Psychoanalýza Prahy

V Praze existuje řada míst, u nichž je možné identifikovat hlubší psychologickou rovinu, a kterou je možné vidět jako materializaci některého z archetypů lidské zkušenosti. Některá místa mohou mít funkci  jednotlivých psychických struktur – superega, ega a id.

SUPEREGO: Hrad, sv. Václav, Vyšehrad, Bartolomějská, budova soudu, kostely, sochy svatých, přechody pro chodce, dopravní značky.

EGO: pasáž Myslbek, parkoviště s drahými vozy, luxusní restaurace a hotely, magistrála.

ID: Petřín, Mácha, Vltava, hračkářství, Perlová ulice, erotické podniky, Hlavní nádraží, fotbalové stadiony, herny-kasina, muzeum mučících nástrojů.  

Příklad vzpoury proti otcovské autoritě, proti superegu, tzv. totemické hostiny, při které synové přemohou a snědí svého otce,  najdeme v pasáži Lucerna, kde je zavěšen sv. Václav na koni obraceném hlavou dolů.

Tabuizovaná místa

S většinou míst nemáme žádné problémy, některá jiná však mohou reprezentovat  (nevědomý) konflikt – často se jim zcela vyhýbáme. Základ známe z dětství – na kostky jedné barvy smím šlápnout a na jiné ne.

 Je to snaha o diferenciaci světa na dobré a špatné, první hledání pravidel pro život. Dodržováním „pravidel“ se zbavujeme úzkosti ze světa, z neznámého, dáváme najevo poslušnost „mocným“.  Děti nemívají čisté svědomí.

Známým obsesním symptomem, který je vyvolán potlačením masturbace, je tzv. délire de toucher, které se projevuje nutkáním dotýkat se soustavně v určitém pořadí některých předmětů, např. telegrafních tyčí podél cesty, domovních dveří, rolet v ulicích apod.

ANKETA:

„Máte nějaké místo, které nechcete nikdy navštívit, eventuelně místo, na které nechcete „šlápnout“?“

Dlouho to byla ulice, kde žila ONA; řízením osudu jsem byl donucen kolem tohoto místa denně projíždět, nakonec – ovšem po letech – mi zcela zevšednělo; jsem rád, když si uvědomím, že jsem kolem projel a nic necítil.

Vyhýbám se místům, kde na mě pokřikují prostitutky (např. na trase Národní třída – Můstek), obecně – kde se mohu infikovat nějakým zlem.

Místo, kde jsem v dětství poprvé viděl zemřít člověka, narazil do sloupu pouličního osvětlení, pamatuji si shluk lidí, potom přijela sanitka, o něco později černý vůz.

Pro uvolnění pudového napětí je důležité, aby jistý prostor (event. čas) byl vydělen z existujících pravidel. Historicky byl takovým místem Ungelt, místo založené cizími kupci, jenž byl vyňat z pravomocí městské policie. Dnes podobnou možnost nabízejí různé kluby alternativní kultury. Také ostrovy (asi s výjimkou Žofína) a méně navštěvované části parků jsou pobídkou k „deviaci“ a tvoří psychosociální moratorium pro méně majetné.

Anální typy

Nevědomí města též reprezentují jeho neviditelné mechanismy – depa, vodárny, čističky vod, skládky. Zájem o tyto místa projevují tzv. anální typy, ty jsou fixovány na dichotomii špína-čistota.

Erós a thanatos

Freud spekuloval o dvou antagonistických silách, pudu života  (erós jako personifikace životních sil a sexuálních instinktů) a pudu smrti. Representaci erótu bychom našli v biofilním prostředí (např. v parcích) a samozřejmě na místech, které nějak souvisí se sexualitou.

Místy, kde „vládne“ thanatos, by mohly být: hřbitovy, pohřebiště, bývalá popraviště,

úseky častých nehod, místa vyhledávaná sebevrahy a lidmi provozujícími adrenalinové sporty.

Místa pokušení – herny.

Obecně mosty, symbolizují přechod, dále pak rybáři na pramičkách, zvláště při rozbřesku působí jejich siluety cháronovským dojmem,

Zajímavým tématem jsou tzv. sebevražedná pokušení. Ta můžeme pocítit na nejrůznějších místech: na nádraží či na nástupišti v metru, ve výškách, při přecházení mostu, v prudkých záchvatech melancholie na malostranských dvorcích apod.

Labyrint komplex

Labyrint komplex – tendence se záměrně ztrácet, touha zabloudit. „Zábava” vypadá tak, že se dotyčný vydá do ulic, ve kterých se zamotá a ztratí orientaci. Je to jakési volání nevědomí – stínů, postranních uliček, temných koutů, průjezdu.

Motivace může být různorodá, ale často je přítomna potřeba zažít „malou smrt a vzkříšení”. Proces individuace podle Junga je spjat s toposem labyrintu. V případě bloudění se jedná o napojení se na mentální rovinu Prahy druhé poloviny 19. století, kdy  byly oblíbené (přinejmenším v literatuře) motivy/pojmy jako město labyrint (event. netvor, moloch, medúza), rozdvojené vědomí, sebevražda, dvojnictví, divadelnost.

Foto ISIFA