Je škoda, že pro řadu Čechů nemá žádný význam to, co se děje mimo klidné závětří české kotliny. Máme přitom na co být pyšní.
Minulou středu po obědě se českému předsednictví povedl důležitý krok – dotáhli jsme do konce návrh regulace ratingových agentur, označovaných (i když poněkud neférově) za jednoho z hlavních viníků probíhající finanční krize. Zprávy o dosaženém kompromisu, který české předsednictví tvrdě vydřelo tak, aby ratingové agentury v budoucnu hrály alespoň trochu smysluplnou a užitečnou roli (a aby nebyly uregulovány k smrti, což byl politický instinkt Evropské komise i některých národních vlád, které přehnanou regulaci vnímaly jako něco, co jejich voliči ocení), plnily hned po poledni všechny zahraniční agentury a ve čtvrtek se o českém úspěchu psalo ve všech velkých denících (včetně českých HN). Nový návrh regulace ratingových agentur byl totiž jedním z klíčových bodů akčního plánu Evropské unie na překonání krize – a jednou z hlavních lekcí, které si z posledních měsíců odnášíme.
Zástupcům našeho předsednictví se podařilo vyjednat velmi dobrý kompromis, o kterém se pochvalně zmiňovalo mnoho zahraničních médií. Ovšem české ministerstvo financí o svém úspěchu informovalo až v pátek, tedy dva dny po jednání. A oficiální stránky českého předsednictví se o splnění jednoho z našich hlavních úkolů v oblasti finančních služeb pro jistotu nezmiňují vůbec. Možná PR stratégové v Praze usoudili, že toto téma nikoho v Čechách nezajímá, možná ani nepochopili, o co jde. Nebo mají pocit, že české předsednictví má tolik úspěchů, že se nemusí chlubit tím, že na řadu dalších let výrazně ovlivnilo fungování finančních trhů na celém světě?
