Francouzský prezident Nicolas Sarkozy je pod trvalým dohledem médií. Co o něm zpívá manželka, kde se spolu opalují? Pohádá se s Iry, kteří odmítli Lisabonskou smlouvu, až do krve? Zatímco novináři řešili tyto vskutku historické problémy, Sarkozy se takřka nepovšimnut zasloužil o budoucí rozkvět francouzské ekonomiky.
Před několika dny francouzský parlament schválil jeden ze Sarkozyho reformních návrhů: zrušil 35hodinový pracovní týden. Zaměstnavatelé nyní ve Francii dostanou právo s odbory jednat jak o délce pracovní doby, tak o přesčasech.
Francie se tak zbaví zátěže, která sice vedla k vytvoření nových pracovních míst, ale na úkor produktivity, efektivity a za cenu vysokých nákladů na „dodatkovou" pracovní sílu. Trpěli tím především malí zaměstnavatelé, kteří měli problémy s personálními náklady a pokrytím provozní doby (zejména ve službách).
Právě od nich a od středně velkých firem se očekává největší aktivita a snaha nastolit rozumnější poměry. Odbory se utěšují, že velké firmy budou se zahájením vyjednávání váhat. Předák odborového svazu CFE-CGC Philippe Jaeger vysloveně uvedl, že se velkým podnikům nebude chtít otevřít Pandořinu skříňku, kterou politicky choulostivé téma představuje.
V obchodním vztahu zaměstnanců a zaměstnavatelů se tak rozšiřuje svoboda vyjednávání o oboustranně přijatelných podmínkách, kterou striktně daná hranice 35 hodin týdně omezovala. Mimochodem, byla to nejkratší pracovní doba v Evropě.
Pro odborové předáky je těžké to pochopit, ale čím více se snaží pracující chránit, tím spíš je mohou současně omezovat a finančně poškozovat. Příliš detailně stanovená pravidla a restrikce mají vážné dopady především ve specifických profesích, což vede buď k absurdnímu růstu nákladů nebo vědomému obcházení předpisů.
Zásadní rozhodnutí francouzského parlamentu u nás zůstalo takřka nepovšimnuté. Když se ho pokusíte vyhledat na českém internetu, najdete ho jen na našem karieraweb.cz a několika webech, které od něj přebírají zpravodajství. Pro podrobnosti se musíte vydat třeba na BBC News.
