Oscary bývají každoročně stejné - nekonečný pětihodinový ceremoniál plný děkovaček a patetických proslovů, glycerinových slz a velkých rób. Není divu, že začal diváky už trochu nudit. Jestliže v roce 1998, kdy vyhrál jedenáct Oscarů Titanic, se jen v USA dívalo 55 miliónů lidí, v roce 2007 už to bylo jen 39 miliónů. A loni ještě o 7 miliónů diváků méně.

Na Oscary prý dolehla ekonomická krize, odliv sponzorů (po deseti letech, kdy utratila za oscarové spoty přes 105 miliónů dolarů, tu letos poprvé neinzerovala krizí těžce zkoušená automobilka General Motors), a právě i sledovanosti.  A tak se producenti letos pokusili zvrátit alesoň tu a přilákat pozornost diváků netradičním, novým přístupem i originálními nápady.

Místo komiků typu Billyho Crystala se průvodního slova ujal Hugh Jackman. Často podceňovaný herec se ukázal být trefou do černého. Oscarové večery (pro nás vzhledem k časovému posunu bohužel celé noci, ten letošní skončil krátce před šestou ráno v pondělí) sleduji leta  a s čistým svědomím mohu říct, že snad žádný mě ještě nebavil tak, jako ten letošní.

A nejen proto, že jsme ho spolu s dalšími kolegy sledovali v pražském kině Světozor, noční "šichtu" oživovali soukromými sázkami na vítěze a občerstvením všeho druhu. Jackman, někdejší "vlčí muž" z X-Menů se ukázal nejen vynikající a pohotový bavič, ale také fámózní tanečník a zpěvák. Hned v úvodním čísle večera, během něhož se Oscarové jeviště změnilo spíš v kulatou manéž, se Jackmanovo angažmá ukázalo jako geniální tah.

Všestraně nadaný herec strhl publikum hned od počátku – hudebními čísly i vtipnými replikami: „Nemám moc velký herecký rozptyl. Jsem Australan, hrál jsem Australana a ještě ve filmu jménem Austrálie, kvůli krizi všechno zmenšujeme, takže další díl se bude jmenovat Nový Zéland,“ uvedl se Jackman.

Následoval skvostný hudební úvod „z garáže“ – Jackman na miniaturním prostoru v jedné osobě „odehrál“ a také brilantně odzpíval podstatné výtažky ze všech nominovaných filmů....propracované i stylově (od kašírovaného televizního studia „Milionáře“ až po politickou agitku na bedně Harveyho Milka, Duel Frost/ Nixon rozehrál s přísedící Anne Hathawayovou a s filmem Předčítač, k němuž vzhledem k vážnosti tématu zřejmě neměl co říct či odehrát, se vyrovnal abstraktním a přesto vše vysvětlujícím tanečkem s vtipným popěvkem „Reader – I havent seen The Reader“).

Smíchy slzeli nejen prominenti v Hollywoodu, ale i my, novináři a filmoví fanoušci, kteří noční ceremonii v přímém přenosu sledovali pospolu v pražském kině. A pak už vše běželo v rychlém sledu, svou trofej si podle očekávání odnesla Kate Winsletová, in memoriam byl oceněn Heath Ledger a hned osmkrát Milionář z chatrče s početnou indickou suitou a magickými bollywoodskými hudebními čísly A.R. Rahmana.

Stačí málo - dobrý nápad a talentovaný moderátor. Oscary fungují samy za sebe, ale málokdy dokáží také skvěle pobavit. Tentokrát to vyšlo. A člověk znalý oscarového marketingu musí konstatovat, že tak špatně, jak se čekalo, na tom inzerenti také nejsou. Reklamní předěly následovaly po každé druhé vyhlášené kategorii a s vědomím, že půlminuta na Oscarech letos přišla na 1,7 milionů dolarů, můžeme tušit, že producenti večera ani letos neprodělali. A co - show must go on. A někdo to platit musí.