Jak vlastně vzniknul nápad hrát v prostorách vyšehradské Gorlice divadlo?
V roce 2001 tu dělal režisér Michal Dočekal hru od Christophera Marlowa Tragická komedie o doktoru Faustovi. To je vlastně obdobná legenda o Faustovi, kterého si vezme čert. Je to první zpracování toho tématu – Marlowe byl současník Shakespeara. Někdy loni v dubnu jsme se společně se scénografem Petrem Novákem dověděli, že Gorlice je letos v létě volná. Rozhodli jsme se tedy, že bychom v tomto prostoru chtěli udělat nějakou divadelní inscenaci. A hodně nás lákal právě Goethův Faust.
A čím vás jakožto inscenátora tento prostor oslovuje?
Já jsem viděl zmiňovanou inscenaci Marlowova Fausta. Prostor je zajímavý a k té se legendě hodí…
Takže jste opět zvolili faustovskou látku…
Ona je každá z her o Faustovi úplně jiná. A jsou i další na faustovské téma – vznikají prakticky do dnes. Chtěli jsme divadelní činnost v Gorlici nějak tematizovat a toto téma je pro diváky a samozřejmě i pro nás stále vzrušující, a tím pádem i aktuální.
Co znamená tato látka a její téma pro vás osobně a jak se to promítlo do inscenace?
Téma Fausta je hodně široké – zjednodušeně řečeno, je to asi „co si počít s životem“. Věčné téma, že člověk chce uchopit život, a život zatím semele jeho. Je tam toho hodně. Je obtížné vtěsnat to do pár vět – a divadlo má tu výhodu, že může promlouvat nejen slovem, ale i obrazem, pocitem herce a tak dále. Zkrátka lépe se mi to vyjadřuje právě tím divadlem.
Text bylo evidentně nutné hodně upravovat a případně i aktualizovat…
Zásadní úpravy jsou dílem dramaturgyně Lucie Ferenzové, se kterou jsem spolupracoval. Goethův Faust je „bichle“ téměř napřečtitelná – ne snad rozsahem, ale spíše složitostí. Psal ho vlastně šedesát let a snažil se do něj dát veškeré své znalosti a dobové zkušenosti. Takže je tam samozřejmě nějakým způsobem obsažené osvícenství a romantismus. A my jsme se snažili látku o tyto neaktuální věci pochopitelně oprostit. Chtěli jsme aby převažovalo existenciální téma dnešního člověka.
Kdo jsou podle vás dnešní Faustové a kdo jsou Mefistové?
Faustové jsou intelektuálové, egoisti, ale zároveň i snílci. A Mefistové jsou pragmatici.
Kterými herci jste inscenaci obsadil?
Jádro tvoří herci, se kterými jsem dlouho spolupracoval v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Faust: Roman Zach, Mefisto: Martin Finger, pozn.autorky), doplněni o herce divadla Komedie, které se na inscenaci koprodukčně podílí.
Čtrnáct repríz není příliš…
Tak to je pochopitelně dáno finančním zabezpečením. Zdaleka se nepovedlo naplnit rozpočet, který bychom potřebovali například na propagaci, takže jsme počet repríz raději minimalizovali, neboť jsme nevěděli, jaký by to mohlo mít dopad.
Na stránkách projektu jsem se dočetla, že vyzýváte letní Shakespearovské Hradčany na jakýsi tvůrčí souboj o letní divadelní dominantu Prahy. Usilujete o stejného diváka?
Absolutně nechci posuzovat Shakespearovské slavnosti. Jde spíš o to, že Vyšehrad soupeřil s Pražským hradem o sídlo hlavy státu. Na Vyšehradě to bylo pouze jedno století, a pak vyhrával Pražský hrad. Takže my jsme pouze symbolicky využili této paralely. Vlastně je to slogan.
Chtěli byste z letní divadelní Gorlice udělat tradici?
Ano, ale to záleží spíše na produkci. Ale já jsem tu za režiséra, anebo možná za jednoho z tvůrců faustovské koncepce. Ale my jsme tu už Fausta udělali a prostor čeká na další tvůrce. Myšlenka je taková, že by se zde mohly uvádět hry s faustovskou tématikou. Do pléna jsme dávali třeba Faust je mrtvý od Ravenhilla, Havlovo Pokoušení či Vedralův Urmefisto. Těch her je spousta. Ale jak říkám - vždy to chce dobrou produkci. Na Fausta do Gorlice se asi shání peníze hůř než třeba na ty Shakespearovské slavnosti. Ale diváci na nás chodí.
