Lituji, že si nenahrávám telefonní hovory. Jednu z nahrávek bych mohl zaslat řediteli české filiálky proslulého amerického dodavatele elektroniky a technologií. Dozvěděl by se z ní, jak pracuje PR agentura, kterou si najal.
"Dobrý den, já jsem z agentury, která zastupuje firmu... Máme tam nového ředitele a vy jste mně byl doporučen, že mi poradíte, jak ho dostat do vašich novin."
Poněkud zaskočen navrhuji rozverné dámě, aby životopis a fotografii nového ředitele poslala na e-mail personalie@economia.cz, kde shromažďujeme údaje o změnách uvnitř firem.
Ale o to jí nejde. Máme s panem ředitele udělat rozhovor do novin nebo o něm napsat ve společenské rubrice. "Máte přece nějakou společenskou rubriku nebo přílohu." Žasnu stále víc a ptám se, zda dáma zná Hospodářské noviny, v nichž klasická společenská rubrika nevychází. "No, moc ne, proto se vás ptám, co mi poradíte."
Ani v té chvíli jsem se příliš nerozčílil. Relativně klidně vysvětluji volající, že osoby, s nimiž děláme rozhovory, si redakce vybírá sama, a že zásadně nepracuje na zakázku PR agentur. A tak dáma zklamaně zavěsila.
Rozhovor by nestál za zmínku, kdyby tu nebyla tři kdyby...
Prvé - firma, o niž se jedná, patří u nás i ve světě ke špičce oboru, její výrobky spokojeně používá i naše redakce. Základní jednotkou v jejím marketingovém rozpočtu je pravděpodobně milion, přesto je v rukou takovýchto diletantů a příživníků.
Druhé - v celém rozhovoru nezazněla jediná informace, která by mohla být zajímavá pro naše čtenáře. Dáma se vůbec nepokusila si připravit nabídku důvodů, proč bychom měli rozhovor či článek o jejím klientovi napsat, čím je v této době zajímavý, co nového by nám mohl sdělit.
Třetí - tento telefonát nebyl jediný svého druhu. Podobně si svou práci pro klienty představují i některé jiné pracovnice PR agentur, které do redakce poměrně často volají o "radu".
Pokud vás tedy ve vaší firmě právě nenapadá, jak rozházet co nejvíc peněz, nechte si poradit - najměte si PR agenturu. Ta vás zbaví starostí...
