Stály tam každý den. Byla jich celá řada, dlouhá dobře 60 metrů. Celých pět dní, co jsem docházel na přednášky letní školy ve Vilniusu na Mykolas Romeris University, tam stály. Byly to prvačky, krásné a znuděné čekáním. Pokaždé když jsem kolem nich procházel, užíval jsem si toho pocitu, kterého se mi dostává pouze v těch zemích, kde mají akutní nedostatek blonďáků.
Budova školy byla nově zrekonstruována a moderně vybavena. Tolik plazmových obrazovek a monitorů pohromadě je většinou vidět pouze v prodejně elektra. Každý kousek interiéru je doplněn cedulkou s vlajkou EU a názvem programu, z kterého byl zaplacen. Co se týče získávání dotací z EU, Litevci se zdají být šikovní. Školy zmodernizované, dálnice opravené a nově zkoušejí i pěstovat vinnou révu. Litva nikdy nebyla vinařská země. Je tam celkem kosa i v létě. Přesto se o to poslední 2 roky pokoušejí. Když jsou na to dotace z EU, tak proč to nezkusit?
Ale zpět ke krásným Litevkám. Ty dlouhé fronty byly na vysokoškolské vzdělání. V současné Litvě prý nastupuje na vysokou školu 80 % mladých lidí po ukončení střední školy. Od zástupců univerzity a vedení firmy Achemos (jeden z největších koncernů v Litvě) byla slyšet pouze hrdost nad naplňováním Lisabonské strategie ve vzdělání. Trochu to připomínalo 50 let staré filmové týdeníky – „splňujeme normu na 117 %“. Zatím si to příliš nepřipouští, ale kvantita není to samé co kvalita. V Litvě panuje podobná euforie, jako v ČR od 90. letech, a vysokoškolský diplom je automaticky považován za vstupenku do vyšší příjmové kategorie a to bez ohledu na kvalitu vzdělání či obor studia. Kdo není vysokoškolák, jako by nebyl. I média se v tom vyžívají.
Proto za pár let bude Litva řešit problém, který se teď tolik dotýká českého podnikatelského prostředí – nedostatek řemeslníků a všeobecně profesí s výučním listem.
Závěrem bych chtěl popřát všem těm krásným slečnám, aby si těch pět let na Mykolas Romeris University pořádně užily a raději moc nepřemýšlely nad svým uplatněním na trhu práce.
