Nyní jej třímáme ve svých rukou jako šaman svůj magický talisman a jako k takovému se k němu i chováme, milujeme ho, chlubíme se jím, bojíme se a nenávidíme ho. Když odcházíme ven, kontrolujeme jestli je na svém místě v bundě nebo kabelce. Někdo ho raději téměř nespouští z očí - není to pouze nějaký přístroj, je to náš šém, který, když přiložíme k uchu, můžeme komunikovat s celým světem. Právě tato jeho funkce z něj pro nás udělala už nepostradatelný předmět. Urychluje a zjednodušuje jak práci, dostupnost informací, ovládání domácnosti na dálku i třeba kontrolu dětí. Navíc, člověk se s ním v kapse, cítí tak nějak bezpečněji. Je znám případ, když si lavinou zasypaný lyžař zpod vrstvy sněhu přivolal záchranu anebo pokud je přístroj aktivní, tak operátor najde ztracenou osobu… Další dobrou věcí jsou SMS a MMS. Pokud z nějakých důvodů neradi voláte nebo prostě dotyčnému nemůžete zavolat, ale potřebujete se omluvit ze schůzky stačí napsat. Spěcháte na rande a vidíte, že to prostě nestihnete - jedna poslaná zpráva a jako důkaz silniční zácpy poslané foto a je zažehnán partnerský konflikt.
Pokud někde čekáte nebo sedíte v kavárně, tak vám mobil může posloužit jako takové "odrazovadlo dotěrů" - toto se týká hlavně paní a dívek. Prostě dotyčná buďto dělá, že čte smsky nebo je opravdu čte a píše, a má tak zaručený klid od okolí. A musíme si uvědomit, že mobil v budoucnu bude i kreditní kartou, bude otevírat bezpečnostní dveře bytu a ještě třeba zvládat placení u turniketů v metru. Ne, není to až taková utopie - to vše již ovládají některé japonské mobily, vyráběné například korporací NTT DoCoMo, již několik let. Nakonec i v USA firma MobilRelay přišla se službou nákupu vstupenky na kulturní představení pomocí mobilu. Jedná se o službu Mobile Box Office - jejím prostřednictvím se vstupenky zakoupí a po zaplacení se přístroj stane platným lístkem, na který je jeho majitel vpuštěn na představení.
To jsou klady mobilních telefonů. A zápory?
----
Pokud máte zapnutý mobil, jste vlastně neustále v práci - na horách, ve vaně, v posteli, což může vést až ke zhroucení se a k nenávisti vůči tomuto přístroji. K nenávisti vede i strach, že kdykoli obdržíme i špatnou zprávu. Také se někomu nemusí líbit, že kdo má technické prostředky dokáže přesně lokalizovat aktivní přístroj. V souvislosti se stále aktivním mobilem se podle psychiatrů množí případy psychických poruch - jedná se o až panický strach z jeho vypnutí a pokud jsou nuceni jej vypnout jsou nervózní nemohou se soustředit a pociťují strach.
Prvním, kdo začal poukazovat na novou chorobu - tzv. GSM- závislost, je profesorka Lisa Merlo z University státu Florida - podle ní se lidé bojí mobil vypnout ne z důvodu potřeby komunikace, ale z důvodu přání být neustále ve spojení a vědět, že mě vždy najdou, že jsem potřebný pro druhé, a že nezmeškám vážnou informaci…, proto lidé také neustále kontrolují, jestli jim nepřišla náhodou SMS nebo nemají zmeškaný hovor. Zároveň si přejí zprávy dostávat, a pokud se tak neděje upadají až do deprese.
Závislost na mobilu je i taková, že jeho ztráta vede až k psychickému zhroucení se zoufalého majitele. Ono se totiž jedná hlavně o ztrátu telefonních čísel, někdy i nenahraditelnou, protože kdo z nás si je ještě píše do notýsku. Na druhou stranu sami z adresářů vymazáváme kontakty na ty lidi, kteří nás nějakým způsobem zklamali nebo naopak si tam jejich čísla vkládáme, abychom nikdy jejich hovor nepřijali. Tímto je jakoby rituálně vymazáváme i ze svého života. Kolik lásek už také skončilo pouhou jednou SMS - je to tak jednoduché - napíše se něco jako "…už tě nechci" a je konec. Zdá se, že mobil zjednodušuje mezilidské vztahy a odstraňuje z nich emoce. Jeho klady se tak převracejí v zápory. Zavoláte, napíšete a vše je okamžitě neosobně vyřízené, do doby než onoho člověka potkáte. Proto možná také není takový zájem o videotelefony a výrobci jim nevěnují takovou pozornost. Chtěli byste vidět volaného a být viděni? Většinou ne, proto přeci jen voláte, protože je to jednodušší, než si s někým povídat tváří v tvář nebo dokonce se s ním vidět osobně. Začali jsme se bát emocí? Jenže pokud člověk bude už od útlého dětství vše takto jednoduše a tím pádem neosobně, řešit zavoláním nebo spíše přes SMS anebo Internet, tak už mu takovéto řešení jakýchkoli vztahů bude připadat normální a žádné výčitky svědomá, stud, soucit … prostě žádné emoce ho nebudou zatěžovat - do jeho života pouze přijde jedno telefonní číslo - člověk, odejde, nahradí ho jiné číslo…přístroj určený ke komunikaci by mohl vést k odcizení se lidí. No po pravdě řečeno nejen mobil… doba je taková… a nic ani nejčernější vize a občasné varování vědců, že nadměrné užívání mobilů by mohlo vést k otokům mozku, nezastaví jejich oblíbenost a vývoj.

Autorka je publicistka, výtvarnice a fotografka na volné noze.