Podíl poskytnutých úvěrů domácnostem v ČR dosahuje cca 14 procent HDP, v eurozóně je to cca 52 HDP procent, tj. čtyřikrát více. Doba, kdy úvěr neměl skoro nikdo, je již tatam. Většina Čechů dnes považuje žití na dluh za běžnou součást svého života. Zveřejněný průzkum společnosti Factum Invenio uvádí, že více než polovina populace má sjednán úvěr nebo půjčku, přičemž častěji si půjčují lidé ve věku mezi 30 až 59 lety, lidé se středoškolským vzděláním a domácnosti s hrubým měsíčním příjmem vyšším než 25.000 korun.
Půjčujeme si hlavně na spotřební zboží
I přes uvedené informace je třeba vidět problém zadlužování spíše ve struktuře poskytovaných úvěrů než v jejich výši. Zatímco v České republice je zadluženo cca pouze 18 procent domácnosti v souvislosti s úvěry na bydlení, ve vyspělých evropských státech je toto číslo podstatně vyšší. Je tedy zřejmé, že u nás zatím stále převládají úvěry na spotřební zboží, zatímco ve světě si lidé půjčují, aby si pořídili bydlení.
Zatím však nejde o nic vážného a určitě nelze říci, že by tuzemské domácnosti byly předluženy. V případě zadlužování, resp. úvěrů, totiž platí obecně známé pravidlo, že důležitější kvalita úvěru, v tomto případě jejich objem. Hypotéky a úvěry na bydlení stále tvoří podstatnou část z celkového objemu vypůjčených peněz, a proto můžeme zadlužení českých domácností označit za zdravé.
Levné hypotéky mohou skončit
S úvěry úzce souvisí další věc, a to výše úroků z nich. Době nízkých úrokových sazeb, především u úvěrů na bydlení (hypoték), může být totiž konec. Česká národní banka loni po relativně dlouhé době snižování dvakrát zvýšila klíčové sazby, od kterých se úrokové sazby odvíjí. Díky vývoji české inflace můžeme další zvýšení očekávat i v budoucnu.
Co by to znamenalo pro klienty? Dá se předpokládat, že pokud centrální banka bude sazby v dalších měsících zvyšovat (ČR má v současnosti nejnižší sazby z celé EU), porostou i úroky hypoték a především dlužník s krátkou fixací úrokové sazby hypotéky toto zvýšení negativně pocítí. Je tedy otázkou, jak se k tomuto trendu postavit, a zda raději nevolit delší fixace, i za cenu poněkud vyšších úroků, a vsadit tak na jistotou.
Z dovolené budeme volat za babku. Ušetříme?
Již dlouhou dobu diskutované zlevnění volání z mobilního telefonu v zahraničí, tzv. roaming konečně dospělo ke zdárnému cíli. Evropský parlament totiž definitivně schválil nařízení, které začne, po zveřejnění v oficiálním věstníku EU, platit od 29. června. Ceny hovorů ze zahraničí klesnou na nejvýše 49 eurocentů, tj. asi 14 Kč za minutu, příchozí hovory budou ještě o polovinu levnější. Nyní stojí minuta hovoru asi 1 euro. Cenová regulace by měla platit tři roky.
Nařízení sice vejde v platnost, ale klienti se budou muset o levnější volání sami přičinit. Operátoři mají celý měsíc na to, aby klienty informovali o současných i regulovaných cenách (Eurotarif) roamingu. A zákazník má další dva měsíce, aby si vybral, zda si chce zachovat současný tarif nebo přejít na regulované ceny. Nevyjádří-li se v dané lhůtě, automaticky přechází na Eurotarif. Jedinou možností, jak tedy získat nižší ceny dříve, je svého operátora kontaktovat a požadovat změnu. Operátor je povinen tarif poskytnou nejdéle do dvou týdnů od 29.července.
Legislativně je tedy vše jasné. Je tu však jedno velké „ale“. Tuzemští operátoři se totiž v žebříčku ziskovosti pravidelně umisťují na předních příčkách a nedá se předpokládat, že by jen tak snadno chtěli přijít o své miliardové zisky. Zvláště, pokud by v budoucnu mohly být regulovány třeba také SMS nebo MMS. Regulatorně ztracené výnosy tak budou zřejmě kompenzovány na úkor zákazníků. Vyvstává tedy otázka, zda na regulaci klienti v konečném účtování vydělají nebo ne.
Snížení daní není jen v naší reformě
O snižování daní se u nás hovoří především v souvislosti s možným zavedením rovné daně. Méně už se mluví o tom, že reforma předpokládá také snižování daní z příjmu právnických osob. Ty by měly být snižovány postupně, aby do roku 2010 poklesla na 19% (což je současná výše této daně například na Slovensku nebo v Polsku). V zájmu naší republiky je co nejdříve dosáhnout úrovně daní okolních zemí. Jinak hrozí nebezpečí, že podniky začnou přesouvat své závody právě do zemí s přátelštější daňovou zátěží.
U nás se o snižování zatím pouze mluví, v sousedním Německu již konají. V minulém týdnu dolní komora německého parlamentu schválila vládní návrh výrazného snížení firemních daní, který by mohl začít platit od začátku příštího roku. Zatímco čeští zákonodárci snižují daně postupně, v Německu navrhují snížit daň hned téměř o čtvrtinu proti současnému stavu, což ze dá označit za velmi radikální řez. Největší evropská politika by si jím však měla výrazně polepšit. Ovšem i přes plánované snížení o 9 procentních bodů bude mít Německo jednu z nejvyšších sazeb v Evropě, když dosáhne na sazbu daně 30 procent.
Německé snižování daní by se mělo bezesporu projevit nejen na hospodářském růstu země, ale pozitivně by se mohlo odrazit i v okolních státech. Očekává se, že německé firmy by mohly ušetřit až 5 miliard eur. A jelikož Německo je zemí, se kterou má Česká republika dobré obchodní vztahy, snížení daní by se mohlo podepsat i na hospodářských výsledcích tuzemských společností, a to nejen exportérů.
