»Jak si představujete svou profesionální budoucnost v horizontu nějakých pěti let?«
»Hm, no, tedy... Jaksi... Jakoby... Hm...«
»Když o vás zítra projeví zájem tři prestižní firmy, podle čeho si bude vybírat?« »Bude záležet na penězích.« »Chcete se na něco zeptat vy?«
»Ne. Já už jsem se na všechno zeptal(a) vašich kolegů.«
Je až udivující, jak dokonale nepřipravena je většina absolventů vysokých škol na to, aby se ucházela i o špičková, dobře placená místa. Pohovory tohoto typu pro potenciální zaměstnavatele příliš inspirující nejsou. Je to snad generační záležitost? Drzost mládí? Ne, to se mi nezdá. Anebo že by za tím vězela momentálně veliká poptávka po kvalifikovaných pracovních silách? To je pravděpodobnější, ale asi ne úplná pravda.
Jde především o to, že v přípravě studentů na kariéru a praktický život současné akademické prostředí naprosto propadá, a to i v aspektech tak základních, jako je příprava na přijímací pohovor. Připadá mi jako by uplatnění studentů v praktickém životě místní univerzity vůbec neměly v popisu práce. Pokud vím, tak žádná z nich soustavně nesleduje, jak si její absolventi vedou na pracovním trhu a jaké platy pobírají. Tím nejvíce škodí studentům. Vlastně jim říkají: »Vyzbrojili jsme vás vědomostmi, a to ostatní nás nezajímá. To už si zařiďte podle svého.«
Většinou se neubráním tomu, že místní přístup porovnávám se svými zkušenostmi z Ameriky, kde na každé univerzitě existuje oddělení »Career Services.« To nabízí asistenci ve všech fázích hledání práce. Pořádá například semináře v psaní resumé, podává rady, jak na sebe upozornit u hromadných zaměstnavatelských náborů a jak se chovat během pohovorů. Studenti si to často můžou s nějakým profesionálním poradcem nanečisto vyzkoušet. Služby takové kariérové poradny pak mají k dispozici ještě dlouho po ukončení studia
Absolventům to sice zaměstnání nezaručí, ale přinejmenším si můžete být jisti, že si pak na obědě s potenciálním zaměstnavatelem neobjednají špagety a připraví dost otázek, aby na konci interview neseděli jako zařezaní.

Tento text vyšel také v rubrice HN Leaders voice