Většina odborníků a fotbalové veřejnosti přikládá zásluhu postupu Ruska do semifinále právě úspěšnému světoběžníkovi Hiddinkovi. Jenže ten dává veškeré zásluhy svým svěřencům. "Jsem velmi překvapen. Ne tím, co hráči umějí, protože jsem věděl, že to jsou dobří fotbalisté. Překvapilo mě, jak jsou otevření novým věcem a jak rychle se naučili zákonitosti mezinárodního fotbalu," řekl Hiddink agentuře Reuters.
A v semifinále se Španělskem by to měli dokázat. "Řekl jsem hráčům, ať si ten zápas bez ohledu na výsledek užijí. Když si jdete jen tak zahrát, většinou hrajete nejlépe," dodal Hiddink. Za úspěchem Rusů je podle odborníků vzrůstající úroveň tamní ligy. Snad neexistuje tak specifická liga, jako je ta ruská. Bohatá soutěž, jejíž kluby naplnily soupisku reprezentace na letošním Euru 2008, teď dostává díky výjimečným výkonům svých hráčů tu nejlepší reklamu.
Vedle finanční přitažlivosti, která dokázala zvábit i brazilské reprezentanty nebo střelce pověsti Jana Kollera, se díky Euru začíná mluvit i o ruské fotbalové kvalitě. Až na Ivana Sajenka z německého Norimberku jsou ostatní členové kádru překvapivého semifinalisty šampionátu z domácí ligy. Mladé hvězdy jako Igor Akinfejev, Dinar Biljaletdinov, Roman Pavljučenko či Andrej Aršavin ve svých klubech vyrostly od žáků.
Jiné zase, třeba Denis Kolodin a Dmitrij Torbinskij, mají za sebou pouze jediný přestup, z ruské provincie do jednoho ze dvou center. Společně teď svou rychlou hrou baví svět. A ten se teď ptá: Co je to ta východní soutěž, odkud se ty neznámé talenty vynořily, vlastně zač?
Rusové dělají leccos po svém. Soutěž hrají severským systémem jaro - podzim, tedy obráceně, než je zvykem na Západě. Rovněž specifické tréninkové metody, zakládající se na dlouhých pobytech v přípravných kempech, takzvaných bázách, kde hráči jen občas dostanou povoleno odejít domů, připomíná vojenský styl sportovní přípravy z časů sovětských.
Ale z druhé strany - tato cesta má velký úspěch. "Neviděl jsem tak disciplinovaný tým, tak morálně na výši," pochvaloval si nizozemský trenér ruské reprezentace Guus Hiddink, "všechno, co řeknu, splní." Ruský tréninkový proces dělá z hráčů přesně takové typy, které se hodí pro moderní fotbal - obrovsky disciplinované, dodržující taktickou kázeň. Z části se stávají živými fotbalovými stroji.
"Je to strašně těžké, zvykám si pomalu," naznačil nedávno obtížnost ruských specifik agentuře ČTK Luboš Kalouda, který přestoupil za 130 milionů korun z Brna do CSKA Moskva. "Ale nevybral jsem špatně," dodal vzápětí, ač v klubu nastoupil zatím jen na pár minut. Kalouda sice přišel za tučný obnos, ale to v Rusku nic neznamená. "Takových hráčů, jako je on, tam je spousta. S penězi si vůbec nelámou hlavu," řekl již dříve HN trenér František Komňacký, který v Rusku působil.
Ve finanční rovině předbíhají Zenit a spol. i bohatší západní kluby. Ruskou ligu tak hraje třeba i brazilský reprezentační útočník Vagner Love a spousta dalších jeho krajanů. Jihoameričané jsou u ruských manažerů vůbec oblíbeným importem, výrazně zvyšují kvalitu celé soutěže.
Příchody za velké peníze nikoho nezatěžují, kluby mají podporu z ropných zdrojů. Například předseda mistrovského Zenitu Petrohrad, letošního vítěze Poháru UEFA, Alexandr Dukov je jedním z významných členů představenstva ropného giganta Gazprom.
