Právní výhrady vůči temelínské elektrárně pocházející z rakouské strany vycházejí z výkladu rakouského vnitrostátního práva, jelikož rakouskými právními předpisy je stanoven zákaz využívání jaderné energetiky!

 

S troškou nadsázky se dá říci, že každý z nás je něčí soused.

 

Vztahy mezi sousedy mohou být různé, od zcela idylických až po vážně vyhrocené. Není tedy divu, že vzájemná sousedská práva jsou předmětem zvláštní právní úpravy v občanském zákoníku, kde jsou stanovena pravidla pro „dobré sousedské vztahy“.

 

Nicméně, cílem tohoto příspěvku není úprava vztahů mezi sousedy (jednotlivci), ale zamyšlení nad vztahy mezi sousedy (státy), resp. konkrétněji úvaha nad postupem, kdy se jeden ze států chová vůči druhému jako rozzlobený soused.

 

Na tom by nebylo nic divného, pokud každý má právo chránit své zájmy. Aby však případná neshoda měla vůbec řešení, jsou zde zákony, dohody, pravidla. Tedy v tomto případě pravidla, která se vztahují na sousedy - státy, nikoli na sousedy - jednotlivce. Soused pak musí respektovat nadnárodní pravidla, která zavazují oba státy z titulu členství ve společné unii…

 

Temelín, Temelín, Temelín…

Jedná se o dlouhotrvající spor mezi Rakouskem a Českou republikou. A předmětem sporu je samozřejmě (ne)bezpečnost jaderné elektrárny Temelín.

 

Podíváme-li se na příslušnou právní úpravu na evropské úrovni, tedy právní úpravu, která je relevantní pro vzájemné vztahy mezi členskými státy, dojdeme k závěru, že většina právních předpisů je již na evropské úrovni harmonizována a platí zde určité standardy; mj. rovněž standardy jaderné bezpečnosti a provozu jaderných elektráren.

 

Z tohoto pohledu by mělo být vše jasné – pokud jaderná elektrárna tyto standardy splňuje, nic nemůže bránit jejímu provozu. Přesto je provozovatel elektrárny, společnost ČEZ, terčem nejrůznějších rakouských stížností či žalob (v této aktivitě vyniká hlavně spolková země Horní Rakousy, Oberösterreich), a to jak na vnitrostátní úrovni (v současné době jsou před rakouskými soudy projednávány dvě žaloby týkající se Temelína), tak i na úrovni evropské (probíhající řízení před Evropským soudním dvorem či stížnost podaná k Evropské komisi). 

 

V těchto žalobách a stížnostech je zpravidla uplatňováno, že jaderná elektrárna Temelín nesplňuje standardy ekologické slučitelnosti, bezpečnosti provozu a že povolení k jejímu provozu jsou protiprávní. Jenže právě zde je zakopaný pes. Tato namítaná protiprávnost je tvrzena s ohledem na rakouské vnitrostátní právo, jelikož rakouskými právními předpisy je stanoven zákaz využívání jaderné energetiky! Je zcela zřejmé, že za těchto okolností budou rakouské „standardy“ bezpečnosti poněkud vyšší.

 

Respektujme evropské právo!

A jsme opět u sousedských vztahů, ovšem tento spor svou povahou přerůstá rámec „běžné“ sousedské půtky. Vzhledem k tomu, že je celý spor veden na úrovni dvou členských států, které mají v Unii rovnocenné postavení, očekávala bych, že se tyto státy budou řídit společnými pravidly. A ne podle okolností využívat (či zneužívat?) vnitrostátní přísnější právní úpravu. Neměla by v této věci razantně zasáhnout samotná Evropská unie a zaručit, že členské státy budou respektovat evropské právo i v této oblasti? Naše společnost, je kromě řady jiných, založena právě na pravidlech.

Zuzana Krejčiříková, vedoucí útvaru Evropská agenda v rámci ČEZ, a. s.