve výši pětinásobku měsíční průměrné mzdy, s poklesem v následujících letech na čtyřnásobek a trojnásobek průměrné mzdy. Co však zaráží, je předpokládané datum účinnosti novel: k 1. lednu 2007. Tuto zákonnou úpravu podnikatelská komunita očekává již řadu let, o 1. lednu 2006 se hovořilo jako o téměř jistém termínu zavedení.
Autor pracuje jako daňový poradce ve společnosti KPMG
Přitom vezmeme-li průměrné údaje o zatížení sociálním a zdravotním pojištěním, tak se Česká republika nachází na poměrně obstojné pozici, někde uprostřed evropských zemí. Nestačí však porovnávat jen průměrné zatížení, ale také jeho rozvržení na jednotlivé platové kategorie zaměstnanců. U plateb sociálního a zdravotního pojištění pro lidi v pracovním poměru existuje v převážné většině srovnatelných zemí horní strop. V České republice tato hranice zatím chybí.
Pracovníci s nadprůměrnými příjmy tak dostávají po dobu nemoci velmi nízkou nemocenskou v porovnání s odvody pojištění, které činí 12,5 procenta pro část zaměstnance a 35 procent pro část zaměstnavatele. V případě starobních důchodů je nepoměr ještě víc patrný. Podobně je tomu v oblasti zdravotní péče.
Vysoké mzdy proti průměru
Kromě tohoto spíše morálního hlediska je patrné, že odvody zdražují pracovní sílu. Rozdíl je vidět především u zaměstnávání pracovníků se špičkovou kvalifikací.
Zajímavé je srovnání se Slovenskem. Systém našich sousedů se odlišuje od českého jednotnou sazbou daně z příjmu 19 procent (u nás je progresívní daň z příjmu fyzických osob s nejvyšší sazbou 32 procent), ale také stropy na sociální a zdravotní pojištění nastavené pro měsíční platby jednotlivých typů povinného pojištění v rozmezí zhruba 20 tisíc až 40 tisíc slovenských korun. Rozdíl mezi zatížením u nás a na Slovensku začíná být velmi výrazný od trojnásobku průměrné mzdy. Relativní ukazatele jsou vhodným nástrojem mezinárodního srovnání, podnikatelé však při svém praktickém uvažovaní raději pracují s kvantifikací úspor vyjádřenou v korunách.
Takové srovnání může vyjít z informace o průměrné mzdě. Současná průměrná hrubá mzda na Slovensku představuje 68,7 procenta průměrné mzdy v České republice. Pro další srovnání byl zvolen jako základ zaměstnanec s trojnásobkem průměrné hrubé mzdy u nás. Uvedená mzda 54 105 korun vyvolá celkové měsíční osobní náklady českého zaměstnavatele ve výši 73 042 korun. Zaměstnanec sám dostane měsíční čistou mzdu 36 504 korun. Přestože se jedná o nadprůměrný příjem na trhu práce v České republice, stále širší kategorie zaměstnanců se mu blíží.
Otázkou je, jak určit srovnatelného zaměstnance na Slovensku a jeho čistou mzdu. Východiskem byla úvaha, že jeho odstup od českého reprezentanta bude stejný jako v případě hrubé mzdy, tedy 68,7 procenta. To znamená v přepočtu 25 078 českých korun čistého měsíčně. Po propočtech lze dojít k závěru, že takovýto srovnatelný zaměstnanec by bral na Slovensku měsíčně hrubou mzdu 42 771 slovenských korun. Celkové roční náklady zaměstnavatele u nás jsou 876 501 korun, na Slovensku ale jen 529 725 korun (676 532 slovenských korun). Rozdíl ve výdajích nutných pro zaměstnání srovnatelné pracovní síly tedy celkem činí 346 776 korun.
Dvě části rozdílu
Celkový velmi výrazný rozdíl lze zhruba rozložit na dvě složky. Částka 136 316 jde na vrub rozdílu mezi čistou mzdou vyplácenou srovnatelnému zaměstnanci v obou zemích, odrážející rozdílný trh práce a vliv kursu měny. Takovéto rozdíly jsou pochopitelné a odrážejí paritu kupní síly. Zbývající, mnohem větší část rozdílu v nákladech na srovnatelnou pracovní sílu (209 664 korun) je však spojena se zatížením plynoucím z vyšší příjmové daně a sociálního a zdravotního pojištění v důsledku neexistujících stropů. I na toto srovnání působí kurs měny, daně a pojištění jsou na Slovensku při přepočtu do českých korun levnější, pro investory však není rozhodující, nakolik se na tom podílejí kursové vlivy, ale celkový nákladový efekt.
Česká vláda nedávno schválila návrhy novel zákonů, které by měly zavést stropy u vyměřovacího základu sociálního a zdravotního pojištění. Stropy jsou ve výši pětinásobku měsíční průměrné mzdy, s poklesem v následujících letech na čtyřnásobek a trojnásobek průměrné mzdy. Co však zaráží, je předpokládané datum účinnosti novel: k 1. lednu 2007. Tuto zákonnou úpravu podnikatelská komunita očekává již řadu let, o 1. lednu 2006 se hovořilo jako o téměř jistém termínu zavedení.
Autor pracuje jako daňový poradce ve společnosti KPMG
