Jak zásobovat maloobchodní prodejny

Už dnes rozhoduje obchod o formě zásobování svých prodejen. Podle německé studie u velkých evropských maloobchodních podniků nyní obchod kontroluje 77 % všech dodávek do prodejen; během příštích pěti let má tento podíl stoupnout na 83 %. U dodávek do centrálního skladu nebo do cross-dockingového překladiště vyzvedává obchod zboží stále častěji sám u výrobce. Podle studie se podíl vyzvedávání zvýší ze současných 12 % za pět let na 28 %.

Studie ukázala dvě hlavní cesty obchodu k budování výkonného logistického systému: intenzivnější využívání odvozové logistiky a vytvoření pružného logistického toku využíváním cross-dockingu.

ODVOZOVÁ LOGISTIKA

Odvozová logistika znamená, že obchodní podnik si zboží nenechá dodávat výrobcem, nýbrž je u něho - sám nebo prostřednictvím pověřeného logistického podniku - vyzvedává. Pro vyzvedávání se nabízejí tři možná místa: přístavy (u dovozů po moři), výrobní závody nebo konsolidační centra výrobců.

Zkoumané obchodní podniky se shodují, že odvozovou logistiku nelze nechávat stranou. Avšak rozcházejí se názory na její konkrétní formu. Některé velké obchodní koncerny jako Metro či Tesco do ní už začaly intenzivně investovat. Jiné podniky ještě zvažují šance a rizika tohoto nového logistického konceptu.

Pro obchodní podnik poskytuje odvozová logistika dvě výhody: posílení vlastní vyjednávací pozice vůči výrobcům a možnost snížit náklady. Tři možné zdroje nákladových úspor:

1. Odpadá marže výrobce. Výrobci mnohdy obchodnímu podniku účtují nejen vlastní náklady na logistiku, nýbrž připočítávají si i marži. Dopravuje-li zboží obchod sám, tyto náklady odpadají. Možnosti úspor ovšem někdy nelze plně využít, protože logistické podmínky a ceny účtované výrobcem nejsou vždy průhledné.

2. Efekty z velikosti. Ty vzniknou, jestliže obchod odvozovou logistikou sdruží větší objem, než jakého může dosáhnout jeden výrobce.

3. Zábrana nadbytečnosti. Náklady se dají také snižovat, jestliže se vyloučí zbytečné dodací cesty a meziskladování v logistické síti výrobců a obchodu.

Například jeden evropský obchod textilem analyzoval na základě kalkulace procesních nákladů, jaké úspory by mohl realizovat odvozovou logistikou. Vypočtená úspora byla tak vysoká, že zboží se nyní vyzvedává pokud možno přímo v zemi původu u výrobce nebo se přejímá nejpozději v evropském přístavu. Díky tomu mohl obchodní podnik snížit své logistické náklady o 36 %.

NÁKLADOVÁ PRŮHLEDNOST U VÝROBCŮ

Zúčtovávat náklady s výrobcem je někdy obtížné, neboť náklady na dodávky bývají zahrnuty do ceny produktu a nevykazují se samostatně. Zavede-li obchodní podnik odvozovou logistiku, nabízejí se dvě možnosti zúčtování: buď nákup zboží za ceny snížené o logistické náklady výrobce (ex works), nebo výrobce hradí obchodu jeho náklady na odvoz.

Zúčtování ex works předpokládá vysokou nákladovou průhlednost u výrobce; druhá varianta se dá používat snadněji. Touto cestou šlo například Metro, když v roce 1995 založilo dceřinou společnost Metro MGL Logistik. Od té doby dostává od dodavatelů úhradu svých logistických nákladů. Společnost MGL zajišťuje dodávky zboží za příznivějších podmínek než mnozí výrobci. Prodejny Metro však platí za logistické výkony stejnou částku jako dříve. Výsledkem je zisková dceřiná společnost s vysokou kompetencí v odvozové logistice.

Také Tesco získalo s odvozovou logistikou dobré zkušenosti od roku 2001. Pro pilotní projekt zvolilo zmražený sortiment. Od té doby podnik rozšířil vyzvedávání zboží téměř na celý sortiment. Pro jednání s výrobci byl vyvinut standardizovaný proces. Termínově přesné dodávky do centrálního skladu stouply o 20 %, vytížení nákladních aut se zvýšilo téměř o 10 %.

CESTY ZBOŽÍ DO PRODEJNY

V zásadě existují čtyři možné cesty zboží do prodejen: přímá dodávka, dodávka z centrálního skladu, cross-docking a transshipment.

U přímých dodávek se zboží dodává ze závodu či skladu výrobce bezprostředně do jednotlivých prodejen obchodu.

U dodávek z centrálního skladu se zboží na cestě od dodavatelů do prodejen skladuje v centrálním skladu obchodu; dnes je to převládající forma téměř u všech obchodních podniků. Výrobce expeduje manipulační jednotky s jednotlivými položkami. Obchodní podnik skladuje zboží ve svém (velkoobchodním) skladu, později je podle potřeby vychystává a expeduje do prodejen.

U cross-dockingu jsou prodejny zásobovány z překladiště obchodního podniku, aniž by se tam zboží trvale skladovalo. Množství jednotlivých položek a okamžik dodávek do překladiště (zpravidla od řady výrobců) se synchronizuje s další dopravou právě přijatého zboží do prodejen. Náklady z vázanosti kapitálu v zásobách a skladovací náklady se tím snižují na minimum; roste i hospodárnost dopravy, zejména sdružováním přeprav a tím lepším vytížením vozidel. Předpokladem je časová a množstevní synchronizace vstupu a výstupu zboží v překladišti i k tomu nezbytná společná informační základna partnerů. Obchodní podniky provádějí cross-docking zpravidla ve speciálně vybavených zónách v existujících skladech.

CROSS-DOCKING

Existují dvě formy cross-dockingu. U tzv. čistého (či jednostupňového) cross-dockingu vychystává dodavatel zboží kompletně pro jednotlivé prodejny, většinou na paletách, a dodává zboží do překladiště sdruženě pro řadu prodejen. V překladišti se manipulační jednotky od různých dodavatelů pouze třídí podle prodejen, kam se pak ihned sdruženě expedují (nerozebírají se). Nic se neskladuje.

U dvoustupňového cross-dockingu, nazývaného též transshipment, dodává výrobce ukládací prostředky vždy s jedinou položkou; ty se v cross-dockingovém překladišti v případě potřeby mohou rozebírat. Z přijatého zboží se vytvářejí expediční jednotky pro jednotlivé prodejny. V podstatě se nic neskladuje (výjimečně po velmi krátkou dobu, do příštího rozvozu, malé zbytky z některých dodaných ukládacích prostředků). Transshipment poskytuje vyšší procesní jistotu a je organizačně méně náročný (dodavatele stačí informovat jen o celkovém požadovaném množství jednotlivých položek); dá se provádět i při poměrně malých objemech zboží pro prodejnu od jednoho dodavatele.

Podaří-li se obchodnímu podniku synchronizací časů dodávek a množství od řady výrobců hladký cross-docking, může značně snížit své logistické náklady. Například jeden potravinářský obchodní podnik nyní pomocí transshipmentu dodává do prodejen 40 % objemu zboží dříve dodávaného ze svého centrálního skladu; čistý úsporný efekt z transshipmentu činí 10 %.

VHODNOST CROSS-DOCKINGU

Budování cross-dockingu patří mezi důležité úkoly manažerů dodavatelského řetězce. Velké obchodní podniky s velmi odlišným sortimentem, například Hornbach, C&A, Carrefour či Lidl, už sdělily, že mohutně investují do budování cross-dockingových překladišť a v budoucnu omezí zásobování prodejen z centrálního skladu.

Při prověrce vhodnosti cross-dockingu se postupně zkoumá vhodnost výrobce, vhodnost sortimentu a hospodárnost.

VHODNOST VÝROBCE

Je důležité, zda informační technika výrobce může zpracovávat běžné typy zpráv EDI, aby se zajistila hladká výměna informací. Kromě toho musí výrobce mít patřičné skladové kapacity, být schopen vychystávat i malá množství a co nepřesněji dodržovat termíny dodávek.

VHODNOST SORTIMENTU

V popředí je prezentace zboží v prodejně a rychlost obratu položek. Cross-docking se hodí především pro prodejny, kde mohou být palety umístěny přímo na prodejní ploše. Pro velmi rychle se obracející sortiment často cross-docking není vhodný, protože potřebná rychlost a spolehlivost doplňování zásob se dá lépe zajistit dodávkami z centrálního skladu nebo částečně i přímými dodávkami. Nadto je podíl nákladů z vázanosti kapitálu v zásobách na objemu prodejů vyšší u pomaluobrátkových než u rychloobrátkových položek, což zvýhodňuje zavedení překládkového systému bez zásoby pro pomaluobrátkové položky. U potravinářského obchodu se přišlo na hrubé empirické pravidlo, že cross-docking by se měl používat jen pro sortiment dodávaný do prodejny nejvýše třikrát týdně.

Podniky vedle normálního sortimentu překládají cross-dockingem především zboží pro akce. Jen málo se používá cross-docking pro čerstvé nebo mražené zboží, protože specifické požadavky produktů jsou zde příliš velké.

HOSPODÁRNOST

Na základě podrobné kalkulace procesních nákladů se porovnávají náklady, které vznikají u určitého sortimentu a jeho dodavatele při jednotlivých formách zásobování. Je důležité do kalkulace zahrnout co největší část celkových procesních nákladů u výrobce a obchodu a přijmout vhodné předpoklady, jak by se při přesunu vychystávacích procesů k výrobci tyto náklady dělily.

Při hledání dalších možností jak zvýšit hospodárnost by v budoucnu mohly hrát důležitou roli jednak cross-docking s valivými kontejnery, balíky či vratnými přepravkami, jednak merge in transit řízený obchodním podnikem.

V USA se u cross-dockingu už dlouho používají nejen palety. Naproti tomu v Evropě je vychystávání ve valivých kontejnerech ještě velmi málo rozšířeno, ačkoliv by bylo u mnoha výrobců možné a obchodním podnikům by značně zjednodušilo procesy v překladišti i v prodejnách.

U merge in transit (slučování v transitu) spojuje výrobce objednávku obchodu například z několika svých závodů v konsolidačním uzlu a expeduje zboží sdruženě. Několik výrobců už zahájilo patřičné pilotní pokusy. V ideálním případě se tak dá dosáhnout růstu hospodárnosti u výrobce i u obchodního podniku.

Podle výsledků studie je možné cross-dockingem snížit skladové zásoby až o 17 % a zmenšit tím skladovací plochu až o 20 %. Nadto některé podniky snížily podíl logistických nákladů z celkových nákladů až o čtvrtinu. Vedle zvýšení vlastní pohotovosti dodávky je přesvědčivá především skutečnost, že se nezvýšil počet případů vyčerpání zásoby v prodejnách (to se obvykle považuje za jedno z největších rizik cross-dockingu). Zesíleným nasazením informační a komunikační techniky a postupující standardizací budou podniky v budoucnu asi více využívat existující možnosti. Lze očekávat, že význam cross-dockingu jako distribuční metody se bude dále zvyšovat. Lg-kbt

Podle zahraničních pramenů