Na rozdíl od pouhého zdražení energií v době tzv. ropné krize dnes musí evropští politici řešit také samotnou závislost na externích dodávkách. Zároveň si na sebe stačili uplést bič v podobě závazků snížit emise skleníkových plynů.

 

Za této konstelace a na pozadí krizového řešení plynové války mezi Ruskem a Ukrajinou vstoupila Česká republika do premiéry svého půlročního předsedání evropské sedmadvacítce. 

 

Šetřit a vynalézat

Aniž Češi tušili, jak aktuální se jedno z jejich hlavních témat stane, zařadili v předstihu do své agendy energetiku. Energetika je stále více přetřásána ve spojení s nejrůznějšími legislativními balíčky Evropské unie. Které z dobrých receptů a nápadů vedoucích ke stabilnější energetické situaci v Evropě se dají realizovat poměrně rychle a na které si asi ještě počkáme?

Přestože je hlavně jednotný evropský trh s výrobou a distribucí energie stále ještě hudbou poměrně vzdálené budoucnosti, lze právě v tomto bodě hledat silný nástroj k tlaku na hospodárnější nakládání s energiemi. Co zatím tomuto v teorii hezky znějícímu řešení chybí, jsou vhodné přenosové kapacity mezi některými zeměmi. Můžeme se o tom přesvědčovat nyní při praktické nemožnosti dostat do některých zejména balkánských zemí plyn ze západoevropských zásobníků.

Společné úsilí Evropanů (např. tzv. Evropský strategický plán pro energetické technologie) může do budoucna přinést více sladkých plodů také v oblasti výzkumu směřujícímu k vyšší efektivitě, menším ztrátám, atd.

Ve střednědobém horizontu tak budeme s velkou pravděpodobností i nadále svědky triumfující poptávky nad nabídkou po energiích v rámci Evropské unie. Základy ekonomie v této situaci opakují, že výsledkem je rostoucí cena komodity.

 

Nové zdroje: alternativa v závěsu za klasikou

Částečným řešením, jak pomoci nabídce, je samozřejmě stavba nových zdrojů. Oporu v legislativě, daňových úlevách i dotacích mají dnes především tzv. obnovitelné zdroje, na něž pamatuje například evropský klimaticko-energetický balíček. V České republice v současnosti funguje podpora obnovitelných zdrojů prostřednictvím garantovaných výkupních cen. Přestože podíly energie z vody, větru, slunce nebo biopaliv na spotřebě jsou v některých státech EU (Dánsko, Německo, Španělsko, atd.) poměrně vysoké, neměli bychom zapomínat na nestálost jejich výkonu v závislosti na klimatických rozmarech, resp. u biopaliv omezování produkce potravin.

Už minimálně několik posledních let proto na půdě Evropské unie sílí hlasy příznivců renesance jaderné energie. Trumfy v rukou atomové varianty jsou bezemisní provoz, což vyhovuje závazkům zakotveným v energeticko-klimatickém balíčku, a velký důraz na bezpečnost současných technologií.

Postupně se navíc daří řešit nejen otázku uložení jaderného paliva, ale také (a zejména) dosavadní problémy kolem recyklace a případného zpětného použití části vyhořelého paliva.

Je čas dát jádru zelenou. Pro Českou republiku to platí o to silněji, že ještě jedenáct let bude pociťovat nárůst zatížení ve formě emisních povolenkových aukcí jen velmi pozvolna. Právě tuto doba bychom měli bez okolků využít. Jako země sázející na jadernou energii na tom v budoucnu můžeme jenom vydělat.

 

Více o novinkách v technologiích výstavby jaderných elektráren ve světě najdete např. na stránkách ke zvažované dostavbě jaderné elektrárny Temelín http://www.cez.cz/cs/energie-a-zivotni-prostredi/dostavba-elektrarny-temelin/technologie.html

 

Zuzana Krejčiříková, manažerka útvaru Evropská agenda, ČEZ, a. s.