J. A. Komenský nechal svého poutníka procházet městem a přitom hledat sebe sama, pravdu, smysl existence. Poutník hledá svět, ale samo město je celým tím světem. Je možné, že se v budoucnosti opravdu celý svět stane jediným monolitním městem? Pokud ano, tak v hodně vzdálené budoucnosti.

V životě i literatuře má fenomén města zásadní význam. Je to symbol, personifikace, chiméra. Vrcholný výtvor člověka společenského. Město, ochranná schránka lidstva, žumpa, krematorium. Je jím Ilium, kde žije dr. Paul Proteus a gigantický počítačový plánovač (K.Vonnegut - Mechanické piáno). Je jím i Bradburyho město, kde hasiči pálí knihy, kde lidé házejí udání do schránek (451° Fahrenheita). Nebo i neurčitelné město, kde omylem přistane lingvista Budai, a nenachází zde jediného člověka, který by mluvil jemu srozumitelnou řečí. Město je uzavřený organismus a nepřijímá nic cizorodého (Ferenc Karinthy - Epepe). Město je i Orwellovo Sídliště vítězství s plakáty Velkého bratra a ubohým Winstonem Smithem (1984). Obludný je i Londýn Aldouse Huxleyho v Konci civilizace.

Na žádné z těchto měst ani knih nelze zapomenout. Jsou to varování. Podívejte se, kam to může všechno dospět. Skutečně?


Lidstvo se stěhuje do věží

Stále více lidí na celém světě žije ve městech, tomuto faktu se musí přizpůsobit vše, tedy i architektura. Žádné malé domečky, ale mrakodrapy pro tisíce obyvatel, to je nejbližší budoucnost některých přelidněných měst. Jako příklad může sloužit třeba Peking.

Sídlí zde Dynamic City Foundation, organizace architektů zaměřená na vytváření vizí budoucích měst. Založili ji holandští architekti Neville Mars a Saskia Vendel.

Jedním z takových futurologických obrazů města je Beijing Boom Tower (BBT). Jde o město složené z vysokých oválných, docela těsně vedle sebe nahloučených věží, které stojí samostatně, nebo jsou propojeny mosty. Nejdražší byty jsou nahoře, protože tam může slunce. Spodní, nejlacinější byty jsou vzhledem k nedostatku přirozeného světla velmi tmavé a chladné.

Architekti tohoto města připravili maketu, na které si můžete vše reálně představit. Věřte, je to stísňující představa. Podle tvůrců není jiná cesta, jak udržet město "na uzdě". BBT je vlastně fragment Pekingu roku 2020. Na ploše 0,06km² bude díky věžím umístěno pět tisíc bytů, a k tomu ještě celá řada kanceláří a obchodů.

V Shanghai prý do roku 2020 zase postaví rovnou celé město pro sto tisíc lidí. Půjde o jedinou věž čnící z moře do výše 1228m. Stavba pod názvem Bionic Tower architektů Marie Cervey a Javiera Pioze napodobuje napodobuje strukturu stromu. Věž tak bude odolná vůči přírodním živlům. Ke stabilitě jí pomůže plovoucí základ, na kterém bude postavena. Půjde o speciální plastovou tekutinu, která bude vyplňovat umělý ostrov o průměru 1km, na jehož povrchu bude umělé jezero.

Nové "národy"

Nevím, co je horší. Žít v jedné věži na moři nebo ve městě z věží na souši? Domov máme v srdci, může někdo namítnout a hlavní je mít možnost někde v suchu, teple a čistotě přespat. Stačí to ale pro život? Co v lidech vyvolá ono žití ve věžích?

Lidé z horních pater BBT budou do práce létat helikoptérami, a ti ze spodních budou chodit  pěšky, či jezdit autíčky na elektřinu. Neuvidí se, nepotkají. Vytvoří se tady dva světy horních a dolních?

Projekt Bionic Tower počítá s tím, že světla a slunce si užijí úplně všechna patra stejně, díky soliternímu umístění věže na moři. Na každém patře bude vysázena zeleň. Se stromy se v BBT příliš nepočítá, a o kvalitě bydlení ve spodních patrech lze diskutovat. Lepší tedy asi bude bydlení v osamocené věži. Budou tady školy, hřiště, obchody, nemocnice. Lidé zde budou v mnoha ohledech soběstační. Vše potřebné obstará zásobování, s pevninou bude věž spojena mostem.

Obyvatelé možná časem vytvoří skupinu "lidí z věže", a tím i nový typ města. Možná takto začnou vznikat nové národy. Nebo vznikne nevraživost mezi lidmi jedné věže a lidmi města věží.

 

Příště hi-tech město