Vollmertova kompetence pro oblast makromolekulární chemie je mimo jakoukoliv pochybnost. V roce 1985 vyšla jeho kniha „Molekula a život“ (Das Molekül und das Leben), ve které se z hlediska své profese vyjádřil k otázce vzniku života, úzce spojené s molekulou DNA jako chemickým nositelem biologické informace. Došel v ní k netradičnímu, avšak jednoznačnému závěru, který vyjádřil dvěma body:


  1. Protože nejsou dány makromolekulární předpoklady, je dnes vládnoucí neodarwinismus jako přírodovědecká hypotéza neudržitelný.

  2. Vznik života a druhů je v rámci exaktních přírodních věd neřešitelný problém.

 

Optimistické scénáře vzniku a rozvoje života známých protagonistů evoluce, od Darwina a Häckela až po Monoda, Sagana, Dawkinse či Goulda odmítl jako vědecky neopodstatněné: „Kde nemůže sama od sebe vzniknout tato molekula (DNA), nemůže sám od sebe vzniknout ani život.“ Problém podle něho spočívá v tom, že prominentní autoři, neznalí makromolekulární podstaty věci, „jsou slepí pro zákonitosti polykondenzační termodynamiky a stechiometrie“, které vylučují, aby vysoce organizovaná struktura řetězce DNA mohla vzniknout neřízenými, spontánními chemickými procesy.


Reakce stoupenců evoluce se dala odhadnout předem. Místo odborné diskuse o podstatě věci vznikla situace, kterou Vollmert vyjádřil podtitulem své knihy: „O makromolekulárním původu života a druhů: Co Darwin nemohl vědět a co darwinisté vědět nechtějí“. Vyjádřil tím i svou vlastní zkušenost z diskusí po svých veřejných vystoupeních při přednáškách, v rozhlase či v časopisech: „Věcnost - velmi často u biologů - jde stranou a místo toho jsem opakovaně podezříván z kreacionismu“.


To však nic nemění na jeho závěrech: „Darwinismus považuji za osudový omyl, jenž za svůj bezpříkladný úspěch vděčí antropocentrickému způsobu myšlení, čímž je srovnatelný s falešným modelem Claudia Ptolemaia (100 - 180 po Kr.), který zde dominoval přes 1000 let... Darwinismus je světovým názorem, ideologií, a nikoli vědecky prokázanou teorií. V tomto ohledu je tomu s otázkou vzniku života stejně jako s otázkou po vzniku hmoty.“


Ani dnes - 20 let od vydání Vollmertovy knihy - není situace příliš odlišná. Přesvědčení zastánci evoluce neochvějně hájí - bez ohledu na vědecká fakta - tradiční pozici a svým oponentům s oblibou podsouvají ideologickou předpojatost. Správným počinem by naopak bylo, kdyby si jejich knihy pozorně a bez předsudků přečetli. Pokud jde o tu Vollmertovu, do češtiny sice přeložena není, v odborných knihovnách však bude určitě k dispozici.