Myslíte si, že se vám lehce daří získat od partnera nebo spolupracovníka to, co si přejete? Máte na ostatní lidi velký vliv? A kdo má vliv na vás? Jak svou moc realizujete? Existují různé formy moci, s nimiž se setkáme ve společenském styku, v pracovních vztazích i v soukromí. Vědci se zabývali touto tematikou a dospěli k následné klasifikaci moci.

Donucovací nebo trestající moc
Vládnete donucovací mocí, pokud si druhá osoba myslí, že ji můžete potrestat - ať užitím fyzické síly, nebo tak, že jí odejmete její výhody či svobody. Obecně se tato moc vynucuje formou výhrůžek verbálních (slovních) nebo neverbálních (např. pokrčené obočí). V pracovní oblasti se hrozí propuštěním z práce nebo ztrátou postavení, pokud nebude pracovník dodržovat podniková pravidla (absence, pozdní příchody atd.). V rodině jsou znaky takové moci zřejmé, například vyhrůžka, že dítě dostane výprask. Mohou také nabývat subtilnější podoby, například když s vámi partner nemluví.

Odměňovací moc
Pokud vás někdo požádá o laskavost, máte pak nad ním odměňovací moc. Tyto odměny mohou být velmi osobní, například úsměv, ale mohou to být i peníze nebo dárky. V zaměstnání se tato forma moci prokazuje finanční odměnou (za svědomitost, výkonnost) nebo pochvalou nadřízených.

Jaká je odpověď na otázku, která z těchto dvou forem moci je účinnější? V podstatě je účinnost srovnatelná. Odlišují se motivací, jejíž podíl je v odměně velmi výrazný, kdežto v trestu samozřejmě ne. Moc odměňovací tedy nevyžaduje dohled, člověk je motivován k tomu, aby splnil, co se po něm žádá, a získal tak odměnu. Naproti tomu donucení v sobě zahrnuje akt podrobení pouze v případě, že je přítomen zdroj moci. Není však vždycky jednoduché zajistit odměnu. Co se týče chování řidičů na silnicích, je samozřejmě mnohem praktičtější sankcionovat špatné chování než odměňovat zodpovědný přístup.

Vědomostní moc
Někteří lidé vás mohou považovat za odborníka, protože si myslí, že máte mimořádné vědomosti a schopnosti. Lidé naslouchají odborníkům a řídí se jejich radami. Poslechnou lékaře, který jim předepíše injekci, přestože třeba dobře neznají vedlejší účinky. Mnozí lidé mají ve svém povolání statut odborníka, protože znají významné informace. Obyčejný archivář ze suterénu, který odchází do důchodu a neseznámil svého nástupce se způsobem třídění dokumentů, by mohl zablokovat fungování celé instituce na několik týdnů. Vládne tedy značnou vědomostní mocí.

Informační nebo přesvědčovací moc
V rámci této formy moci se používá argumentace - informace k tomu, abychom získali od určité osoby to, po čem toužíme. Pokud se například snažíte přesvědčit svého partnera, aby šel s vámi do kina raději na film A než na film B, poučíte ho o filmu pomocí závažných argumentů (dobré kritiky, dobří herci atd.). Nezáleží na tom, jste-li opravdu v této věci odborníky. Důležité je, jaký dojem vyvoláte, neboli jaký je obsah vašeho sdělení, které ovlivní nebo neovlivní vaše postavení.

Referenční nebo charizmatická moc
Vládnete-li referenční mocí, znamená to, že jsou uznávány vaše osobní kvality, vaše charizma. Lidé se vám chtějí podobat, identifikují se s vámi, kopírují vás a imitují. To souvisí s tím, že vás poslouchají, a vy můžete uplatňovat svou moc. Takový vliv může mít i skupina, ke které se člověk vztahuje, protože se chce stát jejím členem. Napodobuje tedy chování členů skupiny s cílem se s ní identifikovat.

Existuje také obrácená referenční moc, kdy subjekt schválně přijme opačné chování, aby se odlišil od nenáviděné skupiny. To je případ snobské skupiny nebo jediného člověka se snobským chováním, který vykazuje referenční moc.

Legitimní moc
Legitimní moc máte, pokud vás vaše postavení opravňuje k tomu, abyste po druhých vyžadovali určité chování. To je případ učitelky, která žádá žáky, aby se seřadili, nebo vedoucího, který žádá sekretářku, aby napsala dopis. Jejich moc je legitimní, protože vychází ze sociálních rolí, jejichž autorita je tradičně akceptována (otec, matka, učitel), ale také z rolí ve státní správě (policie, soudy atd.). Tento druh moci se někdy uplatňuje kaskádovitě, když se vyskytuje na více hierarchických úrovních (předseda správní rady - výkonný ředitel, ředitel odboru, ředitel továrny, vedoucí oddělení služeb, stavební dozor, dělník atd.).

V rámci výzkumu, který měl zjistit, do jaké míry jsme citliví na vnější známky autority, zastavoval spolupracovník chodce na ulici a nařizoval jim, aby dali peníze člověku, který stál u parkovacího automatu, prohledával si kapsy a evidentně neměl drobné na zaplacení parkovného.

V jednom případě měl spolupracovník na sobě sako, košili a kravatu, zatímco v jiném případě hasičskou uniformu. Osobu v saku poslechl každý druhý člověk (to samo o sobě není tak špatné), když se však spolupracovník oblékl do hasičské uniformy, poslechlo 82 % lidí.

Proč se podřizujeme moci?
Už během prvních let života dostáváme několikrát denně rozkazy. Mohou mít různou formu: "Ukliď si pokoj, nebo dostaneš výprask.“ (donucovací moc), "Když si uklidíš pokoj, můžeš se dívat na televizi.“ (odměňovací moc), "Jsem tvoje matka a žádám tě, aby sis uklidil pokoj.“ (legitimní moc) atd. Jsme tedy už v raném mládí "formováni“ k tomu, abychom akceptovali tento druh ovlivňování, a součástí naší výchovy je fakt, že je třeba poslouchat zákony, rodiče, zkrátka autority.

V každodenním životě jsme neustále zatahováni do závislých i vládnoucích mezilidských vztahů. Mohou mít různou formu, která se také často kříží. Například specialista v sobě často kumuluje vědomostní a informační moc. Pokud je navíc i učitelem, přidá se v komunikaci se studentem ještě legitimní moc. Síla vlivu se tak ještě zvýší - jak říká africké přísloví: "Mnoho pavučin uvězní i lva.“

ukázky z knihy Lépe porozumět sobě i ostatním (Portál, 2008)

Zdroj: MPSV