Ono v tomto případě technika naráží na jeden velmi zásadní problém a to je imunologie - díky ní člověk přijme jen svoji kůži a žádnou jinou. Dosavadní umělé kůže jsou jen dočasnými náhražkami, než se vlastní pokožka zregeneruje, ale výzkumníci se snaží a jednou tento problém nebude problémem. Fantastové, futurologové i vědci myslí ještě dál, co do pouhé umělé kůže "pcha" - nanoroboty nám po tom, co se spálíme nebo pořežeme, ihned začnou vytvářet novou pokožku.

Nevím jestli se někdy splní takovéto sny o našem těle plném nanorobotků, kteří nám budou spravovat kůži, cévy, žíly… léčit jednotlivé buňky, ničit zhoubné buňky a viry a bacily… Nanoroboty by se také měly starat o to, abychom neměli lupy a naopak měli pěkně a zdravě opálenou pleť, ale ne od sluníčka - oni samy nám vytvoří make-up, dokonce i zlepší funkce a kapacitu našeho mozku…

Jenže, co když se jim nebude chtít poslouchat a prostě se začnou v našem těle chovat svévolně a budou vytvářet současně několik stejných orgánů a nebo si je budou přestavovat podle sebe? Co potom? Jsou to předčasné starosti? Z našeho pohledu ano. Tak maličké roboty, aby se mohly nazývat nano, nám vědci ještě dlouho nebudou schopní představit, a kdo ví, jestli vůbec někdy nastane ta chvíle, kdy první nanorobot vpluje do našeho těla. O to pěkněji se na téma nanotechnologií povídá a píší se futuristické předpovědi.

Jedním z takových nano vizionářů je Robert A. Freitas Jr. Ve své knize Nanomedicine, Vol. I: Basic Capabilities (Landes Bioscience, 1999) popisuje vytvoření nanozařízení, které přímo na kůži člověka vytvoří malý display. Na něm se bude zobrazovat třeba stav orgánů ve vašem těle. Chcete vědět jestli máte v těle správné množství minerálů? Ťuknete si prstem na hřbet ruky - vlastně na monitor, tímto poklepem jej aktivujete, objeví se menu a poklepáváním prstu se doklikáte k požadované informaci.

Abyste na kůži získaly monitor 6x5 cm bude zapotřebí si nechat na místo budoucí obrazovky vstříknout asi tři milióny nanorobotů nazvaných pixelbot o rozměru 200-300 mikronů. Pixelboti představuji generátory fotonů viditelného spektra. Předpokládá se, že zařízení vyzáří okolo 10% spotřebované energie. Freitas pixelboty přirovnává k věčnému tetování.

Kromě pixelbotů budou potřeba k zajištění funkcí monitoru ještě nanoroboty - vysílače informací, nanoroboty počítače a nanoroboty schraňující informace. Monitorek můžete mít třeba na hřbetní straně ruky. Pixelboty budou jako zdroj energie používat oxid glukózy, kterého je v krvi člověka dostatek.

Optimisté takovéto zařízení už reálně vidí pod svojí kůží za deset let pesimisté za třicet. Jelikož nevíme jak daleko jsou výzkumy nanotechnologií ve vojenských laboratořích, nelze se přiklonit ani k optimistů ani k pesimistům, ale osobně, jak už jsem napsala, pochybuji, že někdy takové zařízení v našem těle budeme mít. A pokud se mé pochybnosti ukáží jako neopodstatněné a věda to dokáže? Co když se za patnáct let budeme rozhodovat jestli si tyto nanoroboty a pixelboty necháme vstříknout pod kůži či do krve? Jak se rozhodneme? Bylo by to lákavé, ale i nebezpečné - já dnes netuším, jak bych se rozhodla. Nemám k dispozici dostatečné informace, takže se ani nemohu rozhodovat.

Ještě jeden futurolog si představuje kůži jako monitor - je jím Ian Pearson. 15.dubna 2003 vystavil na stránkách BTexact Technologies svoji prognózu nazvanou Technology getting under your skin - o tom, že se nám technologie dostanou pod kůži - a to myslel doslova.

V dnešní době je výzkum ohebných tenkých polymerních displejů tak daleko, že je možné předpokládat, že takový displej může být implantován pod kůži a nebo, což by bylo možná lepší na kůži. Dále neustálá miniaturizace počítačů povede podle Pearsona k vytvoření Active skin - aktivní lidské kůže. K roku 2015 se podle futurologa podaří spojit aktivní kůži s nervovými zakončeními v té lidské opravdové. To pomůže zapisovat a reprodukovat hmatové pocity.

"Budoucnost je blíže, než si myslíme, ale přesné odpovědi jaká bude, jsou možné jen na triviální otázky o ní. Aktivní kůže může naši budoucnost udělat zajímavou i napínavou," prohlašuje Pearson. Ovšem jako nejbližší realizovatelnou věc vidí pouze měnící se videotetování.

Z technického i estetického hlediska jsou Active skin i monitory vytvářené pixelboty krásné věci, jen se mi zdá, že se jedná o dost velký zásah do živého organismu a nemáme tušení, co to může vyvolat. Například implantováním ohebného displeje pod kůži by se mohlo narušit její dýchání, a také co by na to "řekla" lidská imunita. A co psychika? Na druhou stranu se mi líbí myšlenka onoho ohebného tenkého displeje - popřípadě e-papíru. Tento vynález by opravdu mohl zpříjemnit náš život - a to, aniž bychom si ho dávali pod kůži. E-papír a dokonce i ohebný display již existují (výrobci - Samsung, Plastic Logic, E Ink společně s LG Philips LCD…), takže v budoucnosti mu mohou být přiřazeny ještě další vlastnosti - bude super tenký i pružný jako například vlákno Lycra, prodyšný a tepelně se přizpůsobující vnějšímu prostředí - v zimě hřát a v létě chladit. Z tohoto materiálu se mohou šít šaty - druhá kůže. Jelikož se bude jednat o monitor, budou se moci měnit vzorově, barevně, může na nich běžet film. Ulice budou plné svítících lidí a popřípadě i blikajících (to zabezpečí děti před dopravní nehodou). Na kalhotách, sukni a rukávech může být PC tablet, v ramenech přehrávače, v límečku se bude nacházet řídící centrum ovládané přímo z mozku nebo hlasově… A co bude oblek zásobovat energií? Ohebné tenká baterie (rovněž již existuje, vyrábí ji firma NEC). Dokonce firma Seiko Epson už vyrobila i čip SRAM na ohebné podložce...

Technologie téměř předbíhají představy - zasněme se ještě dokud některá firma neoznámí, že již vyrobila i tuto věc - takže na zádní části šatů - druhé kůže bude člověk moci mít televizi a v autobuse nebo jinde se bude jeden druhému koukat na záda a sledovat třeba fotbal… společenskou konverzaci obohatí věta "Pane/paní, mohu vás poprosit o přepnutí na jiný kanál?"… šaty se postupně stanou téměř nesnímatelnou kombinézou chránící celé tělo i hlavu, na očích bude průhledný monitor… ne, tohle už opravdu raději ne.