„Ne moga da dišam ot samota, ne viždam, ne čuvam sveta kraj men,“ zpívá v refrénu jednoho ze svých hitů hvězda bulharské čalgy Gloria. Gloriiny textaři i textaři ostatních zpěvaček se sentimentu ani kýče nebojí. Stejně tak se zpěvačky čalgové scény nebojí skalpelu. Mnohé folkdivy, jak se zpěvačkám čalgy říká, nápadně připomínají pornoherečky: postavou, projevem i oblečením (http://www.youtube.com/watch?v=2leOLyx0nFE). Přesto nebo možná právě proto jsou v Bulharsku tak oblíbené. Co je čalga vlastně za muziku?
Vychází z tradic balkánské lidové hudby, obsahuje prvky orientální, řecké i cikánské. Čalga znamená turecky muzika. Do Bulharska začala pronikat ze sousedních zemí v osmdesátých letech minulého století. Represivní režim Todora Živkova žánr nepodporoval – tehdejší bulharský pop se inspiroval estrádním popem italským. Ten se ale k posezení nad rakií příliš nehodil a tak Bulhaři poslouchali i hudbu řeckou a hlavně srbskou, třeba i turbofolk – převážně rychlou energickou muziku s orientálním nádechem. Ze Srbska pochází také neslavnější zpěvačka žánru i celé jihovýchodní Evropy – Ceca Veličkovič-Ražtanovič. Na kontě už má přes 19 milionů prodaných alb a za živé vystoupení si údajně účtuje 100 000 eur.
Rozkvět bulharského turbofolku – čalgy – přišel s pádem komunismu. S divokým kapitalismem porevolučních let ladila výborně. Mafie a „čalgový“ průmysl k sobě měly a mají blízko. Rozuměli si i zpěvačky a mafiánští bossové. V devadesátých letech začala kariéru už zmíněná „matka čalgy“ Gloria, ale i další legendy Desi Slava, Ivana nebo Anelia. Popfolkové zpěvačky většinou vystupují pouze pod křestním jménem. To je buď skutečné, nebo vymyšlené, bulharská čalgová scéna tak má kromě už zmíněných svou Emilii, Kamelii, Gerganu, Marii, Veroniku, ale i Azize.
„Menšinová“ hvězda Azis
Azis je jedním z mála zpěváků na scéně bulharského turbofolku. I když, „král čalgy“ není tak docela zpěvák, je tak trochu i zpěvačka. Azis je totiž transvestita. Jeho obrovská popularita je v poměrně konzervativním Bulharsku, kde vztah většiny k menšinám není úplně bezproblémový, překvapivá. Azis je totiž navíc Rom. Přestože se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci, slaví v mírně machistickém Bulharsku velké úspěchy – od roku 2003 vydal už pět alb, včetně debutového „Líbej mě“. Stihnul i neúspěšně kandidovat za romskou stranu Euroroma do parlamentu a v soutěži o největšího Bulhara, bulharské obdobě pořadu BBC, obsadil 21. místo – z žijících Bulharů druhé nejlepší po Christo Stoičkovi. Na Azizův klip se můžete podívat tady: http://www.youtube.com/watch?v=AZ6pPc5LIlU.
Ve svém kritickém článku o čalze nazval novinář Martin Karbovski Bulharsko Čalgárií. Od roku 2002 vysílá v Čalgárii televize Planeta, která se věnuje jen turbofolkovému žánru. Vlastní ji společnost Payner, která se v čalgovém byznysu pohybuje už od roku 1990. Firma začínala s prodejem videokazet, od té doby ale značně rozšířila pole působnosti. Kromě sítě obchodů vlastní i hudební vydavatelství, pořádá koncerty a festivaly a zastupuje na 70 interpretů.
Ikony popfolku ve svých kampaních hojně využívají politické strany. Tento týden ohlásili před zahájením kampaně k volbám do Europarlamentu jména „úlovků“. Srdce (nebo peněženka) „čalga-slavíků“ bije spíše nalevo. Postkomunistickou BSP podpoří na mítincích Azis, Ivana, Anelie a další. Pravicové NDSV posledního bulharského cara Simeona Saskoburgotského získalo jen Gloriinu přízeň.
Popfolk – nová čalga
„Na čalze je dobré, že se díky ní lidé scházejí a zpívají bulharsky. Naučí se i některé staré písničky, které zpěvačky převezmou do repertoáru,“ říká Anelie Kondova, studentka designu na londýnské College of Arts. Převážnou část bulharské hudební scény totiž zabírá čalga a tak nezbývá tak veliký prostor pro globální hity. Anelie doma čalgu neposlouchá, ale občas si z recese zajde s přáteli na čalga-party: „Je to pro mě druh atrakce, ale vydržím tam nanejvýš dvě hodiny.“
Stojana Stoeva, absolventka angličtiny a ruštiny na Sofijské univerzitě, je nekompromisnější: „Pro mě je čalga jako laciné audioporno.“ Na obranu žánru ale uvádí, že se v poslední době značně mění: „Přestože se slova čalga a popfolk v běžném užívání překrývají, začíná se popfolk z čalgy vydělovat jako samostatný směr. Je pomalejší, více se inspiruje rockem, soulem i jazzem, blíží se klasickému popu. Texty se stále točí kolem lásky, zůstávají masově přístupné, ale nejsou už tolik primitivní jako ty „čalgové“. Jako příklad může posloužit klip Anelie: http://www.youtube.com/watch?v=KUp3JTZHAB0.
Dalším pozorovatelným trendem je prolínání hip hopu a čalgy. Zpěvačky začínají „po americku“ spolupracovat s bulharskými rapery, především s Ustatou (jeho pseudonym znamená jednoduše ústa) a Igratou. Vizuální atributy obou žánrů jsou obdobné a tak jim to společně docela klape, přinejmenším co se týče popularity. Takhle se sehrál Ustata se Sofi Marinovou: http://www.youtube.com/watch?v=xjNP1B7SOmY. „Na Černo more ňama umoreni chora,“ rapuje Ustata ve skladbě „Přesně ty“, „u Černého moře nejsou unavení lidé.“ Bulharská populární scéna žije po svém. Ve srovnání s naším normalizačním pop-rybníčkem je to minimálně zábavnější.
Foto: http://pop-folk.com/
