Prvním rozlišovacím kritériem je zjištění, z jaké filozofie, teorie, metodiky a praxe kouč při své práci vychází, z jaké školy čerpá, to znamená, jaké má odpovídající vzdělání a příslušné certifikáty, kolik má let praxe, v jakém prostředí a s jakými lidmi pracuje.
Nejvíce využívané přístupy v koučování vycházejí ze systemiky, neurolingvistického programování, gestaltu a PCA (viz box). Všechny přístupy mají jedno společné - chápou člověka jako kompetentního k tomu, aby byl schopen vyřešit si své problémy pomocí vlastních zdrojů, bez zbytečných intervencí kohokoli zvnějšku.
Doba praxe čili sebezkušenostní výcvik by měl splňovat mezinárodní kritéria, tj. minimálně 200 hodin výcviku ve dvou letech. Ale obecně samozřejmě platí, že čím náročnější kvalifikace a delší praxe, tím lépe.
Pokud nemáte čas studovat kvalifikace jednotlivých koučů, můžete využít služeb České asociace koučů (www.cako.cz). Rozlišuje tři stupně kvalifikace: akreditovaný kouč, akreditovaný profesionální kouč a akreditovaný kouč supervizor. Koučové mohou získat akreditaci u mezinárodních organizací koučů (např. ICF - International Coach Federation: www.coachfederation.org, EMCC - European Mentoring and Coaching Council: www.emccouncil.org).
Získat příslušnou kvalifikaci pro práci s lidmi nestačí. Kouč se musí neustále profesionálně rozvíjet. Zjistěte, jak si tento rozvoj zajišťuje - jak často si nechává svoji práci hodnotit zkušenými odborníky. Výhodné je, pokud kouč sám je supervizorem svých kolegů či ještě lépe výcvikového programu určeného pro budoucí kouče. Jistou záruku můžou poskytnout společnosti, které kouče zaměstnávají.
Reference a diskrétnost
Ptejte se na konkrétní reference, případy z praxe a jejich výsledky. Zjistěte, jak dlouho kouč se svými partnery spolupracuje. Kvalitní kouč zpravidla s většinou svých zákazníků pracuje dlouhodobě (měsíce, roky), protože se jim to vyplácí. Je však schopen s úspěchem zvládnout i jednorázové krizové intervence.
Kouč vás může seznámit s konkrétními úspěchy, kterých u svých klientů dosáhl, je však vázán diskrétností, proto je nesmí spojovat se jmény. Na druhé straně ale musí být se svými zákazníky ve velmi dobrých vztazích, a proto by neměl být problém, aby vám dal konkrétní jména a kontakty, kde se můžete na výsledky jeho práce zeptat přímo jeho zákazníků.
Ze seznamu referencí také poznáte, zdali se kouč specializuje na určité obory či cílové skupiny. Profesionální kouč by měl být schopen pracovat pro kohokoli, třebaže někteří se orientují například na top management (tzv. executive coaching).
Osobnost kouče
Spolupráce může fungovat jen tehdy, když si jako lidé navzájem sednete - důvěryhodný partnerský vztah je základní podmínkou úspěšné spolupráce. Nemá-li u vás dostatečnou autoritu, nerespektujete-li ho jako rovnocenného partnera, zapomeňte na to, že vám bude moci opravdu účinně pomoci. Kouče lze přirovnat k lékaři či psychoterapeutovi - tady si možná dovedete snadno představit, jak je důležité, aby pro vás byli tito lidé důvěryhodnou autoritou.
Zamyslete se proto nad tím, jak na vás kouč působí jako osobnost. Je dostatečně sebevědomý a zároveň vstřícný? Působí na vás autenticky? Věříte tomu, že by vám mohl pomoci? Když si na tyto otázky odpovíte kladně, pravděpodobně je pro vás kouč vhodnou osobností.
Přímo při osobním jednání s koučem můžete pozorovat, jak je schopen komunikovat. Jedním z nejdůležitějších umění kouče je schopnost takzvaně se připojit k jazyku klienta. To znamená bedlivě ho poslouchat a dokázat pružně přizpůsobit svoje vyjadřování jeho "uším". Nejde jen o slova, která kouč používá, ale i v jakých situacích je používá, kdy se na co ptá, a podobně.
Cena není nízká, ohlídejte si investice
Koučování není levná záležitost. Na druhou stranu žádný jiný způsob práce s lidmi nenabízí trvalé změny v myšlení a chování člověka v tak intenzivní formě za relativně krátký čas. Při výběru vhodných koučů se můžete přibližně řídit i podle ceny, která u zkušených koučů činí zpravidla tři až čtyři tisíce korun za hodinu, u špičkových pak více, v ojedinělých případech dosahuje až dvojnásobku.
Personalisté si někdy stěžují, že lidé by chtěli využívat kouče neustále, a přitom je to finančně náročná záležitost. Jak tedy koučování zacílit, jak vědět, kdy přestat? Protože koučování by mělo splňovat požadavky na diskrétnost, kouč by v žádném případě neměl informovat zadavatele o tom, co se v koučování dělo. Jak tedy ale zajistit kontrolu nad výsledky? To se řeší takzvanou objednávkou zadavatele (neboli zadáním), tj. přesně specifikovanými cíli koučování, které kouč vyjedná s přímým nadřízeným koučovaného. Poté už stačí pouze sledovat, jak se koučovanému daří cíle v praxi naplnit.
Skupinové a pilotní koučování
Většinou se setkáváme s individuálním koučováním, kdy kouč pracuje se svým klientem "tváří v tvář". Skupinové koučování, kdy kouč pracuje najednou se skupinou až šesti lidí, už od něj vyžaduje mnohem větší zkušenosti a kvalifikaci. Skupinová dynamika, množství přítomných kontextů, větší pocit ohrožení, to vše klade na kouče obrovské nároky. Ale pozor, musí jít skutečně o koučování, nikoliv o workshop či týmovou práci. To znamená, že kouč i ve skupině pracuje vlastně individuálně, s jednotlivými účastníky, a jde s nimi stejně do hloubky jako při práci ve dvojici. Navíc ovšem vzniká široké pole podnětů, které jsou pro všechny přítomné obohacující, vytváří se významná synergie a v neposlední řadě se lidé velmi osobně sblíží.
Lze si také objednat takzvané pilotní sezení. První sezení nabízejí mnozí koučové za zvýhodněné ceny.
Klára Hejduková je senior konzultantkou společnosti Extima. Materiál vznikl ve spolupráci s odborným časopisem HRM.
Gestalt přístup:
Má své kořeny v psychoanalýze, tvarové psychologii a fenomenologii. Zabývá se především rozvojem uvědomění, pracuje s tělem a emocemi, a to s důrazem na aktuální prožívání.
PCA je přístup zaměřený na člověka. Jedná se o nedirektivní empirický přístup, který je založený na osobním vztahu mezi koučem a partnerem. Základní myšlenkou je takzvaná aktualizační tendence, to je schopnost člověka k pozitivnímu naplňování jeho možností.
Nejvíce využívané přístupy v koučování vycházejí ze systemiky, neurolingvistického programování, gestaltu a PCA (viz box). Všechny přístupy mají jedno společné - chápou člověka jako kompetentního k tomu, aby byl schopen vyřešit si své problémy pomocí vlastních zdrojů, bez zbytečných intervencí kohokoli zvnějšku.
Doba praxe čili sebezkušenostní výcvik by měl splňovat mezinárodní kritéria, tj. minimálně 200 hodin výcviku ve dvou letech. Ale obecně samozřejmě platí, že čím náročnější kvalifikace a delší praxe, tím lépe.
Pokud nemáte čas studovat kvalifikace jednotlivých koučů, můžete využít služeb České asociace koučů (www.cako.cz). Rozlišuje tři stupně kvalifikace: akreditovaný kouč, akreditovaný profesionální kouč a akreditovaný kouč supervizor. Koučové mohou získat akreditaci u mezinárodních organizací koučů (např. ICF - International Coach Federation: www.coachfederation.org, EMCC - European Mentoring and Coaching Council: www.emccouncil.org).
Získat příslušnou kvalifikaci pro práci s lidmi nestačí. Kouč se musí neustále profesionálně rozvíjet. Zjistěte, jak si tento rozvoj zajišťuje - jak často si nechává svoji práci hodnotit zkušenými odborníky. Výhodné je, pokud kouč sám je supervizorem svých kolegů či ještě lépe výcvikového programu určeného pro budoucí kouče. Jistou záruku můžou poskytnout společnosti, které kouče zaměstnávají.
Reference a diskrétnost
Ptejte se na konkrétní reference, případy z praxe a jejich výsledky. Zjistěte, jak dlouho kouč se svými partnery spolupracuje. Kvalitní kouč zpravidla s většinou svých zákazníků pracuje dlouhodobě (měsíce, roky), protože se jim to vyplácí. Je však schopen s úspěchem zvládnout i jednorázové krizové intervence.
Kouč vás může seznámit s konkrétními úspěchy, kterých u svých klientů dosáhl, je však vázán diskrétností, proto je nesmí spojovat se jmény. Na druhé straně ale musí být se svými zákazníky ve velmi dobrých vztazích, a proto by neměl být problém, aby vám dal konkrétní jména a kontakty, kde se můžete na výsledky jeho práce zeptat přímo jeho zákazníků.
Ze seznamu referencí také poznáte, zdali se kouč specializuje na určité obory či cílové skupiny. Profesionální kouč by měl být schopen pracovat pro kohokoli, třebaže někteří se orientují například na top management (tzv. executive coaching).
Osobnost kouče
Spolupráce může fungovat jen tehdy, když si jako lidé navzájem sednete - důvěryhodný partnerský vztah je základní podmínkou úspěšné spolupráce. Nemá-li u vás dostatečnou autoritu, nerespektujete-li ho jako rovnocenného partnera, zapomeňte na to, že vám bude moci opravdu účinně pomoci. Kouče lze přirovnat k lékaři či psychoterapeutovi - tady si možná dovedete snadno představit, jak je důležité, aby pro vás byli tito lidé důvěryhodnou autoritou.
Zamyslete se proto nad tím, jak na vás kouč působí jako osobnost. Je dostatečně sebevědomý a zároveň vstřícný? Působí na vás autenticky? Věříte tomu, že by vám mohl pomoci? Když si na tyto otázky odpovíte kladně, pravděpodobně je pro vás kouč vhodnou osobností.
Přímo při osobním jednání s koučem můžete pozorovat, jak je schopen komunikovat. Jedním z nejdůležitějších umění kouče je schopnost takzvaně se připojit k jazyku klienta. To znamená bedlivě ho poslouchat a dokázat pružně přizpůsobit svoje vyjadřování jeho "uším". Nejde jen o slova, která kouč používá, ale i v jakých situacích je používá, kdy se na co ptá, a podobně.
Cena není nízká, ohlídejte si investice
Koučování není levná záležitost. Na druhou stranu žádný jiný způsob práce s lidmi nenabízí trvalé změny v myšlení a chování člověka v tak intenzivní formě za relativně krátký čas. Při výběru vhodných koučů se můžete přibližně řídit i podle ceny, která u zkušených koučů činí zpravidla tři až čtyři tisíce korun za hodinu, u špičkových pak více, v ojedinělých případech dosahuje až dvojnásobku.
Personalisté si někdy stěžují, že lidé by chtěli využívat kouče neustále, a přitom je to finančně náročná záležitost. Jak tedy koučování zacílit, jak vědět, kdy přestat? Protože koučování by mělo splňovat požadavky na diskrétnost, kouč by v žádném případě neměl informovat zadavatele o tom, co se v koučování dělo. Jak tedy ale zajistit kontrolu nad výsledky? To se řeší takzvanou objednávkou zadavatele (neboli zadáním), tj. přesně specifikovanými cíli koučování, které kouč vyjedná s přímým nadřízeným koučovaného. Poté už stačí pouze sledovat, jak se koučovanému daří cíle v praxi naplnit.
Skupinové a pilotní koučování
Většinou se setkáváme s individuálním koučováním, kdy kouč pracuje se svým klientem "tváří v tvář". Skupinové koučování, kdy kouč pracuje najednou se skupinou až šesti lidí, už od něj vyžaduje mnohem větší zkušenosti a kvalifikaci. Skupinová dynamika, množství přítomných kontextů, větší pocit ohrožení, to vše klade na kouče obrovské nároky. Ale pozor, musí jít skutečně o koučování, nikoliv o workshop či týmovou práci. To znamená, že kouč i ve skupině pracuje vlastně individuálně, s jednotlivými účastníky, a jde s nimi stejně do hloubky jako při práci ve dvojici. Navíc ovšem vzniká široké pole podnětů, které jsou pro všechny přítomné obohacující, vytváří se významná synergie a v neposlední řadě se lidé velmi osobně sblíží.
Lze si také objednat takzvané pilotní sezení. První sezení nabízejí mnozí koučové za zvýhodněné ceny.
Klára Hejduková je senior konzultantkou společnosti Extima. Materiál vznikl ve spolupráci s odborným časopisem HRM.
Gestalt přístup:
Má své kořeny v psychoanalýze, tvarové psychologii a fenomenologii. Zabývá se především rozvojem uvědomění, pracuje s tělem a emocemi, a to s důrazem na aktuální prožívání.
PCA je přístup zaměřený na člověka. Jedná se o nedirektivní empirický přístup, který je založený na osobním vztahu mezi koučem a partnerem. Základní myšlenkou je takzvaná aktualizační tendence, to je schopnost člověka k pozitivnímu naplňování jeho možností.
