vedci Židovský kupec Ibrahím ibn Jákúb, který navštívil Čechy s poselstvem córdobského kalifa v letech 965 a 966, uzřel "Frágu vystavenou z kamene a vápna, největší město co do obchodu". Po založení Karlovy univerzity se stalo i cílem těch, kdo hledali příležitost ke vzdělání a uplatnění.

Největší příliv učenců zažila Praha za císaře Rudolfa II. Další vlnu vzdělanosti přijalo město ve druhé polovině 19. století. Nebyli to ledajací návštěvníci, ale badatelé první hvězdné velikosti jako Tycho Brahe, Johannes Kepler, Christian Doppler, Ernst Mach nebo Albert Einstein.

Beznosý s horkou krví

Dánský šlechtic a nejslavnější evropský astronom 16. století Tycho Brahe (1546 - 1601) byl prý horkokrevný, panovačný a domýšlivý. V mládí na svou prudkou povahu doplatil ztrátou nosu, ale ani ve zralém věku si nemohl naříkat na nedostatek nepřátel. Usoudil, že bude rozumnější opustit Dánsko a přijmout pozvání ke dvoru Rudolfa II.

Do Čech přišel v roce 1599. Zpočátku zamýšlel vystavět hvězdárnu na zámku v Benátkách nad Jizerou, ale rozhodl se pro Prahu, kde od císaře dostal dům Jakuba Kurze - Curtiův dům. Jeho zbytky se zachovaly na nádvoří gymnázia Jana Keplera v Parléřově ulici č. 2.

Během přestavby domu na observatoř si Tycho své astronomické přístroje uložil v Belvederu, z jehož terasy společně s Keplerem pozorovali noční oblohu. Spolupráce obou géniů však trvala jen krátce. Tycho ještě před skončením rekonstrukce podlehl bolestivé chorobě.

Podle jiných pramenů bydlel hvězdář v roce 1600 U zlatého Noha v ulici Nový svět č. 1 a zemřel v domě, který stával na místě nynějšího Černínského paláce. Tam, kde je Tycho Brahe v chrámu P. Marie před Týnem pohřben, se uchoval mramorový náhrobek, deska s astronomovým reliéfem, chvalořečný nápis a heslo Esse potius quam haberi (Býti raději než zdáti se).

Tychonův následovník

Tychonův pomocník Johannes Kepler (1571 - 1630) pocházel z Weilu ve Württembersku. I když ho svět zná jako astronoma, na univerzitě v Tübingenu studoval především matematiku a sestavování horoskopů. Od jara 1594 do konce roku 1599 působil jako učitel na střední protestantské škole v Grazu. Osud mu pro další léta určil Prahu. Císař Keplerovi nabídl místo Tychonova spolupracovníka. Za dva roky pak nastoupil po svém učiteli ke dvoru jako matematik.

Keplerův život byl dlouhým zápasem s chudobou, špatným zdravím a nepříznivými poměry. Pražské období (1600 až 1612) patří v jeho životě k nejšťastnějším. Zpočátku bydlel v koleji krále Václava na dnešním Ovocném trhu č. 12, od roku 1607 do roku 1612 v Karlově ulici č. 4. Později navštívil Prahu ještě v roce 1628, kdy přivezl císaři takzvané Rudolfínské tabulky sestavené na základě Tychonových astronomických pozorování.

Dílo, na němž Kepler pracoval s přestávkami od roku 1601, mělo 568 stran a hodnotu nesmírně ceněného pomocníka astronomů, mořeplavců, astrologů i tvůrců kalendářů.

Zvuk i světlo

I ten, kdo o Christianu Dopplerovi (1803 - 1853) nikdy neslyšel, ví z vlastní zkušenosti, že výška zvuku se mění, pokud se jeho zdroj vůči pozorovateli pohybuje. Toto zjištění společně s obdobnou verzí pro světlo (světlo vysílané pohybující se hvězdou mění barvu, pokud je poloha pozorovatele poměrně stálá) vyjadřuje podstatu Dopplerova jevu.

Doppler žil v Praze v letech 1835 až 1847. Vyučoval aritmetiku, algebru, teoretickou geometrii a účetnictví na střední technické škole. Od roku 1835 pak přednášel praktickou geometrii posluchačům pražské polytechniky v Husově ulici č. 5.

Svůj princip obsažený v pojednání "Ueber das farbige Licht der Doppelsterne und einiger anderer Gestirne des Himmels" poprvé veřejně představil 25. května 1842 na zasedání přírodovědné sekce Královské české společnosti věd ve Vlasteneckém sále Karolina.

Dopplerův pražský pobyt připomínají dvě místa, kde s rodinou bydlel: Karlovo náměstí č. 4 (původní dům byl dávno stržen, nová budova má č. 20) a U obecního dvora č. 799.

Teoretik rychlosti

Když rakouský fyzik a filozof Ernst Mach (1838 - 1916) přišel v dubnu 1867 do Prahy, aby převzal vedení fyzikálního kabinetu Karlo-Ferdinandovy univerzity, najal si byt na Staroměstském náměstí č. 19/549. Jako univerzitní profesor pak působil 28 let (1867 až 1895). Jeho dílo přispělo významně k rozvoji několika oblastí experimentální fyziky a vzniku teorie relativity. Intelektuálové, kterým se přírodní vědy nestaly životním posláním nebo koníčkem, ho znají jako spoluzakladatele empiriokriticismu.

Jméno Ernsta Macha je součástí terminologie moderního letectví a kosmonautiky: Machovo číslo M udává poměr rychlosti pohybu k rychlosti šíření zvuku v témž prostředí. Například v letectví je to poměr rychlosti letu k rychlosti zvuku. Rychlosti M<<>1 jsou podzvukové, M<>>1 nadzvukové. U zemského povrchu má Machovo číslo hodnotu asi 1225 km/h, ve stratosféře 1060 km/h.

Génius kvantové fyziky

Krátce poté, co na německé univerzitě v Praze vznikla v roce 1910 katedra teoretické fyziky, se jejím vedoucím stal Albert Einstein (1879 - 1955). Největší fyzik 20. století přijel do Prahy v dubnu 1911 a v následujícím roce se na přání rodiny koncem července vrátil zpět do Curychu.

Přednášel v Klementinu a v sídle fyzikálního ústavu německé univerzity (Viničná č. 7). Bydlel na Smíchově v Lesnické ulici č. 7. Rád chodil do salónu Berty Fantové na Staroměstském náměstí č. 17, kde s přáteli filozofoval a hrál na housle.

V posledních desetiletích géniové do Prahy za prací nepřicházejí. Naopak, mnoho talentovaných a vzdělaných lidí míří na dlouhou dobu či natrvalo za hranice. Důvody pro emigraci mozků z našich zemí jsou veskrze pragmatické: v cizině mají lepší tvůrčí možnosti a za svou práci dostanou vyšší plat.

Autor je profesorem Fakulty jaderného a fyzikálního inženýrství ČVUT v Praze