Proslulí pražští taxikáři, okrádající číšníci a příhraniční lehké děvy vykazují Česko do patřičných, „východních“, mezí. Reputaci trochu spraví krásná Praha, ale i Švejk, kterého si coby velkého antimilitaristy Němci považují. Řekli byste o filmu Štěstí, že je to typicky východoevropský film?

Mojí lipské spolubydlící Anje se takový zdál. Mluvila o jakési východoevropské beznaději, bezútěšnosti, která je prý z filmu cítit. O Češích se v Německu „ví“, že hodně pijí. Dozvěděl jsem se ale, že Poláci prý pijí ještě víc (a Rusové nejvíc). Podle poslechu rozeznají Němci češtinu od ruštiny, ale nikoli češtinu od polštiny.

V okřídleném vtipu o inzerátu cestovní kanceláře "Pojeďte do Polska, Váš vůz už Vás tam očekává" ale Češi nefigurují. Nejspíš je to ze „statistických“ důvodů, Poláků je přeci jen čtyřikrát tolik. Nezpochybnitelnou českou „trade mark“ je v Německu "božský Karel". S Českem si Němci asociují jeho včelku Máju – pokud se v podnapilé společnosti prozradí, odkud pocházíte, kdejaký odvážlivec ji na vaši počest i zapěje.

Počasí je v Česku i Německu skoro stejné, pijeme spíše pivo, neobjímáme se při prvním potkání, v čem je tedy rozdíl? Nejde porovnávat Německo jako celek, ale nejrůznější německé regiony. Bavor si tak docela nerozumí se Sasem, Šváb s Kolíňanem, a nejde jen o přízvuk.

V představách většiny Čechů často splývá Bavorsko s Německem. Když Berndt Posselt, šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení, něco prohlásí, okupuje to druhý den titulní strany všech českých deníků. V Německu bývá většinou mediální ticho po pěšině. To splývání je historicky a geograficky podmíněné, přesto ale zavádějící. Běžného Němce problematika Benešových dekretů zkrátka netrápí tolik, jak by se ze stránek českých novin mohlo zdát. Německo má kromě ČR dalších sedm sousedů a i jiné starosti.

Zjednodušeně se dá Německo rozdělit na Bavorsko a ty druhé, výraznější je nicméně dělení východ – západ. Wessies láteří nad daní solidarity. Ossies si zase stěžují, že o nich zápaďáci nic nevědí, že si myslí, že žili za NDR jako ve středověku.

Možná může Spolková republika posloužit jako malý model Evropy, nebo přesněji Evropské unie. Ani v EU už oficiálně žádné hranice mezi východem a západem nejsou, reálně ale pořád existují. Když i sedmnáct let po sjednocení převládá západovýchodní dělení v rámci jednoho národa, jak by nemělo platit i v Evropské unii? Nejzajímavější na celém tom rozdělení je, že má svoji logiku: Francouz vám celé pasáže ze Spejbla a Hurvínka prostě nezarecituje.