„Transformovat se musí, jinak zanikne,“ pokračuje Kučera ve své poznámce nadepsané Odporismus obecný. „Vyskytuje se po celé Evropě, a ani český kraj není výjimkou. Zárodek stojí většinou na nějakém racionálním základě, ale vyvinutý a zmutovaný druh už nemá se základním nic společného.“
„Podívejme se blíže třebas na druh 'protiamerikanismus'. Odkud se vzal? Jakou prošel transformací? Jakého věku se dožívá? Na začátku devadesátých let by se mu v našem kraji asi moc nelíbilo. Tehdy každý nějak podvědomě cítil, že má na dosah způsob života, který byl u nás do té doby zapovězen. Lidé nosili trička s americkou vlajkou, prostřednictvím reklamy a béčkových akčních filmů se cítili být stejně svobodní jako Američané, Němci a ostatní západní národy. Každý kouřil ameriky, pila se Coca Cola a žvýkala Wrigley. Kdo by byl tehdy proti Americe, téměř jakoby stál na straně poražených komunistů, pro něž byla Amerika odedávna nepřítel číslo jedna.“
Podle Kučery: „po přelomu milénia se sice začaly objevovat hlasy kritizující Ameriku, ale nejprve však docela tiše. Teprve po teroristickém roce 2001 získaly na hlasitosti, když kritizovaly americké odvetné údery.“
„Záhy se však tento 'protiamerikanismus' dostal do útlumu díky jinému odporu. Tentokrát se ikonou nepřítele především mladých lidí naráz stal domácí politik Paroubek, a vypuklo 'protiparoubkovství'. Nálepka s přeškrtlým Paroubkem se objevila na každém rohu a vydržela tam až dokud politik neodešel z politického výsluní do přece jen méně dráždící opozice. A tak 'protiparoubkovství' přestalo být v módě,“ píše Kučera, „a místo něj znovu oživl 'protiamerikanismus', zejména v důsledku veřejné debaty o americkém radaru, a postupem času získala na popularitě nenávist k Bushovi. Nikdo se na nic neptá, o radary se vlastně nemusíte ani zajímat, stačí že si zapamatujete 'nemám rád Bushe a vše co s ním souvisí'. Prostě se stalo módním pacifisticky odmítat zbrojení a militantně se - kuriózně naopak spolu s Paroubkem - navážet do politiky současného amerického prezidenta.“
V závěru poznámky autor nabádá, abychom dávali „pozor, brzy se to zase změní a určitě se objeví někdo nebo něco, proti čemu bude možné si pěkně masově zaprotestovat.“
Poslední předprázdninové číslo Našeho úhlu pohledu, vydávaného posluchači Vyšší odborné školy publicistiky v Praze a distribuovaného zdarma v pražských literárních kavárnách a klubech, přináší kromě jiného také komentář k heiligendammskému summitu G8, dále pozoruhodnou historickou reportáž o osudech jedné rodiny na českém venkově v dobách nadvlády komunistické strany u nás, recenzi poslední desky britské rockové skupiny Arctict Monkeys nebo nikdy nenapsaný dopis prvního místopředsedy Českomoravského fotbalového svazu Vladimíra Košťála.
Autor je publicista.
