V poslední době se hodně mluví o tzv. klimaticko-energetickém balíčku, resp. cílích 20-20-20 do roku 2020, tedy 20% podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě v EU, 20% snížení emisí skleníkových plynů a 20% zvýšení energetické účinnosti. A to vše do roku 2020.

 

Naposledy o tomto balíčku hlasoval Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu a výsledky jeho hlasování jsou rozporuplné – minimálně z mého pohledu jako běžného občana, který se ptá, čím bude v budoucnu za dostupné ceny svítit a topit.

 

Jen neznaboh by mohl kritizovat takto vznosné, ušlechtilé cíle. Je však dobré si vedle toho postavit i další fakta. Emise CO2 nemají žádnou lokální působnost, jde o celou zemi a osamocená snaha jednoho kontinentu na tomto nic nezmění. Evropa se již nyní potýká s nedostatkem elektřiny, což vede k stále vyšším cenám a výrobce nic nemotivuje ke stavbě nových. Lépe řečeno, díky legislativním diskuzím na půdě EU nevědí, s čím mohou do budoucna počítat a tak nechtějí riskovat. Příliš mnoho nových elektráren se nestaví, spíše jde o náhradu dožívajících a ani to nestačí.

 

Co je ve hře?

Environmentální výbor totiž odhlasoval dvě zásadní věci. Jednak plné aukce povolenek na emise skleníkových plynů pro sektor energetiky a jednak limity CO² na kwh vyrobené elektřiny v nových uhelných blocích, a to 500g CO2 na kwh vyrobené elektřiny. Co to konkrétně znamená? V současné době uhelné elektrárny vypouštějí přibližně 1000g CO2 na kwh a při zvyšování účinnosti se mohou dostat až na 700 g, ale ne níže. Jak tomu mám rozumět jako běžný občan? Pokud limity stanovené europoslanci dále projdou hlasováním, nebude v podstatě v EU možné po roce 2015 uvést do provozu nové uhelné elektrárny nebo jen za podmínky, že v nich bude nainstalována nová technologie separace a ukládání CO2, tzv. CCS, což je ale velmi drahá technologie, o které se nám zatím může jen zdát... 

 

Uhlí a jádro jsou tabu!

Každý se ale logicky zeptá, nebudou-li nové uhelné elektrárny, budou-li postupně odstavovány stávající elektrárny díky plným aukcím povolenek a bude-li nadále politicky nepřípustné využívat jadernou energetiku, z čeho budeme brát elektřinu? Z větrníků, když v ČR příliš nefouká či ze slunce, kterého u nás také není nijak zvlášť?

Těšit nás zatím může jen to, že výše uvedené návrhy odhlasoval „jen“ výbor Evropského parlamentu, a tak můžeme doufat, že v plénu Parlamentu (a snad nejen tam) zvítězí rozum. K hlasování pléna by přitom mělo dojít v půli prosince tohoto roku.

 

Lobování, populismus či vlastní přesvědčení?

Za zamyšlení ale ještě stojí důvod, proč výbor hlasoval, jak hlasoval. Jednalo se o vlivné lobování společností, které se zabývají vývojem technologie CCS anebo europoslanci hlasovali, jak hlasovali, protože je velmi populární několik měsíců před volbami občanům sdělit, že odstavíme uhelné elektrárny a budeme žít v čistším životním prostředí? Možná obojí. Problematické ale je, že až se bude psát rok 2015 (nebo 2020, dle některých prognóz, což však není tak podstatné) a nebudeme mít dostatek elektřiny z vlastních zdrojů a budeme elektřinu muset draze dovážet, většina europoslanců z environmentálního výboru bude již „v politické penzi“ a nebude moci být povolána k odpovědnosti.

Zuzana Krejčiříková, vedoucí útvaru Evropská agenda v rámci ČEZ, a. s.