Místo nákladných a často dlouhodobých konfliktů by se vše vyřešilo sportovním soubojem v rozmezí devadesáti minut. Jedenáct nejlepších hráčů by bránilo svoji vlast před stejným počtem expanzechtivých dobyvatelů. Muž proti muži v bitvě s jasnými pravidly. To vše pod přímým dohledem OSN. Konečně by země měly své válečné hrdiny, kteří by nebyli potřísněni krví svých protivníků. Vojáci ani nevinní civilisté by zbytečně neumírali pro důvody, kterým zpravidla ani sami nerozumí.
Mocichtivé USA by musely ustoupit od svých asijských válečných záměrů, neboť pravděpodobnost úspěchu by se výrazně snížila, přestože Afghánistán ani Irák fotbalově nevynikají. O stále probíraném souboji s Iránem nemluvě (veterán Ali Daei by podpořen domácím prostředím jistě potrápil amerického brankáře Howarda). Tento způsob řešení sporů by měl další výhody. Rozvojová Afrika by se najednou stala obranyschopným kontinentem. Brazílie s Argentinou by dokonce oplývaly jedním z nejsilnějších arzenálů, USA by se konečně začaly starat samy o sebe, Evropa, respektive EU, by pohřbila ustavičný strach z ruského císařství a Čína by pokračovala ve svém vnitřním progresu tiše dál.
I pro Českou republiku by měla tato metoda spoustu výhod. Ministr obrany by byl nahrazen ministrem fotbalu, který by nesmyslně utrácené peníze za bezvýznamné posilování naší armády investoval do budování nových fotbalových center. Mládež by se věnovala kultuře těla i ducha, kterého sport taktéž utužuje. Vlivem pravidelného pohybu by byla společnost zdravější, mladí by se nepoflakovali po ulicích, klesla by kriminalita a zlepšila by se i drogová problematika. Ušetřené peníze by pak mohly být použity na rozvoj školství, vědy a sociálních jistot. Výsledně by pak na celé planetě zavládl mír, který by jednou za čtyři roky upevnilo vyrovnané Mistrovství světa.
Autor studuje VOŠ Publicistiky.
