Blížící se volby samozřejmě jsou důvodem, proč odbory hrozí generální stávkou kvůli připravovaným změnám zákoníku práce. Není to však důvod jediný - jejich postoj by byl stejný, i kdyby předseda největší odborové organizace Milan Štěch zrovna nekandidoval do Senátu.
Odboráři si příliš nepřipouští, že obecně prospěšná ochrana slabších může v konkrétních případech komplikovat život nejen „vykořisťovatelům", ale i „vykořisťovaným". Existuje řada profesí se specifickými rysy a potřebami, které se v podstatě nemohou řídit všeobecnými předpisy, pokud jsou příliš detailní. Přehnané ochranářství omezuje zaměstnance a zaměstnavatele tam, kde by jinak jako dospělí lidé vyjednávali a uzavírali dohody, které by tyto situace řešily a leckdy by pro část zaměstnanců byly výhodnější než obecný předpis.
Snaha upravit zákoník tak, aby pružněji reagoval na potřeby pracovního trhu je proto správná. Mnohdy k tomu stačí drobné změny. Například u očekávaného návrhu na prodloužení zkušební doby ze tří na čtyři měsíce.
Pokud na pracovišti panují civilizované vztahy, šéfové s novými zaměstnanci pravidelně mluví. Těm dobrým dají včas najevo, že o ně budou mít zájem, takže zkušební doba se pak stává formalitou. Naopak tam, kde má zaměstnavatel pochyby, by čtvrtý měsíc zkušební doby byl velmi prospěšný - pokud pracovník ani během něj neprokáže své kvality, už nemá cenu si říkat, že ještě možná časem ukáže, co v něm skutečně je.
Nejdůležitější však bude, zda se ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas rozhodne navrhnout, aby bylo možné propustit zaměstnance bez uvedení důvodu. Pokud ano, pustí se do velké politické bitvy. Tomuto tématu jsem věnoval příspěvek do rubriky Tvrdá realita v příloze HN Kariéra. Přečíst si ho můžete ZDE.
