Musíte si být vědomi, že ve vašem životě není mnoho věcí, které byste dělali nahodile – a toto je určitě důležitý cíl. Bez cíle nelze dosáhnout úspěchu, protože i úspěch či neúspěch je jen zhodnocením, zda a jak jste svůj cíl splnili. Abychom pochopili, jak si vlastně cíle stanovit, podívejme se nejdříve, z čeho při tom vycházíme.
Americký psycholog Abraham Maslow zjistil, že hodnoty lidí jsou určitým způsobem seřazeny. Nejníže stojí samozřejmě prosté zachování života, nejvýše pak uznání okolí a seberealizace. Na základě tohoto poznání pak vznikla takzvaná „Maslowova pyramida“. V její základně najdete nejdříve fyziologické potřeby, jako je hlad či žízeň, o patro výše pak potřebu bezpečí. V horní polovině se nacházejí potřeby společenské (třeba pocit sounáležitosti, láska), nad nimi potřeba uznání a nejvýše potřeba seberealizace.
Třebaže jsme si zvykli – zejména navenek – vyjadřovat svůj úspěch především materiálně, zejména penězi, motivují nás ve skutečnosti spíše potřeby z horních pater pyramidy. Výše mzdy a nebo zisku je jen viditelným znázorněním našeho úspěchu a nebo prostředkem k jeho vyjádření.
Cíle si tedy stanovujeme tak, aby byly naplněny naše potřeby, zejména potřeba uznání a seberealizace. Jejich vytýčení má však svá pravidla, kterými se musíte řídit. V první řadě je třeba vědět, že v čele stojí váš cíl životní a až od něj se odvíjejí cíle pracovní, které samozřejmě musí být s hlavním, životním cílem v souladu. Jistě není možné chtít být milionářem, ale v práci si jako cíl stanovit „klid a co nejméně námahy“.
Představte si teď že bych vám řekl: „Udělejte to a budete mít úspěch!“ Samozřejmě se hned zeptáte: „A co máme udělat?“  Vidíte tedy sami, že váš cíl musí být konkrétní. Žádné „Chci mít dobré místo!“ nebo „Chci být milionářem!“ vás k úspěchu nedovede. Zato „Chci se do konce příštího roku stát obchodním ředitelem!“ nebo „Chci mít do pěti let pět milionů!“ je dobrou metou vašeho úspěchu.
Mohu vám také dát pokyn, abyste pěšky obešli celý svět. Budete se proti tomu bouřit? Samozřejmě, takový cíl určitě není příliš reálný. A co když vám řeknu, ať přejdete na protější chodník? Za půl minuty tam dojdete a budete se ptát: „A co dál?“ Váš cíl tedy musí být reálný, jinak mu nebudete věřit. Nesmí být ale malicherný. Nemůžete si za životní cíl stanovit to, co hodláte splnit zítra. Musí to být výzva sama sobě. Postavte se na špičky, natáhněte ruku kam až dosáhnete, a představte si, že váš cíl musí být ještě o kousek výše.
Málo lidí se rádo svým cílem chlubí ostatním. Obvykle proto, že se obávají výsměchu. To ale neznamená, že si ho napíšete na papír, založíte do nejspodnějšího šuplíku svého psacího stolu a zapomene na něj. Svůj cíl musíte mít na očích a musíte ho plnit!
Zabývejte se tedy svým cílem každý den. Mějte ho na očích ve svém diáři, na psacím stole, mějte ho na paměti ráno v koupelně a večer před usnutím. Pokud si ho takto zafixujete do podvědomí, bude se vám později sám připomínat a bude vás nutit, abyste na něm pracovali.
Ale nestačí o něm vědět, musíte také znát způsob, jak svůj cíl naplnit.
Co k tomu potřebujete? Stanovit si způsob, jak cíle dosáhnout a rozdělit si ho – pokud je hodně velký a vzdálený – na etapy. Chcete-li být do patnácti let nejlepším obchodníkem světa, jistě byste se měli nejdříve soustředit na získání prvenství doma, pak třeba v Evropě a nakonec teprve v globálním měřítku.
Máte tedy svůj cíl, víte jak na něj. Stačí to?
Na  začátku dvacátého století se v tisku – a to i odborném - běžně objevovaly články, které dokazovaly, že letadla těžší vzduchu nemohou létat. A i kdyby se jim to prý podařilo, neunesou kromě pilota žádnou užitečnou zátěž a budou to tedy jen hračky. Ještě v roce 1903, několik měsíců před úspěšným letem bratří Wrightů, dokazoval profesor Newcomb nemožnost létání. Bratři Wrightové ovšem věřili, že létat mohou – a tak tedy vzlétli.
Kdyby bratři Wrightové dali na názory „solidní vědy“, možná bychom dodnes nelétali. Ukazuje se tedy, že vedle vytýčení cíle a stanovení technických postupů, jak ho dosáhnout, je tu ještě jeden faktor, který nemůžete opominout. Tím faktorem je víra v úspěch.
Víra – to je taková těžko uchopitelná věc. Na první pohled bychom ji nejraději vykázali někam do kostela. Je ale opravdu v našem životě tak vzácná a neznámá?
Když nastupujete do vlaku, věříte, že vás doveze tam, kam jste si zaplatili jízdenku. Když nastupujete do letadla, věříte, že doletí a šťastně přistane. Věříte, že vás má váš partner rád. Víra tedy nastupuje tam, kde nemůžete podat důkaz. Jistě předem nedokážete, že vaše letadlo přistane na letišti v New Yorku a neskončí na dně Atlantiku. Stejně tak předem nedokážete, že budete mít v prodeji úspěch – i když banky by jistě něco takového uvítaly. Nezbývá vám tedy, než věřit.
Vlastně – co to říkám: nezbývá. Víra v úspěch je vaší velkou předností! Kolem vás je totiž mnoho lidí, kteří nevěří sami sobě, natož aby věřili tomu, že budou dobrými obchodníky. Vaše pevná víra z vás tedy dělá favority dostihu v úspěchu.

Miloš Toman
lektor a poradce v oblasti managementu, marketingu a komunikace