Všichni jsme Obama

Starý otřepaný vtip o Leninovi a konzervě nabyl se zvolením ultrapopulárního Baracka Obamy americkým prezidentem na aktuálnosti. A na rozdíl od leninismu i na obsahu. Očekávání spojená s nástupem Baracka Obamy do Bílého domu jsou velmi konkrétní, dosahující až vesmírných výšin, stejně jako zájem o osobu prvního černošského prezidenta USA a jeho rodinu. Obama prostě nenechává nikoho chladným.

Politici a ekonomové zoufale čekají, s jakým řešením ekonomické krize přijde tým nového prezidenta v samotných Spojených státech a jaký to bude mít dopad ve zbytku světa. Ekologové se těší na nového globálního vůdce v boji proti klimatické změně, i když nejsou žádné zprávy, že by nová pancéřová prezidentská limuzína Cadillac měla alespoň hybridní motor. Muslimové jsou zvědaví, co jim muž s druhým jménem Hussein nabídne poté, co jim jeho předchůdce vyhlásil „křižácké tažení".

Evropané - naivně - doufají, že nový prezident po nich nebude nic chtít a zlepší vztahy, tak pošramocené za éry George Bushe. Jenže zatímco podle listopadového průzkumu Transatlantic Survey 69 procent Američanů vnímá íránský jaderný program jako hrozbu, podobný názor má ani ne polovina Evropanů. A podpora boje proti Tálibánu v Afghánistánu je v USA dvojnásobná oproti názoru Evropanů. Obama něco chtít bude, nejspíš vojáky, bojí se evropští politici.

Fascinace Obamou ale dokáže přehlušit realitu. Třeba obyvatelé Keni, rodiště Obamova otce, se v poslední době cítí téměř jako občané USA, alespoň pokud jde o zájem světových médií. V první pěti dnech po zvolení Obamy prezidentem dostalo v keňské provincii Kisumu, odkud pochází Obamův otec, 43 novorozenců první jméno Barack a 20 děvčátek Michelle.

Obamova rodná Havaj už nyní také není jen turistický obraz ráje na zemi a místo největší válečné porážky USA, ale domov, kde babička vychovala vnuka, který to dotáhl opravdu daleko.

Čerstvá pětačtyřicátnice Michelle Obamová se z úspěšné právničky s ostrým jazykem zredukovala (zatím) na celebritu. Od prvního dne, kdy se ukázalo, že její manžel má šanci vyhrát prezidentský souboj, je zaplavena módními recenzemi, které se shodují na jednom: že nová první dáma vnesla už během kampaně do módních rubrik čerstvý vítr. Cokoli, co nosila, bylo podrobováno kritice a jeden z těch prvních „odvážnějších modelů", černobílé potištěné šaty z konfekce za 148 dolarů, byly v den, kdy je měla na sobě, do večera ve všech obchodech vyprodány. Největší módní internetová stránka v USA InStyle.com je na čele pelotonu spekulací, čí model si Michelle oblékne na dnešní inauguraci. Módní svět má novou ikonu, bulvár unavený Hollywoodem (a také postižený ekonomickou krizí) nové téma. Stín Jacqueline Kennedyové se začal rozmazávat.

Nejedna matka, ať už v Americe, Evropě nebo Asii, se snaží vcítit do role obletované, avšak ostře hlídané matky dvou dcer. Témata, kam sedmiletá Natasha a desetiletá Malia budou chodit do školy, na košíkovou, jaké budou nosit šaty a jestli mohou tykat členům ochranky, jsou široce propíraná bulvárním tiskem.

Ani ochránci zvířat nejsou stranou. Zatím neznámý pejsek „prvních dětí" USA, který musí vyhovovat starší Malii trpící alergií, má už dokonce svoji internetovou stránku http://obamafamilydog.com/.

Obamovy dcery budou mít v Bílém domě vlastní pokoje, mohou využívat domácího kinosálu a prý už mají vybraný obchod, odkud budou dostávat své oblíbené zákusky. Je asi jen otázkou času, kdy se holčičky na celém světě začnou stylizovat do role Sashi a Malie - nebo je do nich budou tlačit jejich matky.

Styl života mladé rodiny v důstojném, 208 leta starém sídle amerických prezidentů bude zase zajímat designéry, návrháře nábytku a zahradníky, protože kromě tenisového kurtu a koncertního křídla v prvním patře může nový nájemce Bílého domu značně zahýbat s jeho výbavou a výzdobou. Obamovi sice prý ještě nedali najevo, jakým směrem se úpravy budou ubírat, ale ono to není jen tak - mohou změnit vzhled více než pětadvaceti místností, o zahradě nemluvě.

Obama je všude a ještě nějaký čas to vydrží. John F. Kennedy, tak často s Obamou srovnávaný, v červnu 1963 pravil, že je Berlíňanem. Vyslal tím politické poselství, že Amerika je s Evropou v časech dobrých i zlých. Francouzský list Le Monde 12. září 2001 napsal: „Všichni jsme Američané." Přátelské gesto, s ohledem na to, jak se vztahy mezi Amerikou a Evropou vyvíjely během následující války s terorismem.

Obama se ale dostal dál, za politiku. Jména Barack a Michelle dostávají od listopadových voleb desítky tisíc miminek na celém světě. Stala se synonymem klíčového slova, které Obama používal v kampani - naděje.

„Všichni jsme Obama," chce se nyní na vrcholu obamamanie napsat. A úkoly, které na bedra nového světového vůdce nakladli novináři, politici, jeho předchůdce a vůbec, dění ve světě, vzít taky za své a nespoléhat, že je někdo vyřeší za nás. Není to Bůh, i když jméno Barack je svahilská zkomolenina arabského „požehnání".