Na národním hřbitově v Terezíně je pohřbeno na 300 obětí ghetta. Vesměs se jedná o železáře, pošťáky a další vězně pankráckého gestapa. Když v terezínském krematoriu došla nafta, byly v Malé pevnosti vykopány masové hroby. Ty odkryl 14. května 1945 Mezinárodní červený kříž. Na konci války v ghettu řádil mor a jeho mnozí obyvatelé nepřežili válku jen o několik dní.
Správní dvůr, na němž byli přijímáni noví vězni. Byli okradeni, ponižováni, mnozí týráni. Arbeit macht frei! Ve skutečnosti z ghetta vedla jen jedna cesta: smrt.
Masová cela na dvoře I., která byla určená pro 15 lidí. Přežívalo v ní i 40 vězňů. Měli společný klozet, ten však nestačil. Nedokázali totiž udržet stravu (horká voda z brambor, zpočátku špalíček chleba), proto bylo na zemi několik centimetrů výkalů. V celách bez oken se proto vězni celou noc střídali u kontrolního okna, aby se nadechli.
Samotky na I. dvoře. V jedné z nich byl do své smrti roku 1918 vězněn i sarajevský atentátních Gavrilo Princip. V kamnech, která jsou mezi celami se nikdy netopilo.
Tyto sprchy byly zřízeny u samotek z prostého důvodu: když při mučení vězni omdleli, byli zde oživováni, nebo utopeni.
Před vizitou Mezinárodního červeného kříže, která se měla udát v roce 1938 byly v Terezíně částečně zařízeno hygienické zázemí včetně této dezinfekční parní komory. K vizitě nikdy nedošlo a vězni, kteří v zimě museli chodit v napařeném vlhkém oděvu, byli náchylnější k nemocem.
V roce 1938 vznikla i koupelna. V jedné části byla umyvadla se zrcadly, vězni k nim ale nikdy neměli přístup. Přestože lidé v Terezínském ghettu zvěstem o lágrech na východu příliš nevěřili, vstoupit do sprch přece jen odmítali.
Na ošetřovnách se léčili jen vězni s nejvážnějšími problémy. Nedostatek léků vedl ke zbytečným úmrtím. Lékaři, naklonění komunitě, pomáhali nejen ze zdravotního hlediska, ale zúčastňovali se i pašování pošty a jídla.
Tato cela na IV. dvoře v létě působila jako skleník. Trpěli zde nejen oběti druhé světové války, ale i odsunutí němci, které nejdřív stíhali nacisté, pak komunisté.
Terezínské popraviště z pohledu složitého systému hradebních chodeb. Umírali zde především ti, kteří se pokusili o útěk. U zdi byli také tři terče pro střelnici.
Bazén stavěli vězni pro rodiny německých dozorců. Mnoho z nich při tom zemřelo, vězni byli často týráni i manželkami vojáků.
Autorka studuje VOŠ publicistiky, foto autorka
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
