Krize skončí, až ji novináři a politici přestanou přivolávat. Sympatické přání z řad praktiků. Ti, kteří ho vyslovují, se však bohužel mýlí. Za potíže bank, automobilek nebo třeba developerů opravdu nenesou hlavní vinu lidé, kteří v novinách vymýšlejí titulky.
Proto mně mnohem přirozeněji zní úplně jiný výrok vyslovený praktikem: Přeju si, aby krize byla co nejhlubší, protože nás zbaví části konkurence. Cynické? Jistě. Ale pokud hodláte podnikat z charitativních důvodů, založte si nadaci nebo obecně prospěšnou společnost, nikoli klasickou firmu.
Ve většině z nich začíná náročné a velmi nepříjemné období. Pokud již nenastalo, zvažuje se propouštění. Škrtá se v plánech, snižují se náklady. Zprávy se dělí na špatné a ještě horší.
Školitelé a autoři příruček o personalistice v takové chvíli volají po mobilizaci sil, odkrývání rezerv, loajalitě k podniku, sebezapření ve prospěch kolektivu. A jaká bude realita?
Dlouhodobé problémy a nedostatky, s nimiž se pracoviště potýkají již nyní, se ještě prohloubí. Atmosféra a vzájemné vztahy se znovu zhorší. Vzroste nevraživost a závist mezi profesemi, přibude hulváctví a zákeřnosti. Vytratí se humor. Špatný vtip, který potrefení dříve mlčky přešli, se náhle změní ve výbušninu.
Výrazně se zvětší vzdálenosti mezi šéfy a zaměstnanci. V debatách a on-line rozhovorech věnovaných personalistice přibývá lidí, kteří si stěžují, že krize dopadá pouze na obyčejné pracanty, zatímco manažeři dál mají pohodlný život. Nechme teď stranou, zda je to pravda. Jisté je, že bude hůř. Zejména tam, kde šéfové nebudou svá rozhodnutí pořádně a poctivě zdůvodňovat.
Bude zle, aniž by dnes bylo možné říct, kdy zase bude líp. O to víc je vstup do nového roku obtížnější. Už aby skončil...
Vyšlo 15. prosince v příloze HN Kariéra v rubrice Tvrdá realita
